EXKLUZIVNĚ v MAGAZÍNU - Wilfried? Kweuke? Česká fotbalová liga měla dávno před nimi jiného cizince, který pobláznil fanoušky. Snad si na něj vzpomenete – jmenoval se Vladimir Tatarčuk, za Slavii válel skoro před dvaceti lety. V divoké porevoluční éře, kdy se na trénink chodilo třeba i s pistolí. Jak se má někdejší ruská hvězda teď? To vypátral server iSport.cz.
Po moskevských pláních hvízdá studený vítr, před jedním ze zapadlých fotbalových stadionů ruské metropole se do bundy choulí zakaboněný chlap. Moc do srandy mu není, už nějakou dobu je nezaměstnaný a s penězi vystačí tak akorát. Jmenuje se Vladimir Tatarčuk a s fotbalem si kdysi v pražské Slavii vydělával majlant.
Pokud jste v 90. letech sledovali fotbal, vybavíte si ho. Byl jednou z prvních zahraničních hvězd, která ozdobila domácí ligu. Opravdové eso, jeho góly byly tahákem televizních hitparád. Slavia ho do Česka přivábila v době, kdy jí svými penězi pomáhal česko-americký milionář Boris Korbel. Tatarčuk na své české angažmá pořád rád vzpomíná.
Velký rozhovor s někdejší slávistickou hvězdou Vladimirem Tatarčukem čtěte v pátečním magazínu deníku Sport.
„Po rozpadu SSSR byly moskevské obchody prázdné. Pokud se na regálech přece jen něco objevilo, hned bylo narváno. To v Praze bylo najednou naopak všechno. A za velmi přijatelnou cenu. Navíc – pamatuju si ji jako útulné město, s klidnou, příjemnou atmosférou. Když za mnou do Česka dorazila manželka, která se do ciziny dostala vůbec poprvé, byla doslova šokována,“ vybavuje si Tatarčuk.
Fanoušci ho milovali, po jeho odchodu ze Slavie v roce 1994 ale úplně zmizel z očí. Co s ním je? To po letech vypátral až spolupracovník serveru isport.cz. „Chvíli jsem pracoval s juniory CSKA, pak jsem trénoval divizní kluby. Teď mě živí to, že si občas zahraju za starou gardu,“ popisuje olympijský vítěz z roku 1988.
Je mu trochu smutno z toho, kam se jeho kariéra nakonec ubrala. Vždyť z Prahy putoval za fotbalem do Saúdské Arábie, pak už v ruských klubech jen paběrkoval. Ožije vážně jen při vzpomínkách na Slavii. Třeba při povídání o svérázném srbském spoluhráči Dragišovi Biničovi. „Na tréninky nosil pistoli, nechával si ji u masérů.“
Nebo při otázce na Karla Jarolíma, se kterým si snad jako s jediným ze slávistů vůbec nerozuměl. „Nevím, jestli ve mně viděl konkurenta, ale choval se sobecky, namyšleně. Jednou mi v posilovně začal vytýkat, že prý něco šídím. Povídám: Hele, kamaráde, hleď si svého, já už si nějak poradím.“
Chcete číst třeba i o tom, jak se mu tehdejší zelenáč Šmicer svěřoval, že by jednou taky rád něco velkého vyhrál? Nebo jestli měl v Česku problém s ruskou mafií?
VIDEO: Takhle vypadal fotbal v éře legendárního Tatarčuka
