Bartošákův příběh snů! S fotbalem skoro seknul, teď mu jde o EURO

Bylo nebylo, v reprezentaci se ocitl fotbalista jménem Lukáš Bartošák. Promiňte to možná až pateticky pohádkové entrée, ale příběh libereckého hráče jako by opravdu patřil spíše do fiktivního než reálného světa. Vždyť to není tak dávno, kdy na tom byl tak bídně, že kondičně neměl ani na druhou ligu. Jejímu tempu stačil maximálně tak šedesát minut a v běhu mu to nandal i jeho trenér! A ještě před devíti měsíci se málem na celou profesionální kopanou vykašlal a šel do „normální“ roboty.

Inu, to bylo tak, máme-li zůstat v pohádkových kulisách, kde jsou velké kontrasty na místě. Před rokem hrál Bartošák druhou ligu za Žižkov. Slavný klub se topil v dluzích a náš protagonista se svými parťáky neviděl už několik měsíců výplatu. A že to nebyla žádná sranda dokumentuje fakt, že třeba někteří tíživou situaci řešili i darováním krve...

Před startem jarní části už hráči odmítli i trénovat, proto majitel klubu svolal mítink. Návrh zněl, že za podepsání bezdlužnosti jim na kontě přistane jedna měsíční gáže. Jenže další? Bůh ví kdy. V tomto momentě se Bartošák zapřel a sehrál klíčovou roli.

„Hráči s tím nesouhlasili a on byl tehdy takový jejich mluvčí. Jako jeden z prvních vstal s tím, že to nepodepíše, že raději s fotbalem skončí a půjde do práce, protože tohle již akceptovat nemůže. Sebral se a odešel,“ vzpomíná tehdejší kouč Žižkova a dnes Liberce Jindřich Trpišovský.

Bartošákova reakce ho samotného překvapila. Jinak totiž platí spíše za tichošlápka. „V kabině se moc neprojevuje. Tehdy byl prostě zahnaný do takové situace, že mu nic jiného v krajní nouzi nezbývalo. Bydlel v Praze, platil si byt a v podstatě dva roky se mu furt dlužilo. Řekl, že se raději vrátí do Brumova a najde si práci, než aby dostával zaplaceno jednou za čtyři měsíce,“ dodává Trpišovský. Mimochodem do stejného Brumova, odkud pochází Tomáš Řepka , Tomáš Polách a Zdeněk Šenkeřík...

„V rodině se řešilo, jestli bych neměl jít spíš pracovat. Ale nechtěl jsem si to připustit. Ani si nedokážu představit, co bych dělal. Vystudoval jsem strojního mechanika, ale to už vůbec neumím,“ vypráví s odstupem Bartošák.

Do rachoty nakonec nemusel. Majitel to s hráči částečně vyřešil a jaro Žižkov dohrál. A tehdy na sebe Bartošák a spol. skvělými výkony výrazně upozornili. „Mohli jsme se na to na Žižkově vykašlat, ale co bychom z toho měli. Tak jsme si řekli, že budeme makat, abychom se jednou měli lépe. A teď se máme lépe, i když reprezentace už je hodně nadplán. Krásný pocit. Ukázalo se, že když na sobě makáte a v něco věříte, tak se to splní,“ povídá obránce, kterého si nakonec v létě kouč Trpišovský přetáhl na sever k Nise. A dnes může povýšit o další dva levely výš.

„Ještě tomu sám nevěřím. Asi bych se někomu vysmál, kdyby mi tehdy řekl, že budu v reprezentaci,“ přiznává nyní. A neskutečné to nepřipadá jen jemu, jak to už holt ve správných pohádkách chodí.

„Ano, i pro mě je to neuvěřitelné, když si vzpomenu, že ještě před rokem se chtěl na fotbal vykašlat a ještě před dvěma lety nebyl v podstatě ani stabilním členem druholigového mužstva,“ poznamenává Trpišovský. Když totiž před dvěma a půl rokem Žižkov převzal, Bartošáka našel v zoufalém stavu. Pomalu nad ním lámal hůl.

„Běžecky nestačil ani našemu asistentovi Zdeňkovi Houšteckému, který ho ve čtyřiceti předbíhal o dvacet třicet vteřin! Z deseti běžeckých limitů nestihnul ani jeden... Jeho pojetí fotbalu tehdy bylo hodně lehkomyslné, líné. Jenže za ty dva roky prošel neskutečným vývojem - hráčským, fyzickým, mentálním. Dnes je to absolutně jiný člověk i hráč. Ty dva roky West Pointu na Žižkově ho zocelily,“ soudí liberecký kouč, který pod žižkovským vysílačem s Bartošákem první měsíce musel dost bojovat.

Hustil do něj, že pokud takový obránce neodehrál ve dvaceti čtyřech letech v nejvyšší soutěži ani zápas, něco je špatně. „Začali jsme ho předělávat ze záložníka na beka a přesvědčovali ho, že když bude mít kondici, tak takových obránců jako on je málo,“ vypráví Trpišovský.

V létě se již o pětadvacetiletého obránce přetahoval coby kouč Slovanu s pražskou Slavií. Úspěšně. U Nisy za něj Žižkovu zaplatili necelý milion korun. Dnes má podle serveru transfermarkt. de cenu minimálně třináctinásobnou.

„Řekl jsem majiteli Liberce, že do dvou let skončí v reprezentaci s tím, že za to ručím krkem,“ prozrazuje s úsměvem Trpišovský. Kvůli Bartošákovi tedy hlavu na špalek dávat nemusí. Zazvonil konec a pohádky je konec? Není, ta stále pokračuje. Již dnes může nastoupit poprvé v národním týmu proti Srbsku a celý příběh umocnit účastí na EURO v příštím roce ve Francii.