Jako v kultovní komedii Marečku, podejte mi pero. Tak nějak to nyní vypadá u Jana Kollera doma. Bývalý útočník a rekordman v počtu nastřílených gólů za českou reprezentaci se na stará kolena vrátil do školy. V Nice se učí francouzštinu a s domácími úkoly mu pomáhá starší dcera, jež ji výtečně ovládá... „Hlavně má radost, že mám úkoly i já,“ směje se Koller.
S novým rokem najel na školní režim, který nezažil přes dvacet let. Každý den vyráží z Monaka do Nice, kde usedne s šesti spolužáky do škamen. Jan Koller věří, že do léta se naučí francouzsky natolik, aby mohl v AS Monaco nastoupit jako trenér útočníků v amatérské sekci klubu. „Lepším se. Rozumím víc, čtení také jde, ale mluvení a psaní, v tom ještě zaostávám,“ říká Koller, jenž dorazil v pátek do Prahy, kde se zúčastnil turnaje v plážovém fotbale.
Je těžké donutit se ve vašich letech chodit do školy?
„Neřekl bych, cítil jsem, že se jazykově musím pořádně zlepšit. Zkrátka jsem na stará kolena ve škole, abych si tu francouzštinu trochu narval do hlavy.“
Jak se cítíte mezi studenty, předpokládám, že většinou mladšími?
„Předpokládáte správně, je to takové zvláštní... Jsem tam absolutně nejstarší, jsou tam dvacetiletí kluci a holky z různých zemí, kteří jsou ve Francii na studiích a zdokonalují si jazyk. Jsem jako jejich táta.“
Jak vás berou?
„V pohodě, bez problémů. Ve skupině nás je sedm, jsme přibližně na stejné úrovni znalosti francouzštiny, konverzujeme, píšeme, čteme.“
„Učitel se nás pokaždé zeptá, jak jsme prožili předcházející den, každý dostane prostor na povídání. Takže sem tam mluvím o tom, že jsem si byl zahrát fotbal za starou gardu, jaké to bylo, ovšem abych jim vyprávěl, že jsem hrával za reprezentaci a tam a tam, na mistrovství světa nebo na EURO, to zase ne.“
Věděli, kdo jste?
„Neznali mě, učitel na první seznamovací hodině jenom řekl, že jsem bývalý profesionální fotbalista. Já jsem to už dál nerozvíjel.“
Děláte pokroky?
„Po měsíci už je to trochu lepší, jenže jak co. Rozumím lépe, čtení také jde, ovšem mluvení a psaní, v tom zatím zaostávám.“
Pomáhají vám s francouzštinou vaše dcery?
„Občas ano, hlavně starší, která chodí do školy, mi pomáhá s úkoly. Když něco nevím, nebo si nejsem jistý, zeptám se jí. Pomáháme si navzájem.“
Radí vám hodně?
„Především jí dělá radost, že mám také úkoly, že je nemusí dělat jenom ona.“
Co bylo impulzem pro výuku jazyka?
„Cítil jsem na sobě, že potřebuju francouzštinu hodně zlepšit. Abych mohl ve Francii případně někde nastoupit, musím se zlepšit rapidně.“
Máte už něco vyhlédnutého?
„V Monaku mi nabídli pozici trenéra útočníků v amatérské sekci kubu, měl bych na starosti všechny útočníky od patnácti let po dospělé. Oslovili mě už před touto sezonou, ovšem kvůli mé francouzštině jsem se na to necítil. V létě to snad bude jiné.“
V pátek jste si vzal ve škole volno a vyrazil do Prahy, abyste se zúčastnil turnaje v plážovém fotbale. Kde vznikl tento nápad?
„Minulý rok jsem byl oslovený, jestli bych nehrál za reprezentaci, jenže jsme se nemohli sejít v termínech. Někteří hráči z nároďáku nedávno založili klub plážového fotbalu BS Bohemians 1905, zavolali mi, jestli bych neměl zájem si za ně zahrát. Teď se mi to hodilo.“
Zkoušel jste v minulosti plážový fotbal?
„Minulý rok jsem hrál turnaj v Saint Tropez, ovšem byli tam většinou kluci, kteří dříve hráli normální fotbal, z první a druhé francouzské ligy, specialistů na plážový fotbal bylo minimum. Tudíž příliš zkušeností nemám.“
Sledujete na dálku český fotbal?
„Samozřejmě. Jsem rád, že klukům vyšel zápas v Turecku. Mladíci Vydra, Darida, Tecl, Krejčí jsou velkým příslibem do budoucna. Snad v tom budou pokračovat dál. Je dobré, že to střílí Lafatovi, jen škoda, že už je to starší ročník.“
V příštím týdnu vstoupí do play off Evropské ligy Plzeň se Spartou. Jaké jsou jejich šance proti Neapoli, respektive Chelsea?
„Plzeň by šanci mít mohla, adaptovala se na evropský fotbal, herně se jí daří. Sparta to bude mít proti Chelsea asi složitější. Myslím, že Plzeň má větší naději, určitě může Neapol potrápit.“
