Zahrál si bundesligu za 1. FC Köln, vystřídal několik domácích klubů, ale nejsilnější vztah si bývalý záložník Miroslav Baranek vytvořil ke Spartě, kde vyhrál pětkrát ligu a teď je vedoucím A-týmu. „Odmala jsem si dal cíle, které byly mým snem. Chtěl jsem hrát v ligovém týmu, dát první ligový gól, nastoupit za reprezentaci a hrát evropské poháry,“ popisuje. „Všechno se mi splnilo.“
„Odmala jsem si dal cíle, které byly mým snem. Chtěl jsem hrát v ligovém týmu, dát první ligový gól, nastoupit za reprezentaci a hrát evropské poháry. Všechno se mi splnilo.
Začal jsem poměrně pozdě, někdy v osmi letech. Táta mě přivedl do malé vesničky Horní Suchá, kousek za Havířovem. Tím, že to byl malý klub a nastupoval jsem v útoku nebo na pozici ofenzivního záložníka, dával jsem i poměrně hodně gólů. V Havířově jsem hrál starší žáky a dorost, později si mě tamní trenéři vytáhli až do Vítkovic, kde jsem začal ligovou kariéru.
Na první ligový gól si vzpomínám úplně přesně. Byl to můj první ligový zápas za Vítkovice, v Českých Budějovicích. Ve 12. minutě jsem dal gól hlavou po centru z levé strany v polopádu.
Velmi rád vzpomínám na Olomouc, měli jsme silné mužstvo. Gólů jsem tam dal dost, některé byly i opravdu hezké, alespoň podle mě. (úsměv) Třeba v Drnovicích, zápas o druhé nebo třetí místo a účast v Poháru UEFA: po krásném signálu, který se trénoval za pana Brücknera, jsem dal vítězný gól na 2:1.
Jak se zrodil přesun z Olomouce do Sparty? Tam bylo těžké se dostat. Samý reprezentant, mužstvo velice silné. Sparta o mě měla zájem, protože jsem v Olomouci podával slušné výkony po delší dobu. Na základě toho si mě vyhlédli, protože v té době odcházel Martin Frýdek do zahraničí. Měl jsem i nabídku ze Slavie, ale dodneška jsem šťastný, že jsem se rozhodl pro Spartu. Jeden z hezčích gólů jsem trefil v derby se Slavií, které jsme vyhráli 4:1, levou nohou z hranice velkého vápna.
Co se týká ciziny, vzpomínám si na každý můj gól, protože jich moc nebylo. V Německu jsem dal za 1. FC Köln tři, ten první doma s Norimberkem. Postupoval jsem sám na bránu, před vápnem zasekl balon na levou nohu a podél gólmana skóroval na 1:0.
Moje angažmá v Jablonci? Podmínky pro fotbal, zejména ty povětrnostní, jsou složitější. Ale bylo to příjemné období a jsem rád, že jsem tam působil. První gól jsem vstřelil proti Slovácku levou nohou po přihrávce Zdeňka Šenkeříka.
Reprezentovat je snem každého fotbalisty, který s fotbalem začíná. Já si zahrál za reprezentaci sedmnáctkrát a je to pocta, velká zodpovědnost. Něco podobného, jako když jsem za Spartu nastupoval v Lize mistrů. Tíha té soutěže je také obrovská. První reprezentační gól jsem dal v kvalifikačním utkání EURO 2000 s Bosnou a Hercegovinou, v Sarajevu jsem nastoupil místo Karla Poborského nebo Pavla Nedvěda. Někde z třiceti metrů se mi podařila střela a překvapil jsem brankáře 1:0. Byl to podařený gól, hezký a vyhráli jsme 3:1.
V národním týmu se mi povedl i hattrick, což se jen tak někomu nepodaří. Proti Jižní Koreji. To byl zvláštní pocit. Sice šlo o přátelské utkání, ale jak říkali trenéři, v reprezentaci přátelské utkání neexistuje. Každý hraje naplno a chce se předvést.
Momentálně jsem půl roku po operaci předních křížových vazů v koleni, takže se dávám pomaličku do pořádku na silvestrovské derby Sparta-Slavia, kterého bych se chtěl zase zúčastnit. Jako vedoucí týmu Sparty jsem předpokládal, že na střídačce budu klidnější, ale opak je pravdou. O to je složitější, že do utkání nemohu zasáhnout.“
