Dal hlavu na špalek – a nelituje. Trnavský generální manažer Pavel Hoftych šel do obrovského rizika a v létě přivedl do Spartaku čtyřiatřicetiletého srbského trenéra Nestora El Maestra. Výsledek? Tradiční slovenský klub vede po podzimu Fortuna ligu o devět bodů. „Tenhle krok se nám podařil nadstandardně,“ pochvaluje si český funkcionář, který doma úspěšně vedl Zlín a Bohemians.
Když vedl Spartak Trnava coby trenér, hrál o titul do posledního kola. Teď je historickému úspěchu, na který klub čeká od roku 1973, Pavel Hoftych znovu blízko, tentokrát v roli generálního manažera. „Jdeme krok za krokem, ani v této fázi sezony nejsme adepti na titul, jako je u nás Plzeň,“ říká však pokorně.
Spartak vede po podzimu slovenskou ligu o devět bodů. Je kvůli tomu Trnava vzhůru nohama?
„To bych neřekl. Ale určitě je to pozitivní, protože Trnava je na čele po dlouhé době. Užíváme si to my i všichni, kdo mají Spartak rádi, protože podzim byl skutečně výborný.“
Co stojí za vaším vzestupem?
„V první řadě klub funguje. Měli jsme určité finanční problémy a trvalo nám, než jsme si s tím balvanem poradili. Všechno řešil majitel pan Poór a vyřešil to brilantně. A dál to je vhodné doplnění týmu a příchod nového kouče. Rozhodli jsme se, že půjdeme cestou zahraničního trenéra, který měl enormní zájem do Trnavy přijít. Je to specifické město, každý v něm o fotbale něco ví, každý do něj mluví a má svůj názor, což trenéry hodně ovlivňuje. My jsme chtěli zahraničního trenéra, který zná střední Evropu, ale zároveň nebude díky jazykové bariéře zatížený vnitřním prostředím.“
Napadlo vás, že sázka na zahraničního kouče vynese Spartak do čela tabulky?
„Věřil jsem v jeho kvality, protože sedm let dělal prvního asistenta Mirku Slomkovi v bundeslize v týmech jako Schalke, Hannover a Hamburk a pak si ho jako obrovského fachmana a odborníka k Thorstenu Finkovi vyžádala Austria Vídeň. Takový člověk prostě musí něco umět. Byl celou dobu zvyklý poskytovat servis pro hlavní trenéry, takže jsme vsadili na to, že je to týmový hráč. Ale určitě jsme nečekali, že sezona bude takhle úspěšná. Priorita byla dostat se do první šestky, protože na Slovensku se soutěž pak dělí. To jsme splnili s velkým předstihem.“
Jak jste vůbec na Nestora El Maestra přišel?
„Potkal jsem se s ním na jednom semináři u Vídně. Nestor toho o Trnavě celkem dost věděl, protože jsme s Austrií Vídeň hráli předkolo Evropské ligy. A později se mi přes jednoho manažera doneslo, že by ho práce v Trnavě zajímala. Nakonec jsme se sešli ke konci minulé sezony a dohodli jsme se. Hlavní roli v tom sehrály dva faktory. Za prvé – Nestor se po letech v pozici asistenta chtěl stát hlavním trenérem. A druhým argumentem byl trnavský stadion, na kterém si uměl představit, že jeho práce bude vidět jinak, než by tomu bylo například na polozřícených Pasienkách v Bratislavě.“
Hoftych: I já se stal populární osobou - v uvozovkách
El Maestrovi je teprve třicet čtyři let, jeho bratr, kterého si přivedl jako asistenta, je ještě o deset let mladší. Oba proto přece museli v Trnavě čelit obrovské nedůvěře, ne?
„Navíc to ještě bylo vygradované tím, že přicházeli po Mirovi Karhanovi, což je rekordman v počtu reprezentačních startů. Tím pádem jsem se i já stal v Trnavě velice populární osobou – v uvozovkách. (směje se) Ale ve spolupráci s majitelem Poórem a prezidentem Kekétim jsme si za tím krokem stáli, věděli jsme, že tu změnu potřebujeme udělat, i když to samozřejmě bylo těžké. Málokdo viděl, že přichází člověk z Schalke nebo Austrie Vídeň, spíš ho lidé brali jako cizáka, který ještě nic nedokázal. A třešinkou na dortu bylo, že si přivedl bratra jako asistenta. Já jsem to okamžitě respektoval a chápal, i když jsem věděl, že to bude těžký oříšek. Ale ustáli jsme to, zvládli jsme to. Tenhle krok se nám podařil nadstandardně.“
V čem tkví kouzlo vašeho mladého trenéra?
„Je původem Srb, když mu bylo devět, odstěhovali se před válkou do Londýna. Takže mentalitou ani jazykově nám není až tak vzdálený. Zásadní je, že chápe prostředí v Trnavě, kde to třeba s tréninkovými plochami nemáme úplně jednoduché. A svou práci nemá postavenou jen na emocích, ty projevuje pouze na hřišti nebo v kabině při motivačním projevu. Má to založené na analýze a práci s daty. Když jsme řešili příchody, strávili s bratrem hodiny u všech možných zdrojů a pak se ještě eventuálně jeli na toho hráče podívat, takže pravděpodobnost toho, že dojde k omylu, byla menší.“
Jakým stylem se Trnava prezentuje?
