Podruhé v reprezentaci nastoupil s kapitánskou páskou, na rozdíl od kvalifikačního zápasu EURO 2008 na Kypru však tentokrát David Rozehnal odcházel ze hřiště jako poražený.
Čtěte více:
Bílek: Kdo za Rosického? Hledání pokračuje »
Češi pod Bílkem: Upachtěná remíza a prohra na penalty »
I kvůli tomu, že neproměnil první penaltu v rozstřelu. „Slušně řečeno, pokazil jsem to," usmál se hořce stoper.
Proč jste nedokázali Spojené arabské emiráty porazit?
„Nepostoupili jsme, což je škoda. Náš výkon nebyl optimální, všichni jsme od toho čekali víc. Na druhou stranu, nemohli jsme si myslet, že budeme hned sehraní a bude to šlapat. Byla tady spousta nových hráčů, to není výmluva, ale fakt. Snažili jsme se, kluci do toho dali všechno. Náš největší problém byla sehranost, hlavně ve druhé půli. Ta první ještě celkem šla, potom nás přehrávali, nestačili jsme jim, oni víc drželi balon, my jsme jen běhali."
Měl jste první velkou šanci zápasu. Chytil vám brankář gól?
„Já myslím, že by to šlo ven, kdyby to pustil. Musel bych to tečovat trochu víc, aby to padlo do brány."
Na předzápasovém tréninku se vám střelecky dařilo, tentokrát jste nedal šanci a navíc neproměnil první penaltu...
„To bych radši nekomentoval." (směje se)
Chtěl jste jít na penaltu první?
„Chtěl. Trenér se mě zeptal, jak se cítím, já jsem se na to cítil a věřil jsem si. Bohužel to dopadlo takhle. Slušně řečeno, pokazil jsem to."
Mířil jste po zemi k tyči?
„Chtěl jsem to kopat stejně jako ve finále Italského poháru, bohužel jsem se až příliš soustředil na terén, který u penalty na stojné noze nebyl optimální. Dopadlo to tak, jak to dopadlo. V tom finále jsem střílel k tyči, ale skoro pod břevno. Tehdy se to povedlo, teď to bylo o sto procent horší."
To je váš tradiční způsob zakončení penalty?
„Já jsem jich tolik nekopal, spíš když jsem byl mladší. Ale tohle jsem si párkrát zkoušel na tréninku na prázdnou bránu..."
Jste zklamaní z toho, jak dopadl první zápas pod trenérem Michalem Bílkem?
„Nemluvil bych až úplně o zklamání, ale samozřejmě nikdo není nadšený. Nepředvedli jsme dobrý výkon, i s tímhle mužstvem to mohlo být lepší. Kluci, co jsou tady, jsou kvalitní hráči. Mohli jsme si vytvořit víc šancí, dát gól ze standardek. Bohužel jsme nezvládli ani penalty, pár z nás ji nedalo. Terén nebyl nejlepší, rozhodčí byl tragický... Ale je dobře, že se můžeme z chyb ponaučit."
Byla na spoluhráčích, kteří v reprezentaci začínají, znát nervozita?
„Já jsem si ničeho nevšiml. Před zápasem byli všichni nažhavení a během zápasu jsem neviděl, že by se někdo schovával. Možná někdo byl nervózní, ale to se není čemu divit. Když jsem já hrál svůj první zápas za reprezentaci v Itálii, taky jsem nebyl extra v pohodě. Spíš než nervozita byla znát ta nesehranost. Hráli jsme spolu málo, nebo ještě vůbec."
Zklidňoval jste spoluhráče před zápasem?
„Ani ne. Spíš při zápase to chtělo mírnit situaci. V jednu chvíli to tam bylo docela vyhecované, protože rozhodčí pískal to, co pískal. Hodně hráčům včetně mě povolovaly nervy, to bylo potřeba zklidnit. Navíc to chtělo dát se do klidu po fotbalové stránce, někdy jsme až příliš zbrkle šli dopředu, ztráceli jsme balony. Oni nás ve druhé půli přehrávali, snažili jsme se hlavně nedostat gól. Bohužel se nám nepodařilo nějaký dát."
Řeknete něco mužstvu jako kapitán?
„Já nevím, jestli ještě budu kapitán, myslím, že to byla spíš epizodní role. Pokud trenér bude chtít, abych se k tomu vyjádřil, něco řeknu, ale spíš to bude na něm."
Co byste mužstvu řekl?
„Co bych řekl? Hlavu vzhůru, pokud nejde o život, jde víte o co. Byl to přátelský zápas, nezvládli jsme ho, ale život jde dál. Musíme se snažit co nejvíc navzájem poznat a sehrávat se, pokud se nám to podaří, bude to na hřišti vypadat jinak, protože kvalita v tomhle týmu je."
Co jste říkal na netypické fandění domácích příznivců?
„Bylo to takové zvláštní. Celou dobu ta stejná písnička, upřímně, na to nejsem zvyklý. Ne že by mě to nějak znervózňovalo, ale bylo to něco jiného, než co zažívám v Německu nebo předtím v Itálii a ve Francii. Je to prostě jiná mentalita, jiný svět."
