Jakým krokem je pro trenéra Vítězslava Lavičku angažmá v FC Sydney? „Nic lepšího ho nemohlo potkat,“ říká Dalibor Slezák, útočník Bohemians 1905 a také odborník na Austrálii. Devětatřicetiletý zkušený fotbalista totiž žil přes rok v Sydney.
Pro Čechy je kupředu u protinožců velkou neznámou. A tak se teď na každém rohu debatuje: Není to pro Lavičku ze sportovního hlediska krok zpět? Co jako znalec tamních poměrů odpovíte?
„Je to krok vzhůru. Už když jsem v Austrálii před pěti roky pobýval, tak jsem se tam setkal s nepřeberným množstvím vynikajících fotbalistů z různých koutů světa. Rodilých Australanů bylo v mužstvech málo. Většinou tak jeden. Převahu měli přistěhovalci. V týmech máte Argentince, Chilany, Brazilce, Řeky, Asijce... Víťa Lavička bude velice překvapený, jak kvalitní hráčský materiál tam najde.“
V jakém Babylonu národů jste se ocitl vy?
„Já jsem se na hřišti potkával hlavně s Řeky. Chodil jsem totiž trénovat do jednoho druholigového týmu, který vlastnili Řekové. Druholigová mužstva patřila různým menšinám.“
Proč jste nezískal angažmá?
„Měli o mě zájem, ale tenkrát ještě v těchto týmech neexistovaly profesionální smlouvy.“
Čím jste se tedy živil?
„Pracoval jsem na stavbě. Boural jsem baráky.“
Po práci jste sledoval i utkání první australské ligy. Jakou měla kvalitu?
„Dobrou. Tempo bylo oproti české lize rychlejší a také fotbalisté mi přišli zajímavější. Jsou výborně technicky vybavení. Potřebovali by zvednout jen takticky.“
Jaký zvuk tam má český fotbal?
„Nemají ho možnost sledovat jako anglický fotbal, berou ho tedy hlavně skrz postavení reprezentace na mezinárodním světovém žebříčku. A tak k němu vzhlížejí s úctou. Tedy ti, kteří fotbal hrají nebo se o něj zajímají. Normální lidé z ulice o něm nevěděli nic. I když jste před nimi nadhodil jméno Nedvěd, tak na vás koukali jako zjara. Jsou free, surfaři, fotbal je nebral. Byl asi tak až desátým nejpopulárnějším sportem. Ale v posledních letech nastal fotbalový boom.“
Lavičku tedy budou vítat s respektem?
„S obrovským respektem. Pro „fotbalové Australany“ jsou všichni hráči z Evropy hvězdy. Trenér Lavička pro ně bude velká osobnost.“
Co tréninkové podmínky?
„Fantastické! Na hřiště narazíte všude. Jsou ve sportovních areálech i v obyčejných parcích. A mají neuvěřitelně pevnou trávu. Prakticky z ní nejde vykopnout drn. Po tréninku si pak můžete skočit do oceánu. K tomu si přidejte neustálé sluníčko a pozitivně naladěné lidi. Prostě bomba.“
Zkrátka život v klidu a v pohodě.
„Absolutně bez nervů! Po příletu z Čech tomu všemu kolem vás ani nechcete věřit. Nikdo nespěchá, nikdo na vás netroubí. V centru Sydney chodili lidi v šortkách, pak se surfem pod paždí naskočili do městského autobusu, který je dovezl na pláž k oceánu... Jsou scény, na které člověk válcovaný českým stresem jen zírá s otevřenou pusou.“
Například?
„Řidič městské autobusové linky najednou zastaví, jde si koupit do bufetu jídlo. Autobus plný lidí, ale všichni jsou v pohodě. Nikdo nereptá, natož aby křičel nebo šoféra chytil pod krkem.“
Čím si to vysvětlujete?
„Nevím. Asi jim sluníčko nedovolí, aby se mračili a nervovali. Bohužel nám společně s manželkou po roce a měsíci vypršelo vízum a nenašli jsme způsob, jak ho prodloužit. Jinak bychom se nevraceli. Příroda, slunce, oceán a životní styl vás uchvátí.“
Takže se má Lavička na co těšit.
„Jak u nás trenéři stárnou před očima, tak on v Sydney určitě omládne. Ať už dopadne jeho štace jakkoli. Navíc tam do fotbalu začínají cpát neuvěřitelné peníze. Z Evropy se tam bude čím dál tím víc jezdit za angažmá.“
