Železný: Policajti v JAR střílí hned ostrými

Když přijel poprvé do JAR, našel na plážích v Durbanu ještě cedule: Pouze pro bílé! Apartheid už je minulostí, ovšem kriminalita žije. A ještě více než dříve. „Nechci strašit, ale člověk by se měl v téhle zemi chovat rozumně,“ říká Jan Železný, držitel tří zlatých olympijských medailí.

Jste v Jižní Africe jako doma. Věříte, že bude mistrovství světa bezpečné?
„Pro JAR bude strašně náročné uhlídat bezpečnost během šampionátu. Fotbal není pouze sport, fotbal je fenomén, samostatná kapitola sportu, která na sebe nabaluje obrovské množství diváků. Proto je v první řadě nutné, aby se do země nedostali fotbaloví rowdies. Aby nepřekročili hranice lidi, kteří chtějí vyvolávat provokace a nepokoje. To pak totiž může v Jižní Africe rychle přerůst do hodně konfliktní situace.“

Zažil jste to na vlastní kůži?
„Když jsem byl v JAR poprvé, zastřelil se zrovna jeden předák, myslím, že komunistické strany, a okamžitě to v zemi začalo pořádně vřít. A nikdo nevěděl, jestli se to podaří uhasit. Nakonec se to povedlo, ale nebyla to legrace.“

Stačí tedy malá jiskřička a hned je oheň na střeše?
„Ano. Stabilita je pořád problém. Pnutí mezi obyvateli tam je. Ale už to není tak, že by to byl boj tmavých s bílými. Občas totiž mají potíže tmaví s tmavými, neboť je tam spousta kmenů. Turisti si prostě musí uvědomit, že jedou do země s vyššími riziky než v Evropě. Lidský život má v JAR jinou hodnotu než u nás. Mezi bohatými a chudými panují velké rozdíly. Některým lidem z té druhé skupiny se dokonce žije líp ve vězení než venku na svobodě. Za mřížemi mají větší nadstandard. Mají kde spát, dostávají jídlo. Ale pořadatelé dělají maximum pro zajištění bezpečnosti všech účastníků šampionátu. Moji svěřenci se o tom na posledním soustředění sami přesvědčili.“

Jakým způsobem?
„Letěli do Kapského Města potápět se s bílými žraloky a jeli se také podívat na stadion, kde se bude hrát mistrovství. Nedaleko od něj je zastavili policisté a ptali se jich, kam jedou. No a když jim řekli, že na stadion, vzali je k sobě do auta a jeli jim to ukázat. Bezpečnost šampionátu je pro Jihoafričany klíčová věc. Vědí, že pokud bude z tohoto hlediska všechno v pořádku, turisti se k nim budou vracet a na tom by samozřejmě vydělali dost peněz.“

Jakých pravidel by se měl držet každý fanoušek, který se vydá na mistrovství?
„Nemůžete se pohybovat všude, ale jen v bezpečných zónách. Je vždycky dobré chodit hlavní třídou a ne sám, nýbrž ve skupině. Ne že jde člověk sám a ještě si zkrátí cestu nějakou postranní uličkou. Na to zapomeňte! Stejně jako chodit ověšený foťáky a taštičkami. Tímhle se nesmí provokovat. A už vůbec by neměli fanoušci lítat po městě večer.“

Stal jste se někdy obětí krádeže?
„Já ne. Ale jeden z mých svěřenců se jednou zatoulal do nějaké zadní uličky a hned po něm lupiči chtěli peníze. Tak musel utíkat, co mu síly stačily. Když se ale budete chovat rozumně, neměl by nastat problém.“

Strážci zákona se těší respektu?
„Policisté tam mají velký respekt. Na to pozor! Kdo by se chtěl s nimi dohadovat nebo se s nimi hádat, tomu bych doporučoval, aby to přehodnotil. Tam se hned střílí ostrýma. Lidi vědí, že jinak to nejde. Policajt musí mít respekt. Tak by to mělo být všude. I u nás.“

