Má styl. O tom žádná. František Straka poprvé vedl reprezentační výběr a hned slavil vítězství. Sice těsné (1:0), ale fanoušci na něj nezapomenou. Během utkání znovu ukázal, že když neválí na hřišti hráči, on na lavičce září vždycky.
Mnoho trenérů prosedí celých devadesát minut na lavičce. Nehnou se z místa a během utkání na své svěřence ani nekřiknou.
Ale František Straka?
Zápal, nadšení, vztek – jen těžko byste hledali emoci, kterou kouč národního týmu nepředvedl.
Ve stylovém saku mockrát vyběhl až k pomezní čáře. Byl hráčům nablízku. Podporoval je. Radil jim. Opět dokázal, že se s týmem umí sžít.
Největší kousek? Když přilétl balon na jeho nohu. Patička, nárt – trocha žonglování. A pak šup vrátit přesně míč do rukou hráče.
Publikum z toho šílelo. Povstalo, tleskalo. A začalo jednotně vyřvávat „Fráánta Straka!“ Trenér moc dobře věděl, že tohle je cesta. Nažhavil diváky, nabudil hráče a rozdováděl především sebe.
Posléze Necid vstřelil gól a Straka skočil radostí do vzduchu. Celý rozzářený a usměvavý si začal se všemi plácat. „Bylo to zasloužené,“ vydechl po utkání.
Zažije to s ‚nároďákem‘ znovu?
