Tituly se Spartou a Dortmundem, deset let v Arsenalu a přes sto zápasů v reprezentaci. Mimořádná kariéra Tomáše Rosického se nachýlila ke konci. „Při těch mých zdravotních problémech, až neuvěřitelné, že jsem tak dlouho vydržel,“ smál se 37letý fotbalista na tiskové konferenci. Při loučení vzpomínal na roky strávené pod trenérem Arsénem Wengerem i hořké EURO 2004, kde jízda české reprezentace skončila těsně před finále.
Co stojí za vaším rozhodnutím ukončit kariéru už nyní v rozehrané sezoně?
„Moje tělo dlouho říkalo, že už nechce pokračovat. Já to tahal vždy hlavou, i když to bylo i přes závit. Nyní mi ale vypnula i mysl a nemá cenu pokračovat. Dostali jsme v klubu nějaké plány na přípravu, a když jsem je začal plnit, tak jsem si uvědomil, že už vlastně nechci. Navíc teď už ani nemám na hřišti co nabídnout. Nekončím kvůli zdravotním důvodům. Nemám žádný problém, jen jsem přišel na to, že už to dál nejde.“
Máte nějaký zásadní moment kariéry, na který budete vždy vzpomínat?
„Těch je spousta. Fotbal hraju profesionálně od 17 let, což je na jednu stranu při těch mých zdravotních problémech, neuvěřitelné, že jsem tak dlouho vydržel. Momentů je spousta, ať už dobrých, či špatných. Ale jeden mě bude mrzet asi vždycky – nikdy jsem nepřišel na to, jak moc dobrý jsem mohl být. Byl jsem ochuzený o období, kdy jsou fotbalisté na vrcholu, což je někdy mezi 28 až 30 lety. Bohužel, jsem osmnáct měsíců pauzíroval. Já už věděl, o čem velký fotbal je. Měl jsem hodně zkušeností, ale místo hraní jsem doháněl manko. Přitom v tu dobu, než přišlo zranění, jsem se cítil asi nejlíp v kariéře. Ten rok bylo EURO, s Arsenalem jsme vedli ligu a do toho to přišlo… Byl jsem na správném místě, ve fantastickém klubu, vše jak jsem si plánoval, ale nemohl jsem ukázat sobě a všem ukázat, že jsem mohl být ještě lepší. Před zraněním jsem cítil, že se posouvám někam, kde jsem ještě nikdy nebyl. Po návratu už jsem jen doháněl, dokonce se mi to i povedlo, ale už to nebylo takové.“
Jaký hráč a trenér vám na vždy zůstane v paměti? Kdo vás nejvíc ovlivnil?
„V Arsenalu jsem strávil deset let, takže je to asi jasné. Je to fantastický klub, který splňoval mé ambice a fotbalové sny. To samé Arséne Wenger. Jeho styl jsem si absolutně užíval. Když jednou okusíte anglický fotbal, těžko jej pak opouštíte. Především, když po vás lidé v klubu chtějí, abyste zůstal. Když už jsem cítil, že to dál nejde a že se blíží konec, lidé v Arsenalu mě přemlouvali, abych zůstal a ještě to zkusil. Odnesl jsem si famózní zážitky a hodně jsem si to užíval. Bylo to pro mě hodně inspirativní.“
I tak jste zažil spoustu zážitků v reprezentaci…
„To je jedna z věcí, na kterou můžu být pyšný, že i přes zranění, jsem odehrál spoustu zápasů a překonal hranici sto startů. Vybrat jeden moment za celou tu dobu, je těžké, bylo jich fakt hodně. Co je však pro mě taková největší lítost, je určitě EURO v Portugalsku v roce 2004. To byla velká škoda. Podle mého názoru, jsme to celé měli vyhrát. Tým jsme na to rozhodně měli.“
Hodláte se věnovat fotbalu i po konci kariéry?
„Je tady velmi dobrá šance, že budu ve Spartě pokračovat. Fotbal dělám celý život a troufám si říct, že o něm něco vím a snad mám i co nabídnout. Uvidíme, k čemu s vedením dospějeme a jak se bude situace vyvíjet.“
Nenapadlo vás, že byste se chtěl loučit spíš na hřišti s fanoušky?
„S tím se dá určitě ještě něco udělat. (usmívá se) Samozřejmě, že bych se rád loučil za jiných podmínek. I návrat do Sparty jsem si představoval jinak, ale vůbec toho nelituji, ani chvilku. České prostředí je v něčem velice specifické a jsem moc rád, že jsem to před nějakou možnou budoucností v klubu mohl zažít.“
Jaká funkce by vás lákala?
„Já to teď nedokážu říct, bavíme se o tom samozřejmě, ale nechci předjímat. S mojí historií mám nejblíže ke sportovnímu úseku, ale už když jsem byl v Arsenalu, tak jsem se vždy zajímal, jak funguje celý klub, nejen po sportovní stránce.“
Říkal jste, že rozlučka s fanoušky by měla být, už víte, koho do Česka pozvete?
„O tom jsem takhle ještě nepřemýšlel. Byl bych rád, kdyby se něco uskutečnilo. Během kariéry jsem poznal fantastické hráče, které bych sem chtěl přivést a udělat něco pěkného pro lidi.“
Patřil jste k největším českým fotbalovým talentům. Co poradit současným mladým hráčům, aby prožili kariéru jako vy?
„Rozhodně to není pro každého. Stojí to spoustu dřiny, obětování a odříkání. Ne každý tohle dokáže, protože to není jednoduché, ale absolutně to stojí za to. Fotbal vám všude otevře dveře, poznáte skvělé lidi. Díky fotbalu jsem mohl vidět celý svět. Je to krásný sport, který, když jej uchytíte za správný konec, vám může hodně dát.“
