ROZHOVOR | Vybral trenéra pro národní tým. Ukázal na Michala Bílka a věřil, že právě on dovede českou reprezentaci k úspěchu. „To se postupem ze skupiny na EURO 2012 povedlo,“ těší Ivana Haška, bývalého vládce českého fotbalu. „Ale to už zpětně nikdo neocení,“ říkal v rozhovoru pro deník Sport.
„Ne, to ne. Já jsem strašně rád, že funguje realizační tým, který jsme sestavili. Věřil jsem mu od začátku, i když kritika byla obrovská. Nároďák vede český kluk, český trenér, který je slušný, pracovitý, chce se dál vzdělávat, má respekt hráčů. Měl možná potíže v komunikaci s médii, ale pracuje na tom. Jako manažer přišel Vláďa Šmicer, jedna z největších osobností, která tu je. Všem jsem věřil a mám ohromnou radost, že se to povedlo.“
Proč si podle vás tým nezískal, včetně trenéra Bílka, mnohem větší podporu fanoušků?
„Po té mediální masáži, která se snesla hned od začátku, lidi uvěřili, že je všechno špatně – Bílek je příšerný trenér a mužstvo na to nemá. Teď by se měli fanoušci zamyslet, jak se chovali. Ale neslyšel jsem, že by někdo přiznal – byla to naše chyba, že jsme mančaftu nevěřili. Ta zpětná vazba a respekt mi chybí. Třeba Milan Baroš! Určitě si za některé věci může sám, to nepopírám, ale pořád to byl náš nejlepší útočník, kterého každý trenér postaví. A chtěl reprezentovat, chtěl hrát. Šel tam s tím, že udělá maximum pro výhru. Možná jeho výkonnost už nebyla taková, ale pořád se snažil a patřil do základní sestavy. Trenér ho viděl na tréninku, kdyby byl horší než ostatní, tak ho nepostavil, nebyl by přece tak hloupý. A co museli oba vyslechnout?!“
Připomenu vám vaše slova při nástupu do funkce předsedy ČMFS – kritizujte nás, pouze kritika nás posune dál. Proč to u reprezentačního týmu neplatí?
„Kritika mi nevadí, ale postrádal jsem respekt. Jestliže je někdo nejlepší střelec turecké ligy, jestliže dokáže v osmdesáti mezistátních zápasech dát přes čtyřicet gólů, tak si ho zaslouží. I když je to třeba jen historie. Něco dokázal.“
Co říkáte ovšem výstřelkům, jako roztrhání obleků po zvládnuté baráži v Černé Hoře?
„Hrál jsem i trénoval v zahraničí a ti kluci hrají většinou taky. A vědí, jak se slaví úspěch. V jejich jednání nevidím velký rozdíl. Kdyby někdo viděl, jak slavili Španělé, tak by se u nás z toho udělal obrovský skandál a hrozily by pokuty. Tam se to přešlo. Je to jiná kultura.“
To souhlasíte i s vulgárními urážkami bývalých reprezentantů?
„Za to se hráči omluvili, přiznali, že to přehnali. Nejhorší bylo, že to bylo na veřejnosti. To byla chyba, to by se nemělo stát. Když se někde schovají a pomůže jim to, to je jejich věc.“
Připadá mi to jako aféry v armádě USA: dělejte si, co chcete, ale nesmí se to profláknout.
„Zní to hrozně, ale je to tak. Co jsem osobně viděl v zahraničí, třeba ve Francii, tak to jsou věci, o kterých se nemá mluvit. To jsou věci secret, tabu. Mně se líbilo, jak se Platini zastal Nasriho, jenž urazil novináře a hrozí mu trest. Řekl, že kdyby za každou urážku novináře měl dostat trest, tak by fotbal vůbec nehrál a jenom stál. Nebyl by ani mistrem Evropy a nezískal tři Zlaté míče. On se Nasriho zastal. Bral to tak, že když kluci jsou permanentně novináři provokováni, tak se taky ozvou. To je všude ve světě. Tam je ale větší respekt k tomu, kdo něco umí.“
To vám nevadí ani slova o zabití, které řekl Milan Baroš novináři?
„Už jsem řekl, že Milan Baroš si za spoustu věcí může sám. Nehájím ho. Jen připomínám, že by zasloužil větší respekt za to, co dokázal pro českou reprezentaci, pro český stát. Nebylo toho málo.“
