Nároďák? Troufl bych si, říká mladý střelec Chramosta

Odcházejícímu Milanu Barošovi je typologicky ze všech mladých útočníků nejblíž, navíc v posledních třech zápasech kvalifikace nasázel v dresu „lvíčat“ devět gólů. Přesto Janu Chramostovi představa, že by oblékl dres seniorské reprezentace, pořád připadá komicky bláznivá. Až se při některých otázkách neubrání smíchu.

Neblesklo vám při Barošově loučení hlavou, že by teď mohl přijít váš čas?
„Abych řekl pravdu, samotného mě to nenapadlo. Až když jsem to začal o sobě číst, došlo mi to.“

Jaké to pro vás je?
„Málokdo asi počítal s tím, že Baroš opravdu skončí. Beru to jako takové překvapení. Takže si říkám, že jsou teď všichni zaskočení a honem řeší, co dál. A asi proto jsem se objevil já.“

Anebo proto, že jste Barošovi typově nejblíž.
„Možná jo. Moc mě těší, že mě někdo srovnává s takovým hráčem, na kterém dlouhé roky stál útok českého týmu. Baroš je gólový, to máme společné. Podobný máme i výběr místa před brankou.“

A co ještě?
„V době své největší slávy byl Baroš taky vyloženě rychlostní typ, fungovalo jim to ve dvojici s Kollerem, což bych teď mohl být já s Pekhartem. (usměje se) Ale to je ještě daleko.“

Pousmál jste se. Připadá vám taková představa moc bláznivá?
„Asi tak. Bavíme se tady o mém snu, který možná dostává takové konkrétnější obrysy, ale sám nevím, jestli ještě není moc brzo se o tom bavit.“

Proč by ne? Skončil Baroš a vy střílíte v jednadvacítce jeden gól za druhým.
„To víte, že bych si strašně moc rád za áčko zahrál, ale to záleží na spoustě dalších věcí. Teprve když se to pak všechno sejde, mohlo by to třeba vyjít.“

Troufl byste si už na reprezentační áčko?
„Teď už asi jo. A je to dané i změnou v národním týmu. Dřív tam byli skoro jen hráči ze zahraničí, byl to pro mě úplně jiný svět. Ale teď je tam naopak spousta kluků z české ligy, se kterými se každý týden potkávám na hřišti. Takže už mi to nepřipadá tak moc divné.“

Ostatně byl jste i mezi náhradníky pro EURO.
„Byl jsem v širší nominaci, kdyby se nějakému útočníkovi něco stalo, nejspíš bych jel do Polska já. Byl jsem na to připravený, ale nikomu se nakonec nic nestalo, tak jsem si místo toho jel aspoň zastřílet s jednadvacítkou do Andorry.“ (Chramosta sám pěti góly zařídil vítězství českého týmu 5:1)

Mrzelo vás, že jste se na EURO nepodíval?
„Hodně jsem záviděl Daridovi, že měl štěstí a na EURO se dostal. Byli jsme v podobné roli. Ale nepočítal jsem s tím, takže jsem ani smutný nebyl. Byl by to jen takový nadplán.“

Na čem musíte zapracovat, aby se z toho stala realita?
„Myslím, že se dá vylepšit úplně všechno. Moje největší slabina je asi hra hlavou, a pak důraz v osobních soubojích. Kdybych zlepšil tohle, byl bych k áčku o hodně blíž.“

Jak jste od něho daleko teď?
„Jak daleko? No... (směje se) Snažím se dělat všechno pro to, abych tam byl. A to, že to zatím stačí jen na jednadvacítku, znamená, že asi musím přidat na všech frontách. Ale je pravda, že v poslední době cítím, že už to tak daleko není.“

Jste při každé Bílkově nominaci napjatější než dřív?
„Ani moc ne. Věděl jsem dlouho, že jsem mezi náhradníky, ale abych se dostal i do užší nominace, o tom by se asi dalo uvažovat, pokud bychom s Boleslaví hráli o ligový titul až do posledního kola. Anebo kdybych dal dvacet gólů. Ani jedno se nestalo, takže jsem to ani nečekal.“

V září vás čeká závěr kvalifikace o EURO do 21 let. Den po zápase v Černé Hoře ale nastoupí áčko v Dánsku. Vzdal byste se kvůli tomu i případných oslav postupu s jednadvacítkou?
„Kdybych teď nemluvil s vámi, vůbec tyhle myšlenky nemám. Ale jak mi to teď říkáte, trochu se z toho ten sen stává. Těším se do Černé Hory a počítám, že pojedu tam. Je ale jasný, že bych to za áčko klidně vyměnil. Áčko je vrchol kariéry. Takže bych se nezlobil.“ (směje se)