Lavička: Na Řepku se těším!

Je těžké to splnit v takovém klubu?
„Když se mě zeptáte s odstupem doby, za nějakého půl roku, možná to sám vypozorujete, až se budeme bavit příště. Já bych si moc přál, abych zůstal takový, jaký jsem.“

Kromě fotbalových asistentů s sebou do Sparty přivádíte svého spolupracovníka Dragana Vujoviče, který bude mít na starosti mentální trénink. Mezi fanoušky se mluví o tom, že se vám hráči vysmějou.
„Já to slyšel taky, i od lidí, kteří jsou mi blízcí a přejí mi úspěch. Ptají se: ,Jak to dokážeš sladit‘? Vím, že práce v Liberci nebo u jedenadvacítky je trochu odlišná než ve Spartě, ale věřím, že princip zůstává stejný. Možná jsem snílek, možná jsem naivní, ale chci to zkusit. Tak, aby stopa mentálního tréninku byla pozitivní i ve Spartě.“

Jak je budete přesvědčovat, že to má smysl?
„Na základě zkušeností jsem dospěl k přesvědčení, že to může přinést užitek nejen týmu, ale každému členovi mužstva.“

Když jste to zaváděli v Liberci, cítili jste nedůvěru ze strany hráčů?
„Než tam začal Dragan působit, zmapovali jsme si terén. Moje zkušenost je taková, že to každý z hráčů vnímá jinak. Ale celkově to vyznělo velmi dobře. Když jsme měli týmový mítink, nedocházelo k ničemu negativnímu, že by třeba někdo z těch, kdo s tím nebyl až tak ztotožněný, nabourával atmosféru mítinku. Chci věřit, že podobná atmosféra se dá nastavit i tady. Je to kamínek do mozaiky, který může pomoct k tomu, abychom byli úspěšnější.“

V čem konkrétně to má pomoct?
„Třeba aby byli hráči psychicky stabilnější a také disciplinovaní.“

Tak to je u Sparty po poslední sezoně opravdu nutné.
„A taky, aby si dokázali zafixovat věci, které v minulých zápasech udělali dobře, a následně je uměli použít i v dalších utkáních. Ale nechtěl bych to rozebírat úplně do hloubky, to je spíše na Dragana.“

Kdy ho přivedete představit mužstvu?
„Hned první den. Po třech dnech pak odjíždíme na kondiční soustředění, ale tam je tréninkový objem tak velký, že kluci ani nemají sílu a chuť vstřebávat prvky mentálního tréninku. Budeme pokračovat až po návratu. Každopádně Dragan je součástí týmu, i když bude v první fázi mapovat terén. Chceme tento prvek citlivě implantovat do tréninkového procesu.“

On je přesvědčený, že se mu to podaří?
„Dragan? Jednoznačně. Má v sobě dar, že dokáže přesvědčit a získat lidi na svou stranu.“

Jak často bude u týmu?
„Co nejčastěji, aby mohl vnímat atmosféru a chování na tréninku i v zápasech a pak na to zpětně reagovat.“

Už si Dragan Vujovič zjišťoval informace o jednotlivých hráčích?
„Ano.“

A o Tomáši Řepkovi jste se bavili?
„Nechci teď mluvit o Tomášovi ani o žádném jiném hráči Sparty. Dragan svůj obrázek má, stejně jako já, pouze coby člověk zvenčí. Něco jiného je, když ty lidi vidíte denně, jak se chovají. A nejen na hřišti, to souvisí i s chováním sám k sobě, ke spoluhráči, k okolí, v klubu, na chodbách stadionu, k fanouškům.“

Sparta má pověst arogantního klubu. Vy opačnou. Chcete pracovat na vylepšení image?
„Rád bych společně s lidmi, se kterými budeme pracovat, dokázal, aby tvář Sparty a její obraz byl lepší. Tento klub má velkou tradici a byl bych rád, aby se její síla projevovala činy. Pozitivními činy na hřišti.“

Myslíte, že je to tvrzení o aroganci pravdivé?
„Nedokážu říct. Je to možná určitá slupka, když poznáte ty lidi blíže, realita je jiná. V tuhle chvíli to vidím z pohledu člověka, který Spartu sledoval jako trenér jiného týmu, nebo člověka, který přišel jako fanoušek na fotbal.“

Vy jste sparťan, ale šest let jste pracoval jinde. Jak lidé okolo vás, třeba v Liberci, vnímali Spartu?
„Nevím, jestli všichni jako arogantní, ale tenhle pohled jsem zaznamenal. Tohle je těžké soudit. Moc bych si přál, aby Sparta byla silná na hřišti a otevřená směrem k fanouškům a veřejnosti. A aby byla jednotná: v týmu, klubu i s fanoušky. Myslím, že to může Spartě hodně pomoct.“

Jak chcete přispět ke smíru s vlastními fanoušky?
„Důležité je, aby ti, kteří přijdou na fotbal, nebo i ti, co sledují Spartu jen zvenčí, poznali, že všichni co jsme tady, chceme dělat poctivou práci. Z výkonnosti, nasazení i z chování a reakcí směrem ke klubu i veřejnosti.“

