Horváth rozbrečel sebe i stadion. Synovi nahrál na gól z penalty
Na tenhle den nikdy nezapomene. Pavel Horváth se rozloučil s fotbalovou kariérou ve velkém stylu. Vyprodaný plzeňský stadion dlouho aplaudoval muži, který s klubem zažil všechny velké úspěchy. Na trávníku, kde s ním byl i jeho syn Patrik a dcera Adriana, neskrýval slzy dojetí. Ve čtyřiceti letech končí šťastným happy endem. Obrovskými ovacemi publika i všech zúčastněných. „Úspěšní lidé si takové rozlučky zaslouží,“ vystihl atmosféru Ivan Hašek, jeden z hráčů na trávníku.
Tak opravdu naposledy. Pavel Horváth zažil báječný večer. Samotné rozlučkové utkání s titulem Horviho poslední desítka sledoval vyprodaný stadion, na trávníku s Horváthem běhali bývalí spoluhráči, známí hokejisté i herci. Na konci zápasu se zapojil i malý syn Patrik. Vstřelil dvě branky, na tu poslední mu symbolicky nahrál loučící se tatínek.
„Bylo to ještě lepší než skvělé, stadion zůstal naplněný dvacet minut po zápase, což je neskutečné. Už jsem pak nemohl ani brečet,“ přiznal Horváth.
„Můj syn je na tom podobně jako já. Fotbal má hrozně rád, snem každého táty i syna je zahrát si spolu. Patrik dal dva góly, což jsem neplánoval. Pro celou rodinu to byl hodně emotivní večer, obě děti brečely. Jsem rád, že mají pro tyhle situace cit,“ dodala západočeská legenda.
Do Plzně přijel i zpěvák skupiny Olympic Petr Janda, aby přímo na hřišti Horváthovi zahrál a zazpíval Jasnou zprávu. Po chvíli váhání se k legendárnímu interpretovi přidala i hlavní postava večera a známý song zpívali společně.
„Přijel jsem na stadion a troubila trumpeta, Petr zrovna tu písničku nacvičoval. Takže překvapení to nebylo. Věděl jsem, že sem jede, děkuji mu, že vážil tu cestu. Písnička se povedla, teda hlavně mým přispěním,“ culil se Horváth.
Lidé na stadionu dlouho po utkání zůstávali na svých místech. Horváth obešel celý stadion, vychutnával si poslední okamžiky v plzeňském dresu. S kapitánskou páskou na ruce, tak, jak v Plzni strávil téměř celých sedm let.
Když na obrazovkách běžel sestřih největších Horváthových momentů v Plzni, utíral si slzy do modročerveného trika. Věděl, že na vyprodané tribuny kouká ze hřiště zřejmě naposledy. „Nejít do Plzně, možná bych už fotbal nehrál. V kariéře ničeho nelituji,“ ujistil Horváth.
Teď se bude chystat na novou kapitolu svého života, éru po aktivní fotbalové kariéře. Začne trénovat v třetiligových Domažlicích a v Plzni bude pomáhat s mládežnickou akademií. Horváth fotbal stále miluje a rozhodně z něj neodchází...