Co jiná nebezpečí? Třeba divoké šelmy nebo hadi? Anglický národní tým dostal varování, že se v okolí jeho přechodného domova u Rustenburgu mohou vyskytovat jedovatí hadi.
„Had se bojí lidí, ten vždycky uteče. Jezdím na jeden ranč u Portscheteru na ryby a hadi tam určitě jsou. Občas plavou ve vodě, takže jsem z toho vždycky trochu vyděšený. Ale že by vás kousnul had na ulici, tomu nevěřím. A v džungli by měl člověk dělat hluk. Ani zvířat bych se nebál. Jenom prostě nesmíte dělat frajery. Někteří lidi jsou schopni vylézt v národních parcích z auta a fotit si lvy. To je potom samozřejmě bez záruky a záleží, jestli jsou nažraní, nebo ne…“

Podívejme se na infrastrukturu. Jaká je?
„Na vysoké úrovni. Hodně Čechů si pořád říká: Jihoafrická republika? Jéééžíš, tam nic není, nic tam nemají. Ale to je velký omyl. Když jsem do JAR přijel poprvé, měli tam restaurace a obchody, které jsme u nás neměli. Přišel jsem do velkého obchoďáku, uprostřed byl vodopád a kolem něj nákupní centrum, kde jste koupil všechno, na co jste si vzpomněl.“

Máme zkreslené představy?
„Jo. Je to jiná Afrika než v okolních státech. Je to ze všech afrických zemí asi ekonomicky nejsilnější země.“

Kvalita silnic tomu odpovídá?
„Jsou výborné. Dostavěli teď další dálnice, pumpy fungují perfektně. Jediným problémem pro našince je pouze jízda vlevo. Ale na to si rychle zvyknete. Stejně jako na některé zvláštnosti v pravidlech.“

Co zdravotnictví, léky?
„Síť lékáren je naprosto špičková. Seženete v ní všechny léky, na které jsme zvyklí u nás. Z tohoto pohledu nemusí mít nikdo absolutně žádný strach. To je Evropa.“

A nemocnice?
„Ty soukromé mají vyšší standard než u nás. Jednou jsem byl v jedné z nich kvůli obyčejnému obstřiku. Ale podle toho, co se mnou doktoři prováděli, jsem si myslel, že mě chystají na operaci srdce. Začali mi měřit všechno, zjišťovali i to, jestli nemám na něco alergii… Prostě špičková péče. Nebo restaurace? Krásné, čisté. Jestli v restauracích kouřit nebo ne, to už měli vyřešené dříve, než se u nás o tom začalo diskutovat.“

Co z tamních specialit by si člověk neměl nechat ujít?
„Maso! Milují grilování a steaky. Ty ze pštrosa jsou vynikající. V mase se tam člověk těžko splete.“

Ochutnal jste také jejich pověstné sušené maso biltong?
„Samozřejmě. Znamenité! Ale je lepší si koupit čerstvě vážené a ne v supermarketech už to vakuově zabalené. V chuti je rozdíl.“

Fotbalové příznivce eminentně zajímá, jak je to v Jižní Africe s pivem.
„Jestli chcete naši Plzeň, není problém, protože Jihoafričané jsou vlastníkem Prazdroje. Moc ji sice v hospodách netočí, ale v třetinkách ji dostanete. Jen pozor, pivo nekoupíte v samoobsluze. Zato v takzvaných liquer store dostanete nejen všechny značky piva, na které si vzpomenete, ale i tvrdého alkoholu. Ale jejich největší chloubou je víno, které mají velmi kvalitní. Však také JAR patří k velkým vývozcům vína.“

Jak je tam draho?
„Cenové relace, třeba potravin, jsou stejné jako u nás. Ale nevím, co s tím udělá mistrovství světa. Slyšel jsem, že nahodili velké ceny hlavně na ubytování. Jenže mají problémy s naplněním, tak to možná půjde dolů.“

Kdybyste měl shrnout svůj dojem z Jihoafrické republiky, co byste řekl?
„Je to země zaslíbená a každých dvě stě kilometrů jiná. V Kapském Městě najdete nádherné moře, můžete si objednat plavání s bílými žraloky. O proslulých národních parcích není třeba dlouze vykládat, ten Krugerův se snad ani nedá projet, jak je rozlehlý. Ale aby si tohle všechno mohl každý užít, musí se chovat rozumně. Pro návštěvníky mistrovství světa bude platit totéž.“