Dvojnásobný světový šampion Cafú do anglického „okresního“ přeboru. Ne, to není žert, ale další kousek vizionáře Simona Clifforda, bývalého učitele a dnes majitele největší sítě „Brazilských fotbalových škol“ na světě.
Cafú, někdejší obránce milánského AC, posílí na jaře Garforth Town, mužstvo anglického okresního formátu. Že vás tahle zpráva, kterou nedávno vypustily ven britské deníky, vybízí k tomu, abyste si zaťukali na čelo? Tak to nedělejte. Berte to smrtelně vážně.
„Pomůže nám pár zápasů. Je pro nás obrovská čest,“ říká Simon Clifford, hrdý manažer Gartforthu. Právě on ulovil bombastickou posilu. Přesně v duchu svého kréda: Nic není nemožné.
Co je to za troufalého chlapíka, který do mrňavého městečka na okraji Leedsu přivábil fotbalovou hvězdu nejvyššího světového kalibru? V Anglii už podobnou otázku položí jen málokdo. Sedmatřicetiletého Clifforda totiž nelze přehlédnout.
Má sny, které se zdají být okolí bláznivé, ale on na to odpovídá tím, že z nich dělá realitu. Úspěšné námluvy s Cafúem toho budiž posledním důkazem.
Vše vlastně začalo v roce 1996. Clifford tehdy učil na katolické základní škole v Leedsu, zároveň však miloval fotbal. Proč to tedy nespojit dohromady? Když nad tím dumal dál, napadla ho jednoduchá myšlenka: „Nejlepší fotbalisté na světě jsou v Brazílii, tak proč neučit i anglické děti fotbal po brazilsku.“
Na basketbalovém hřišti
První „Brazilská škola fotbalu“ na sebe nenechala dlouho čekat. Byla originální, stejně jako její majitel. Ten si vypůjčil pět tisíc liber od učitelské unie, aby se mohl letět učit do jižní Ameriky přímo k brazilským mistrům. Na vlastní oči pozoroval tréninkové lekce Zika i Pelého.
Jednoho učitele našel přímo na Ostrovech. Middlesbrough totiž získal kdysi na přestup míčového kouzelníka Juninha. To bylo něco pro Clifforda. Hned se za ním vypravil a pak za ním jezdil téměř denně. Téma se neměnilo: brazilský fotbal.
„Zasvětil mě do tajů futebol de Salao, nebo-li fotbalu na basketbalovém hřišti s menším míčem. I on ho hrál od čtyř let a právě v této hře na malém prostoru získal fantastickou techniku,“ líčil Clifford. „Na velkém hřišti válel až od čtrnácti,“ dodal.
Nechal se tím inspirovat a založil anglicku verzi „futebol de Salao“.
Informace o „brazilském učiteli fotbalu“, který se vymykal konzervativnímu mládežnickému trenérovi anglického střihu, se brzy rozkřikla do okolí a postupně i do velkých dálek.
Výsledkem je celosvětová síť Cliffordových center, jejichž počet se vyšplhal už na číslo 320. Pobočky najdete v Hongkongu, v Austrálii, ale třeba i na Bermudách. Navštěvuje je téměř milion fotbalových studentů.
Klíčem ovládnutí míče
Všichni pracují podle jednotného vyučovacího programu. Není ledajaký. Naopak, speciální. Ostatně, jak jinak, když ho vymyslel Clifford. Na jeho počátku byla zase jednoduchá myšlenka: „Pokud chcete hrát v orchestru, musíte se nejdříve naučit bezvadně ovládat svůj nástroj. A ve fotbale platí totéž. K tomu, abyste mohli hrát v dobrém týmu, musíte se nejdřív naučit dokonale ovládat míč.“
Proto malí špunti zkouší finty z repertoáru Ronalda, Ronaldinha a dalších brazilských fotbalových žonglérů. Užitek z toho už je hmatatelný. Owen, Rooney, Walcott, ti všichni s Cliffordem spolupracovali. A další mladíci mají co nevidět dorůst do jejich slávy.
Úspěšné podnikání vyneslo Cliffordovi i nemalé peníze. Co s nimi? Odvážný vizionář měl okamžitě jasno: do Garforthu, v té době účastníka desáté nejvyšší soutěže v anglické fotbalové pyramidě. „Za dvacet let chceme být na vrcholu,“ vyhlásil plán Clifford. Tým za jeho vlády zatím poskočil do šestého patra. Až do Premier League ho mají vynést absolventi „brazilských škol.“ Ti však musejí nejdříve dorůst.
Ve stopách Socratese
Neznámý klub se stane středem pozornosti celé Anglie už v dubnu příštího roku. Jméno Cafú se o to dozajista postará. Očekává se ještě větší humbuk, než který vyvolala před čtyřmi roky na stejném místě návštěva další brazilské legendy – Socratese. Tenkrát se na něj přišlo podívat dvanáct set lidí, tedy desetkrát více než chodí běžně na stadionek v Garforthu.
Vzácný host sledoval první půli utkání z kavárny. Pak si půjčil pár kopaček od maséra, protože hostitelé se při koupi netrefili do jeho velikosti, a na posledních třináct minut vyrazil na trávník. Moc neběhal, ale technikou a přehledem udivoval.
„Největší den klubové historie,“ vyznal se tenkrát pro anglická média Alan True, fanoušek Garforthu.
V dubnu přepíše dějiny maličkého klubu Cafú.
