Budou tomu tři roky, co zemřel velký fanoušek vršovické Bohemky, její bývalý ředitel. Stejnou funkci vykonával i v pražské Spartě. Věčně usměvavý, nabitý nejen dobrou náladou, ale i skvělými nápady, jak rozhýbat stojací vody českého fotbalu, dlouholetý kamarád - Lukáš Přibyl. Na počest vyjímečného člověka se odehraje v neděli 14.9.2014 ve vršovickém "Ďolíčku" třetí ročník memoriálu nesoucí jeho jméno.
Při té příležitosti mám možnost vyzpovídat Alexandra Smitu, prezidenta charitativního týmu Real Top Praha, pod jehož záštitou se akce koná. Mimo to budu mluvit také s hercem Leošem Nohou, který stejně jako já za tým osobností nastupuje. S ním jsme si jako Jarmil Hubáček a Áďa Větvička zahráli za tým z Houslic v seriálu Okresní přebor.
Pozvánka na nedělní 3. ročník Memoriálu Lukáše Přibyla zde >>
Ladislav Hampl : Sašo, dokázal bys mi odpovědět, jak tě napadla myšlenka vytvořit Real Top Praha?
Alexandr Smita: Nedokázal...(smích). Nápad vznikl z nedělních fotbálků ve Stodůlkách, kde se scházelo množství herců, zpěváků, moderátorů a různých jiných osobností a datuje se k roku 2005, tehdy bylo založeno občanské sdružení. Za devět let trvání se podařilo vybrat přes sedm milionů korun na dobročinné účely.
Hampl: Jak jsi spokojen s tím, co se ti povedlo vytvořit? Neztrácíš motivaci? Kde vlastně vidíš tzv. "strop" v konání dobrých skutků ve jménu Real Top Praha?
Smita: "Strop" úplně nevím, netroufnu si odhadnout. Příští sezonu budeme určitě dělat charitu na větších stadionech a za více peněz, které pak poskytneme potřebným a výhledově se chystáme zaměřit na golf a tenis. Většina fotbalového kádru nám pomalu stárne a chceme vyhovět všem klukům, které máme na soupisce. Moje představa je taková, že bych rád udělal mistrovství ve fotbale umělců, a to buď Evropy nebo světa.
Hampl: Leoši, co tobě dává hraní za Real Top Praha?
Leoš Noha: Minimálně trochu pohybu...(smích) Vy oba víte, jak já hraju fotbal, dva, tři sprinty a jdu střídat, ale baví mě to kvůli fotbalu a hlavně, že se tím pomůže lidem, co to nutně potřebují.
Hampl: Leoši, v kabině i na hřišti se potkáváš s bývalými profesionálními fotbalisty. Kterého z nich uznáváš nejvíc? Nebo kterého považuješ za největší osobnost?
Noha: No...(dlouhé ticho, Leoš asi uvažuje) V tý kabině je to tak pestrý, že tam vyloženě nějaká největší osobnost není. Předností Realu je příjemná parta lidí, která jezdí hrát fotbal pro dobrou věc bez nároku na nic.
Smita: Je to tak. Real je vlastně jediný tým osobností, který nevyplácí hráče honorářem. Všichni kluci jedou, protože chtějí. V tom je Real pro mě výjimečný.
Noha: A nejlepší je, že se člověk potká opravdu s fotbalisty a skvělými. Ať už bývalými, nebo současnými. A vždycky se hraje líp s dobrými fotbalisty, než se špatnýma, ne?
Smita: Tak určitě. Pro mě byl vždy velkou osobností Honza Koller. Nejlepší střelec reprezentace všech dob. Teď už začal chodit i Marek Jankulovski a Vladimír Šmicer, to jsou zase vítězové Ligy mistrů. Ale Honza tu vlastně nežije, tak je nám vzácný, když si s námi přijede zahrát.
Hampl: A přijede si zahrát i teď na memoriál. Sašo, co pro tebe Lukáš Přibyl znamenal? Jak bys nám ho přiblížil?
