Hráče hlídat nebudu

To od pondělí hostí Česko.  Jakub Dovalil může být spokojen. Před dvěma lety dal dohromady partu mladíků, kteří na mistrovství Evropy do sedmnácti let slavili stříbrné medaile.

A letos na evropském šampionátu do devatenácti let bude tým téměř ve stejném složení.
„Ze dvou třetin je stejný. Těší mě, že hráči svou výkonnost potvrdili. Úmrtnost bývá větší, což je třeba případ Itálie, které zůstali asi jen tři hráči,“ libuje si čtyřiatřicetiletý Jakub Dovalil.

Nejste s hráči po tak dlouhé době spíše kamarád?
„Nejsem s nimi kamarád, ale určitě máme přátelský vztah založený na důvěře. Nicméně jsou věci, které obě strany musí plnit, a přes to nejede vlak. Mužstvo má svou vnitřní disciplínu a pokud to vybočí z nějakých kolejí, hráči vědí, že je čeká v rámci našich pravidel trest.“

Je těžké hráče udržet na uzdě? Přeci jen to jsou stále teenageři...
„Myslím, že ne. On si každý uvědomuje, že je to tady pro ně vrchol kariéry v mládežnickém nároďáku. Vždy jsme se snažili, aby měli pocit, že mají dostatek volna, aby nemuseli nic vymýšlet. Zatím se nic nestalo. Nebo jsem alespoň žádný exces nezaznamenal, protože chodím brzy spát.“ (usměje se)

Takže nejste ten typ trenéra, který hlídkuje po večerech na chodbách?
„Večerku nekontroluji. Hráči se o sebe sami starají a dělají maximum pro to, aby byli v pořádku. Oni vědí, že pokud udělají nějaký nesmysl, tak je to může připravit o kariéru.“

A co až se přesunete z poměrně odlehlých Břízek v Jablonci přímo do centra Liberce, kde budete bydlet v hotelu Babylon?
„Myslím, že si nikdo nic nedovolí. A až se turnaj rozjede, tak tam ani prostor pro to, aby se někam chodilo, nebude. Hráčům věřím a hlídat je nebudu. Základní důvěra ve vztahu trenér - hráč musí být.“

Kdy jste naposledy musel zvýšit hlas?
„To je už dlouho. Asi v posledním přátelském utkání na jaře s Belgií, kdy se mi zdálo, že ne všichni bojovali o nominaci na mistrovství tak, jak by měli. Příliš příležitostí zvýšit hlas jsem ale ani neměl.“

Jak to?
„Po mistrovství Evropy v roce 2006 se družstvo rozpadlo, ti zkušenější naskočili do „devatenáctek“, reprezentaci do osmnácti let vynechali a do své kategorie se zase vrátili před rokem. A od té doby z devíti zápasů sedm vyhráli a dvakrát remizovali, takže důvodů ke zvýšení hlasu příliš nebylo.“

To ale byly přátelské zápasy, neboť Česko jako pořadatel se kvalifi kovat nemuselo. Nebojíte se, že dopadnete jako Rakousko na EURO, které také dlouho nehrálo soutěžní zápas, a vypadlo hned ve skupině?
„Strašák to určitě je. Je to umocněné tím, že se hraje doma a očekávání je velké. Je ale třeba si uvědomit bez nějakých alibi, že jsou to mladí hráči a že jejich výkonnost v tomto věku může kolísat.“

Během dvou let ale tým vyzrál, ne?
„Nároďák do devatenácti let je přechod od mládežnického k dospělému fotbalu. Je to vlastně takový krůček do dospělého fotbalu. I pro mě jako pro trenéra. Největším rozdílem je, že oproti reprezentaci do sedmnácti let již většina hráčů nastupuje v mužské kategorii.“

V čem je tým lepší než před dvěma lety?
„Hráči jsou určitě vyspělejší a zkušenější z dospělého fotbalu. V přípravných zápasech to znát bylo. Lepší je i v tom, že přibyl třeba Jan Morávek. Takový hráč je určitě přínosem. Tým má svůj přirozený vývoj a je podle mě stejně silný jako v Lucembursku.“

Na šampionát se chystá spousta agentů a skautů. Snažíte se hráče přimět, aby na to nemysleli?
„Já jim mobily nevypínám, takže nevím, s kým telefonují. Ale s našimi agenty mám korektní vztah a jsem s nimi domluvený na určitých pravidlech hry, aby hráči byli v klidu. Velkou váhu bych tomu však nepřikládal.“

Již v pondělí začínáte se silnou Anglií. Je to dobře?
„Myslím, že ano. Angličani skončili v půlce května, celý červen měli volno. Herní kvalita a fyzická kondice by měla být na nižší úrovni než u nás. Našim hráčům začaly přípravy okolo 20. června.“

Zápas Česko - Anglie budeme na našich stránkách sledovat v online přenosu.