Říká se, že většina hráčů, kteří přijdou do Sparty, se brzy lidsky změní. Vleze jim to do hlavy.
„Já jsem to prožíval před hodně dávnou dobou jako hráč a z vlastní zkušenosti můžu říct, že to prostředí je opravdu jiné. Tím nechci zpochybňovat ostatní kluby. Sám za sebe můžu říct, že mi trvalo půl roku, než jsem se integroval do tohohle prostředí. Jednak jako hráč, jednak lidsky. Není to mnohdy jednoduché.“

Není to spíš tím, že si ti hráči vezmou z toho, co všechno patří k působení ve velkém klubu, jen to, že teď už jsou „někdo“?
„Může to tak vypadat. Hvězdná nemoc je hrozně ošidná. Všechno by mělo být podloženo kvalitou a tvrdou prací. Přijdete do Sparty, vidíte velký zájem, ale s tím rostou i nároky. A pokud nenaplňujete očekávání, veřejnost to dává najevo.“

Budete za půl roku arogantní?
„Člověk se vyvíjí celý život, ale nechtěl bych se ubírat tímto směrem. Když nějaký signál budete mít, dejte mi to, prosím, vědět. Takovým způsobem, abych to dokázal zaznamenat.“

Já myslím, že ve Sportu na to dáme pozor... Ze začátku úspěšného libereckého angažmá jste motivoval hráče různými citáty. Později už jste o tom nechtěl moc mluvit, bylo to hodně zprofanované, ale přesto se zeptám, jestli něco podobného chystáte i ve Spartě?
„Bylo to jedno období, které mělo v Liberci úspěch. Snažím se s lidmi okolo sebe ovlivňovat hráče nejen po fotbalové stránce, ale také po lidské. Proto třeba Dragan Vujovič, proto se budeme hráče snažit přesvědčovat, aby pochopili, že sportovní růst je potřeba mít v rovnováze s lidským. Pokud to pochopí, máme položený slušný základ, abychom byli úspěšní. Něco už mám připraveno v hlavě, ale tohle je docela citlivá záležitost. Bude to malinko odlišné.“

Podle jednoho nejmenovaného hráče Sparty prý Tomáš Řepka v kabině řekl, že jste trenérem, který může dát mužstvo dohromady. Doneslo se to k vám?
„Ne, ale pokud by to byla pravda, tak to těší, je to určitý projev důvěry. Já jsem s ním spolupracoval ještě před jeho odchodem do zahraničí, známe se. Samozřejmě on ušel nějakou cestu ve své hráčské a lidské kariéře, stejně jako já. Možná to bude znít naivně, ale já se na spolupráci s Tomášem těším. Začátkem jara jsem měl možnost být na jedné akci, kdy ten pověstný tvrďák Tomáš Řepka, s nálepkou problémového hráče, byl hlavním sponzorem žákovského turnaje špuntů. Pozdravili jsme se, prohodili pár vět a řekl jsem mu, že tohle je cesta, která dává hráči, jako je Tomáš Řepka, nálepku se znaménkem plus. A byl bych moc rád, kdyby těch plusek sbíral co nejvíce. Nejen na hřišti svým výkonem, ale i chováním.“

Chystáte se pozvat ho na pohovor?
„Ano, stejně jako všechny hráče. Považuju to za hodně důležitý prvek vzájemného poznání. Nebudu mluvit jen já, chci kluky i vyslechnout. Mám s tím dobrou zkušenost.“

Přemýšlel jste nad tím, jestli ho chcete v týmu?
„Od první chvíle jsem o tom vůbec nepochyboval.“

I když jeho statistika je děsivá, protože skoro třetinu ligové sezony vynechal kvůli disciplinárním trestům?
„Ale zase řeknu, že jeho výkonnost během jara nasvědčovala tomu, že se napravil.“

Jenomže je nepředvídatelný, to musí znervózňovat. Nemůžete se na něj stoprocentně spolehnout.
„Rozumím tomu, co chcete říct, ale já do toho jdu. Garanci vám nikdo nedá, ale je to pro mě výzva. Nepochyboval jsem o něm ani vteřinu. Budou jasně vymezená pravidla. Každý máme svou roli.“

Budete umět být dostatečně tvrdý? I přes úspěch v Liberci vás stále provází pověst až moc hodného trenéra.
„Pokud si to situace bude vyžadovat, jsem přesvědčený, že ano. Moje filozofie je spíše demokratická. V první fázi se snažím hráče spíše přesvědčovat. Pokud nebude tahle cesta úspěšná, dokážu použít i přísnější prostředky. Pokud pořád křičíte, ztrácí to efekt, ale pokud to použijete jako prásknutí bičem, reakce může mít větší efekt.“

Jak vypadá křičící Vítězslav Lavička?
„Jsem narozený ve znamení býka. A rozzlobený býk to dokáže dát najevo.“

Na závěr jedna jednoduchá otázka. Jaký fotbal byste chtěl se Spartou hrát?
„Moc bych si přál, aby tam divák viděl poctivost, pracovitost a radost ze hry. Možná to z ní trošku divně, ale hlavně aby tam byl prvek radosti.“

Vrátit se na I. část rozhovoru ›››