Už pátým rokem působí v ukrajinském velkoklubu, se kterým se mu podařilo vyhrát poslední ročník Poháru UEFA. A jako jeden z mála českých fotbalistů se může chlubit tím, že porazil Barcelonu. A přestože na něj trenér Mircea Lucescu často spoléhá, Tomáš Hübschman se jako hvězda Šachtaru Doněck necítí.
Se Šachtarem Doněck jste vyhráli poslední ročník Poháru UEFA, před vámi se to z východu povedlo CSKA Moskva a Zenitu Petrohrad. Proč myslíte, že se tyhle týmy nijak výrazně neprosazují v Lize mistrů?
„Protože nemají zkušenosti. Jediný, kdo je měl, bylo Dynamo Kyjev. Ti jsou schopni postoupit ze současné skupiny. Ale je moc znát, že Liga mistrů je pořád něco jiného. Je tam větší tlak, stres... My jsme nikdy nedokázali postoupit ze skupiny, vždycky nám chyběl kousíček. Hráči musejí získat zkušenosti a sebevědomí, že jsou postupu ze skupiny schopní. To samé bylo i v Poháru UEFA, kde jsme třikrát byli blízko postupu do čtvrtfinále, ale nikdy to nevyšlo. Až loni to klaplo se vším všudy, to bylo tím, že jsme se krok za krokem zlepšovali.“
Jak velké zklamání bylo, že Šachtar letos nepostoupil do Ligy mistrů?
„Pro všechny bylo velké. Otevírali jsme nový stadion pro hodně lidí, čekalo se, že na něm budeme Ligu mistrů hrát. Ale klobouk dolů před tím, jak se k tomu postavil náš prezident. Čekalo se, že budeme pod velkým tlakem, ale on na nás nijak netlačil. Spíš se nás snažil uklidnit, dal nám čas a prostor, abychom se z toho dostali sami.“
ČTĚTE TAKÉ:
Štajner: Klídek, pohoda, ale žádné pivo »
Poláci, třeste se! Jsem ve formě, hlásí Baroš »
Cítíte se teď jako klíčový hráč Šachtaru?
„Klíčových nás je jedenáct. Za tu dobu, co tam jsem, tam nikdy klíčový hráč nebyl. Trenér střídá všechny hráče, záleží na soupeři a důležitosti zápasu. Je jasné, že někteří hráči mají větší jistotu, že budou v důležitých utkáních hrát, a dá se říct, že v tomhle se moje postavení zlepšilo. Někdy ze začátku, když jsem přišel, jsem takovou důvěru trenéra necítil. U nás je to ale tak vrtkavé, že se to může během dvou měsíců změnit.“
Jak snášíte tuhle rotační politiku trenéra Mircey Luceska?
„Za těch pět let už jsem si na to zvykl. Ti, co přicházejí, si na to zvyknout musejí, nebo odejdou. Já s tím nemám problém. V téhle sezoně jsem hrál první kolo ligy, pak jsem čtyři kola vůbec nehrál, ale dvakrát jsem hrál předkolo Ligy mistrů a dvakrát předkolo Evropské ligy. Je to zajímavé, ale trenér to dělá s ohledem na to, jak jsou hráči unavení.“
ČTĚTE TAKÉ:
Rosický: Poláky porazíme. Pak budeme doufat... »
Hašek: Budeme útočit od první minuty! »
Díky vítězství v Poháru UEFA jste si zase mohl zahrát proti Barceloně. Jaký to byl zážitek?
„My jsme je chytli už ve skupině Ligy mistrů, byli jsme jediný tým, který ji dokázal na domácím hřišti porazit. Byl jsem rád, že jsme na ně narazili zas, i když bych si radši zahrál s Manchesterem, protože s ním jsme nehráli ještě nikdy. Byl to dobrý zážitek, jen byla škoda, že se nám nepodařilo dotáhnout zápas do penalt, protože v nich bychom měli víc šancí.“
Barcelonu jste naposledy potkali po její historicky úspěšné sezoně. Byla nejsilnější?
„To si nemyslím. Silnější byla v rozjeté sezoně, teď byli na začátku, Ibrahimovic nebyl sžitý s týmem... Ale pořád to je jeden z nejlepších týmů světa. Je vidět, že někomu dají tři góly a pak si hrají, co potřebují. Hodně lidí čekalo to samé od jejich zápasu s námi.“
Jaké to je nastupovat proti jejich hvězdné záloze?
„Iniesta, Xavi, Messi... To jsou hráči, kteří umějí vždycky udělat nějakou nečekanou věc, jakou průměrný fotbalista nikdy neudělá. Pro soupeře jsou to obrovské zkušenosti. Já na zápasy s Barcelonou vzpomínám jen v dobrém, i když jsme prohráli. Výjimečnost jejich fotbalistů je veliká, občas je radost i koukat na ně.“
Je zápas proti Barceloně tím nejtěžším, co může defenzivního záložníka potkat?
„Týmů, které jsou nepříjemné, je víc, ale Barcelona je strašně silná v záloze. Na velkém a kvalitním hřišti hrají na jeden dva doteky, snaží se unavit soupeře, a když ten není dobře postavený, dávají góly. Hlavně se nezastavují, ani když vedou. Dokud to není 3:0 nebo 4:0. Pak začnou držet balon. Přijde mi, že soupeře nelitují a snaží se ho dorazit co nejdřív.“
Měl jste vy v zápasech proti Barceloně někdy nutkání zastavit se a pozorovat, co její hráči dělají?
„To zase ne. Ale potom, když jsme si zápasy analyzovali na videu, viděli jsme nacvičené věci, na které jsme byli připravení, ale v tu chvíli je Barcelona použila, a stejně se ze situace dostala tak, jak potřebovala. Ta fotbalovost je krásná. I když pro nás to nebylo tak veselé jako pro ně.“ (usmívá se)
 |
Ve čtvrtečním deníku Sport najdete: |
| » celý rozhovor s Tomášem Hübschmanem O čem mluví: » Proč ho opomíjeli Rada s Brücknerem? » Štve ho, že ukrajinská liga není tak sledovaná? |
