Neskrýval nadšení, dramatické souboje školských výběrů ve finále 5. ročníku Poháru Josefa Masopusta se mu moc líbily. Běloruský ambasador FIFA Alexander Černucho ocenil, že takový turnaj v Česku probíhá a přiznává, že si na stadionu Dukla Praha na Julisce povšiml několik velice zajímavých mladých fotbalistů.
Jak hodnotíte projekt Pohár Josef Masopusta?
„Jsem instruktorem FIFA a je pro mě veliká čest zúčastnit se takového turnaje. Pozorovat, jak je organizovaný, jakou získává tradici. Každý stát má svůj systém rozvoje talentované mládeže. Turnajů pro střední školy není mnoho, je to velice složitá věková kategorie, kde hodně aktivních fotbalistů ubývá. Také bych ocenil, že finálový turnaj probíhá na stadionu slavného českého prvoligového klubu Dukla Praha, to nebývá jinde obvyklé, často jsou mládežnické výběry stranou. To jsou všechno správné kroky pro podchycení mládeže. Zorganizovat pro ni turnaj, který má svou kvalitu, nechat hráče vystoupit na prvoligovém stadionu a ještě ho zastřešit slavným jménem.“
Jaké vzpomínky ve vás vyvolává jméno Josefa Masopusta?
„Josef Masopust byl vynikající fotbalista, udělal hodně pro propagaci československého fotbalu, ale rovněž pro fotbalovou osvětu v celém světě. Bohužel jsem ho na vlastní oči či v televizi už neviděl, ale zůstává obrovskou legendou.“
Upoutali vás někteří hráči?
„Sledoval jsem zápasy pečlivě a musím říct, že mě zaujalo mnoho hráčů. I zápasy měly úroveň, ukázalo se v nich, jak může být fotbal krásný. Máte šikovné hráče.“
Jsou některé věci, které rozvoji mladého fotbalisty škodí?
„Po mnoho let se v mládežnickém fotbale objevují trendy, které bych možná nazval nežádoucí. Jde o hraní na výsledek. Nesleduje se rozvoj osobnosti, fotbalových dovedností, ale počítají se především body a to správné není. A také se nezvyšuje agresivita v soubojích. To nemusí být prospěšné. Stále se zdůrazňuje, že velká kariéra začíná od dětství.“
Jaké mátě vztahy k českému fotbalu?
„Mnoho let jsem pracoval v Běloruské fotbalové federaci a náš první výjezd byl do Česka na zápas kvalifikace ME 1996 (29. března 1995, Ostrava, Česko-Bělorusko 4:2). Byla to pro nás velká zkušenost, naše delegace se učila, jak se co má dělat. Mnoho děkuji vašim funkcionářům Rudovi Baťovi a Jaroslavu Dudlovi, kteří nám hodně pomohli. Bylo tehdy pro nás všechno složité. Oni jako naši průvodci nám ukázali, jak se má vše zařizovat, co potřebuje reprezentační tým na oficiálním výjezdu. Žádnou naši prosbu neodmítli. A také jsem poznal, jak trénují světoví hráči například Pavel Nedvěd. Vznikly mezi námi příjemné vazby.“
Blíží se EURO ve Francii. Jaké podle vašeho názoru možnosti českého týmu?
„Za nekrásnější ve fotbalu považuju to, že se nedá předpovídat výsledek. Může se stát cokoli. Českému týmu přeju ovšem jenom úspěch. Vašeho reprezentačního trenéra Pavla Vrbu jsem měl možnost poznat osobně, když Viktorie Plzeň hrála v Minsku Ligu mistrů. Poznal jsem jeho způsoby koučování, líbily se mi. Český fotbal je pořád nesmírně silný, síla z něj přímo vyvěrá. Vždycky byl na vysoké úrovni a zůstává na ní.“