„Určitě to není dominance, protože na to nemáme extrakvalitu. Nazval bych to spíš pragmatickým fotbalem mourinhovského stylu, který má šanci dosáhnout na body. To je totiž to jediné, na co se nás v Trnavě bude historie ptát. Už od pondělního nebo úterního tréninku chystá kluky na příštího soupeře. Způsob, jakým soupeře rozebírá a přenáší to na své mužstvo, je srozumitelný a perfektní. Hráči jeho analýzy hltají. Je to pro mě stejný typ jako Nagelsmann nebo Tuchel, myslím si, že má obrovskou budoucnost a že ho jednou uvidíme v bundeslize.“
Nebude mu brzy Trnava malá?
„Už teď měl nabídku ze Sturmu Graz, odkud jde Franco Foda k rakouskému nároďáku. Sešel se se zástupci klubu, ale pak se rozhodl, že chce pokračovat v Trnavě, kde má rozdělanou práci a je tam zatím spokojený. To je pro nás dobré ohodnocení.“
To jste si asi hodně oddechl, ne?
„Jo, to jo. Má u nás dvouletou smlouvu, takže když nám o nabídce Sturmu řekl, věděli jsme, že by to bylo o nějaké výstupní klauzuli. Asi nikdy bychom nebránili trenérovi jít za lepším. Na druhou stranu nahradit ho v téhle fázi sezony, zvlášť když za ním z Rakouska přišli i dva hráči, by bylo velmi těžké.“
U Stramaccioniho žádné plus nevidím
Na zahraničního kouče vsadila před sezonou i Sparta. Co říkáte jejímu podzimu?
„Podstatný moment, který nám pomohl, byl fakt, že všechny nové hráče jsme měli detailně pročekovaný trenérem. Přišli například Pehlivan a Egho, což jsou bývalí reprezentanti Rakouska, šli jsme systémově, step-by-step. Sparta, myslím, šla trošku jinak, bylo to spojení dvou těles, z mého pohledu narychlo a v obrovském počtu. A kdežto my jsme měli čas si tým připravit, Sparta byla okamžitě pod tlakem, hned šla do zápasu s Crvenou zvezdou, což se ukázalo jako obrovská nevýhoda. Tím, že jej nezvládli, se okamžitě dostali pod neskutečný tlak.“
V tom tedy vidíte největší rozdíl mezi vámi a Spartou?
„Řekl bych, že my jsme trenéra trefili, zatímco u Sparty jsem během podzimu nenabyl přesvědčení, že se jí povedlo to samé. Její hráči sice kvitují tréninkový proces, ale že by někdo viděl přenos věcí z tréninku do zápasů... Plus zvláštní střídání a způsoby, kdy je hráč v podstatě vyřazen z kádru a mediálně se to propírá, a za týden hraje v základní sestavě – viz Kadlec a Frýdek. Třeba to bude na jaře oukej, ale za podzim nevidím nic, za co bych měl dát trenérovi Stramaccionimu plus. Mimo toho, že umí brilantně mluvit.“
Jak moc vám pomohlo, že Žilina a Slovan Bratislava podávaly na podzim hodně kolísavé výkony?
„Ještě bych k nim přiřadil Trenčín. Jdeme krok za krokem, ani v této fázi sezony nejsme adepti na titul, jako je u nás Plzeň, která má výborné obsazení od managementu až po posledního hráče a ví, za čím jde. My v této fázi ještě nejsme, respektujeme sílu Žiliny i Slovanu, jak finanční, tak hráčskou. Určitě nám nahrálo, že Žilina a Trenčín dobře nevystartovaly a ve Slovanu se zase po slušném začátku začali trošku žrát hráči mezi sebou. Na druhou stranu jsme v devatenácti kolech uhráli 43 bodů, udělali jsme osmizápasovou vítěznou šňůru, to je z mého pohledu něco famózního. Prohráli jsme dvakrát se Žilinou a dvakrát se Slovanem, ale věřím, že na jaře budeme ještě chytřejší.“
Žilinu a Slovan momentálně vedou Adrián Guľa a Martin Ševela, dva progresivní trenéři, kteří byli v nedávné minulosti zmiňováni v souvislosti s českými TOP kluby. Uvidíme je někdy v HET lize?
„Oba to jsou výborní trenéři, osobnosti, rozumní, kultivovaní kluci. Uvidíme, jak to teď zvládne Martin Ševela ve Slovanu, protože je to přece jen klub, který je nejvíc na očích a vnitřně tam nebude úplná jednota. Zatím je to takové klopýtavé, žádný bodový extrazisk neudělali. Je to pro něj taková maturita, protože v Trenčíně převzal tým po Aďovi Guľovi a pokračoval v systémové práci, která je tam nastavená. Pokud jde o Aďu Guľu, toho moc rád nemám, protože s ním mám strašně špatnou bilanci, dokonce jsme tam jednou prohráli 0:6. (směje se) Trenér je to určitě výborný, ale pro svou práci potřebuje respektovat nějakou časovou osu, nastavit si svůj systém. Když v Žilině podepsal pětiletou smlouvu, hráli první sezonu prakticky o padáka, ale pak se to nastartovalo. Nevím, jestli by mu zrovna Sparta dala čas ve fázi, kdy měl přijít. Určitě je v obou potenciál, aby se v české lize objevili, otázka je, zda se najde klub, který jim dá prostor pro dlouhodobější práci.“
