Záložník Jan Šimák zpět do národního týmu. Jde o dobrý nápad, nebo nikoli? Odpověď na jednoduchou otázku je složitější.
Bylo 21. srpna 2002. V poločase přípravného utkání Česko–Slovensko si Jan Šimák vzal chrániče a vyrazil na hřiště místo Pavla Nedvěda. V premiéře v národním celku přispěl jednou asistencí k vítězství 4:1 a z reprezentace zase zmizel. Uzrála teď situace na to, aby se do ní vrátil?
„Pro mě je tenhle pohled příliš úzký, zjednodušený,“ říká Verner Lička, někdejší asistent reprezentačního trenéra. „Kreativitu mužstva musíte skládat jako mozaiku. Jeden hráč, pokud jím není Rosický nebo Zidane, ji sám nevytrhne,“ doplňuje.
„Honza Šimák je schopen zahrát tak, aby reprezentaci pomohl. Ale je to podmíněné. Nesměl by třeba zbytečně držet míč ve středu hřiště,“ tvrdí Jaroslav Hřebík, muž, jenž Šimáka trénoval v pražské Spartě a pomáhal mu i lidsky.
Reprezentační kouč Petr Rada reagoval na možnost Šimákova reprezentačního „oživení“ den po bezbrankové remíze v Severním Irsku. „Určitě je to jeden z hráčů, který splňuje tyhle předpoklady a je další z těch, které nemůžeme přehlížet.“
Právě středeční kvalifikační souboj v Belfastu opět otevřel téma Šimák. Ofenziva hostí totiž postrádala úspěšné finále. Navíc nejistota kolem ukončení pracovní neschopnosti Tomáše Rosického, mistra kreativity, trvá.
Jeho první zástupce Marek Matějovský prochází dlouhodobou rekonvalescencí a střed reprezentační zálohy Kováč, Polák, Plašil k sobě příliš nepasuje. „Ani Kováč, ani Polák nejsou typem Galáska, který hrál první míč smysluplně nahoru. A Plašil zase není myslitel na finální přihrávku,“ přemítá Lička.
Že by šance pro Šimáka? Předpoklady pro to má. Když ho Pavel Nedvěd zažil na tréninku před duelem se Slovenskem, neskrýval úžas. „V životě jsem neviděl fotbalistu s větším talentem,“ řekla hvězda Juventusu.
„Má vynikající fotbalový instinkt a dar prostorového vidění, což hned tak někdo nemá,“ připojuje Hřebík.
S tímhle bohatstvím ovšem Šimák nezacházel vždy dobře. Jak na hřišti, tak i mimo ně. Chcete příklad z trávníku? Tady je. „I v situacích, kdy přidržel balon víc, než bylo zdrávo, dal výbornou přihrávku, o níž se pak říkalo: To byl geniální tah. Ale pak už nebyla tak výhodná, jak mohla být,“ říká Hřebík a zároveň tím vysvětluje, proč nadaného Jihočecha nutil zrychlit.
A jeho mimofotbalové prohřešky? Ty není třeba připomínat. Vždyť ho dovedly až k ústavní léčbě. Ale nyní prý seká latinu. A na hřišti je to znát. Na jaře si vysloužil přestup z druholigové Jeny do Stuttgartu.
V obnovené bundesligové premiéře zazářil. Po prohře s Leverkusen sice musel místo v sestavě přepustit Bastürkovi, ovšem ten je zraněný, a tak by v dnešním utkání s Hoffenheimem Šimák měl zase do základní jedenáctky naskočit.
Pokud se tak opravdu stane, bude si moci na dálku říct o pozvánku do národního týmu. Musí však splnit i další podmínky.
