Šmicrova analýza: Zvažme, zda povolávat hvězdy bez zápalu
K čemu dospěl reprezentační manažer Vladimír Šmicer v analýze? K tomu, že osa reprezentace stárne a nástupci na ni netlačí. Tady je jeho zpráva o stavu národního mužstva v kostce a přímo od něj.
O dvou letech budování
„První část byla zkoušecí, kdy se měl připravit kádr pro kvalifikaci. Druhá fáze byla kvalifikační, v níž už měl být kádr stabilizovaný. A měl se doplňovat hráči, kteří na sebe upoutají v lize nebo v zahraničí. Naším přáním bylo zabudovávat kluky z jednadvacítky. Jenže za prvé se nepovedlo najít v přípravných zápasech hráče, se kterými bychom mohli počítat do ostrých zápasů v áčku, a ani se nevyprofiloval nikdo z jednadvacítky. Hrajeme tedy s kádrem, který po Brücknerovi převzal Rada a po něm Bílek. Neustále se to točí kolem stejných hráčů, jejich nástupce se dosud nepodařilo najít. I když jsme za rok a půl vystřídali 52 hráčů. Osa týmu stárne, už nemusí mít takový elán a nadšení, jenže nástupci nejsou, to je největší problém tohoto mužstva.“
O hře týmu
„Hru jsem nehodnotil. Nejsem trenér, to není moje parketa. To by muselo vedení asociace zadat nějakému trenérovi. Já jsem rozestavení ani Rosického roli nehodnotil. Jen jsem hodnotil výběr hráčů, do kterého můžu zasahovat. Ale taktiku si hodnotit neodvážím.“
O atmosféře a přístupu hráčů
„Napsal jsem, že se mi zdá, že v přátelských zápasech týmu chybí vůle jít za vítězstvím za každou cenu. Připadá mi, že přijedou přátelské zápasy jenom povinně odehrát. Nevidím snahu utkání vyhrát. Tam samozřejmě spatřuji naši vinu. Asi na ně špatně nebo málo mluvíme, je to samozřejmě naše chyba. V kvalifikačních zápasech ale nemám hráčům z hlediska přístupu co vytknout.“
O trenérovi Bílkovi
„Všichni čekali, jestli navrhnu jeho odvolání. Neudělal jsem to, i když tlak na to od veřejnosti i médií je obrovský. Necítím rozpor ve spojení hráči-trenér. Kdybych cítil, že by hráči trenéra nerespektovali, je jasné, že by se to muselo řešit. Ale tady to tak není.“
O navržených opatřeních
„Musíme zvážit, jestli povolávat hráče kvalitní, ovšem leckdy už ne tak hladové, nebo hráče méně kvalitní, ale takové, kteří budou plnit taktické pokyny trenéra s daleko větší odpovědností. Já bych se přikláněl k tomu, aby hráči, kteří dostávají opakovaně šanci, jenže nepodávají takové výkony, přitom už jsou starší a zkušenější, už nedostávali přednost před mladšími. Třeba v Japonsku dostali příležitost právě oni a měl jsem z atmosféry nejlepší pocit, co jsem u reprezentace. I když se směrem dopředu tolik neprosadili.“
