Manažer Šmicer: Některým hráčům řeknu, ať si sáhnou do svědomí

Provází ho pověst štístka, který slavil úspěch, kamkoliv přišel. Kouzlo Vladimíra Šmicra však u reprezentace nefunguje. Důkazem je současná mizérie i blamáž v Norsku. „Něco podobného jsem zažil snad jen před deseti lety v nepovedené baráži s Belgií. To byl taky průser,“ srovnává.

Když se za porážkou v Oslu ohlédnete, co vám vadí nejvíc?
„Hráči cítili, že je to jen přátelské utkání, a spousta z nich nebyla na hřišti koncentrovaná. Norové v prvních pěti minutách kopali tři rohy a všechny po našich individuálních chybách. Tohle není chyba systému nebo špatného rozestavení. Byly to individuální chyby, a to znamená, že se na to hráči špatně připravili.“

Není ale tohle vina i trenéra Michala Bílka?
„Určitě nechci říkat, že v Norsku byla chyba jen na straně hráčů. To zase ne. Pokud to takhle dopadlo, museli udělat chybu všichni. Trenér i celý realizační tým. Pokud hráči přijdou na trávník nekoncentrovaní, asi jsme je špatně připravili.“

Přesto jste prohlásil, že Bílkovo odvolání výkonnému výboru nenavrhnete. Proč?
„Když jsem si dal dohromady A i B, řekl jsem si, že výměna trenéra v tuhle dobu by nebyla vhodná. Pokud to někdo považoval za nutné, mělo se to udělat dřív. Stojím si za tím, ale je to můj soukromý názor, takže jestli bude chtít Michala někdo odvolat, bylo by lepší, aby rovnou odvolal i mě.“

Pokud není chyba v systému, není problém ve vztahu hráčů k Bílkovi?
„Kdyby tam byl nějaký problém, za dva roky by to už určitě prosáklo. Nic takového tam nevidím. Hráči chtějí, aby Michal zůstal. Mluvil jsem s těmi nejstaršími a ti si přejí, aby pokračoval v kvalifi kaci dál. Teď jde o to, aby mu pomohli i na hřišti.“

Proč to pak v Norsku vypadalo, jako by jim vlastně bylo jedno, jak zápas dopadne?
„Neumím si to vysvětlit. Za tu dobu, co jsem u národního týmu, jsem nic podobného neviděl. Všechny ostatní přáteláky pořád snesly aspoň nějaké měřítko. Nevím, co se stalo v Oslu. Nemusí se dařit, můžete kazit, ale je potřeba aspoň cítit týmový duch. A to jsem tam necítil. Od začátku jsem věděl, že je to špatně. Bylo to mrtvý, mrtvý, mrtvý.“

Kdo z hráčů měl takový přístup?
„Nechci mluvit o jednotlivých jménech, ale měřítko snesli maximálně tři čtyři hráči. Za některými ještě osobně pojedu a řeknu jim, ať si sáhnou do svědomí, jestli udělali v přípravě na Norsko maximum. Ve středu jim přece nikdo nebránil, aby všem kritikům ukázali, že fotbal hrát umí. Bohužel to neudělali.“

Místo toho se hádají s novináři a podrážděně reagují na sebemenší kritiku. Nepromítá se to pak do výkonů?
„Apeluji na všechny hráče, aby se k médiím chovali co nejvstřícněji. Odpovídat na kritiku by měli na hřišti. Ne hádkami s novináři nebo fanoušky. Když odehrají dobrý zápas, kritiky se přece bát nemusí. Jenže po takovém výkonu jako v Norsku je kritika oprávněná.“

Nebylo by pak lepší takové hráče vůbec nepovolávat?
„Strašně těžká otázka. Snažíme se povolávat ty nejlepší. Teď jde o to, jestli je lepší před klíčovým zápasem kvalifikace nepovolat třeba dva tři hráče, kteří na to kvalitu mají, ale neodvádějí na hřišti maximum. A nebo povolat mladší kluky.“

A váš názor?
„Za poslední dva roky jsme vystřídali pětačtyřicet hráčů, příležitost dostali úplně všichni a ta kvalita tam prostě není. To je druhý problém. Kvalitních hráčů nemáme víc a spousta kluků prostě ví, že stejně bude hrát. Větší konkurence by prospěla úplně všem hráčům. To jsou také hlavní body, které popíšu ve své analýze, kterou mám zpracovat. Bude tam zhruba to, co říkám teď vám.“

Jaké řešení v ní navrhnete?
„Zase z fotbalu nechci dělat moc velkou vědu. Nechci to zlehčovat, ovšem pořád je to sport. Hráči se prostě musí zamyslet a začít hlavně u sebe. Na druhou stranu, kluci si zaslouží kritiku, ale zase jim nemůžeme přestat věřit, že mají šanci ve Skotsku uspět. To bych byl špatný manažer.“