Má za sebou zkušenosti z Ligy mistrů a Bundesligy, dvakrát slavil triumf v české lize, ale nejdůležitější gól si Roman Hubník spojuje s reprezentačním dresem. Doma proti Skotsku totiž rozhodl o výhře 1:0 v kvalifikaci EURO 2012. „Kvalifikaci jsem odehrál celou a pak i jeden zápas na mistrovství Evropy. To byl pro mě vrchol,“ říká obránce Plzně, na podzim hostující v Olomouci.
„S fotbalem jsem začínal v pěti letech v Halenkově. S bráchou a kamarádama jsme si kopali před barákem, tak jsem začal hrát za přípravku. V žácích jsem se dostal na rok a půl do Vsetína, ve třinácti jsem odešel do Zlína zase na rok a půl.
Začínal jsem v útoku nebo na podhrotu, protože jsem byl nejvyšší a i jeden z nejrychlejších. Stačilo mi dát balon za obranu a dával jsem spoustu gólů. Brácha Michal naopak hrával zezadu a postupem času jsme si ty role vyměnili. Jsem rád, že se taky dostal do Olomouce v dorosteneckém věku a že se mu dařilo. I když ho teď zranění přibrzdilo. V Olomouci jsme spolu hrávali jen chviličku, ale jestli byl v Polsku nebo v Jablonci, při každém gólu, který jsme dali, jsme si napsali a pogratulovali si navzájem.
Když jsem odešel do Olomouce, bylo mi patnáct let. Prošel jsem všechny dorostenecké kategorie, až jsem naskočil do prvního ligového zápasu doma na Andrově stadionu proti Spartě. To byl takový první největší fotbalový zážitek.
A první ligový gól? Ten padl v Blšanech. Hned ze začátku chtěl Tomáš Randa vystřelit, já byl zády k bráně a nenapadlo mě nic jiného, než to dát patičkou do brány. Tehdy ještě Chvalovského jsem poslal na druhou stranu. Na tento gól vzpomínám velice rád, nikdy na něj nezapomenu.
Později jsem se dostal na necelé dva roky do Moskvy a přes hostování ve Spartě, kde jsem dával góly hlavně v Evropské lize, třeba proti Eindhovenu, jsem se přesunul do Herthy Berlín. Tři a půl roku tam pro mě bylo nejhezčí fotbalové období. Nejdřív jsme spadli do druhé ligy, pak jsme postoupili zpět, takže to byl pro Berlín takový malý titul. Pár gólů jsem dal i tam, ale nejvíc mě potěšil můj druhý v reprezentaci. Jeden z nejdůležitějších. Doma proti Skotsku. Vyhráli jsme 1:0 a i díky němu postoupili na EURO v Polsku a na Ukrajině. Odehrál jsem celou kvalifikaci a pak i jeden zápas na mistrovství Evropy. To byl pro mě vrchol.
Nikdy jsem netrefil nohou šibenici nebo něco podobného. Ale jsem rád, že v každém týmu jsem aspoň ten jeden gól dal. První reprezentační v Teplicích proti Belgii. To jsem měl hodně usnadněné. Dával jsem hlavou už do prázdné brány. Na to se nezapomíná. První za Plzeň jsem vstřelil proti Liberci. Vzpomínám i na trefu proti Jihlavě, kdy jsme vyhráli a slavili titul.
Moje kariéra byla doposud docela pestrá a doufám, že to ještě bude pokračovat.“