Smita: Já říkám, že Lukáš byl dvoumetrový sluníčko. To byl opravdu výjimečný člověk, to neříkám proto, že už tu mezi námi není. Pamatuju si, když jsme seděli po pohřbu s Ivanem Trojanem a s klukama, kteří ho znali taky dobře a marně jsme se pokoušeli přijít na nějakou věc, kterou nás štval nebo někdy zklamal, nějakou jeho slabší stránku, špatnou vlastnost. Na nic jsme nepřišli.
Hampl: Mně přišlo, že dokázal spojovat mosty, že byl osobností napříč fotbalovým spektrem.
Smita: Bezpochyby. Proto ho máme na plakátě, aby mohl zaštiťovat naši charitu. A důkazem je, že ochota pomáhat s memoriálem je od lidí z Bohemky, městské části Prahy 10, FAČR, po sparťanskou kabinu, která vybírá peníze, aby přispěla. Podíl mají i kluci, kteří si přijdou zahrát. Všem je třeba moc poděkovat.
Hampl: Leoši, co ty a Ďolíček?
Noha: Je hezké podívat se z hlediště, a pak si o memoriálu jít zahrát na trávník. Já si pamatuju na svůj první zážitek, to už je řada let, kdy mi nějakej chlap polil záda pivem, když křičel: "Sloup, Sloup, Jirka Sloup!“ A z loňského memoriálu, kdy mi Pavel Hoftych říká: "Ty se ani nesvlíkej, ty běž rovnou do Botiče podávat balony." Na to říkám: "Podávat balony jdeš ty, já jsem přišel dávat góly." Dva jsem dal. O poločase jsem odcházel na představení do divadla a Tonda Panenka se na mě podíval se slovy: "Ty Leoši, to by chtěl každej, dát dva góly do půle a jít…"
Hampl: Sašo, komu pomáháme letos na memoriálu?
Smita: Letos pomáháme třem dětem. Veronice Gožďálové (dětská mozková obrna), Marianě Vaněčkové (spinální atrofie) a Jakubovi Sedláčkovi (centrální hypotonický syndrom). Všichni doufáme, že přijde hodně diváků, protože loňský ročník byl v návštěvnosti trochu slabší. Ale bez ohledu na to, kolik se vybere na vstupném, které je symbolické (dospělí 50 korun, děti zadarmo), garantujeme předání šeku na 200 000 korun do rukou rodičů těchto dětí.
Hampl: Tím se dostáváme k programu nedělního odpoledne. Leoši ty budeš válet nejen na trávníku, ale i na podiu, je to tak?
Noha: Memoriál začíná už ve dvě odpoledne programem pro děti, mohou se vyřádit na tvarovacích nafukovacích balóncích, anebo zkusit jeden z posledních hitů - bubble football. V půl čtvrté bude autogramiáda a od čtyř vypukne fotbalové utkání mezi Realem Top Praha a starou gardou Bohemky. Zhruba od půl sedmé zahraje skupina Buzerant. Jsem jejim lídrem a zpěvákem, ale nápad to byl Petra Čtvrtníčka, který v kapele hraje na bicí.
Hampl: A na koho se můžeme těšit na hřišti Sašo?
Smita: Za Real nastoupí Honza Koller, Vláďa Šmicer, Honza Nezmar, Honza Suchopárek, Pavel Hoftych, Jirka Novotný, to je takový fotbalový základ a pak Ivan Trojan, David Suchařípa, Robert Záruba, Míra Bosák, Kamil Střihavka, Jakub Štáfek a my tři - Leoš Noha, Láďa Hampl a Saša Smita. Bohemka svou soupisku teprve ladí, ale jistými hráči jsou Tonda Panenka, Karol Dobiaš, Dalibor Slezák, Karel Rada nebo Marek Nikl.
Hampl: A motto letošního memoriálu?
Smita: Já jdu! A ty?
Hampl: No ale proč by měl tedy divák přijít na tuhle akci?
Noha: No, protože tam budeme my. A já říkám: "Já jdu! A ty?"
Smita: Já si myslím, že to může být fajn odpoledne, jak ta dětská část pro rodiče s dětmi, tak i ten fotbal. Takové osobnosti pohromadě je opravdu možné vidět jen při tomto memoriálu. A ve 33. minutě, kdy bude potlesk pro Lukáše, můžeme společně zavzpomínat na výjimečného člověka, který už není s námi. Bude to nezapomenutelná atmosféra.
