Patří k nejlepším fotbalovým rozhodčím na světě. Letos DAGMAR DAMKOVÁ řídila i olympijské finále žen. Českou první ligu ale naposledy pískala před dvěma lety. Od té doby na další šanci čeká marně.
Čím to je?
„To je spíše otázka pro komisi rozhodčích. Ale můj osobní názor je ten, a já si za ním stojím, že je to tím, že jsem žena.“
Šéf rozhodčích Luděk Macela tvrdil, že na podzim jste nepískala kvůli zdravotním potížím, které vám neumožnily udělat fyzické testy. Jak to je?
„Měla jsem oslabenou imunitu, bojovala také se střevní chřipkou, a když jsem se už dostala do tempa, že bych mohla jít na fyzické testy, zbývaly dva zápasy do konce sezony. To pro mě už nemělo smysl, raději jsem si zapískala ve třetí lize, kde jsem to měla v klidu a v pohodě.“
Připravujete se už na jarní část?
„Každý den si dávám do těla, trénuji tak, jako bych se na ní připravovala. Ale na druhou stranu během období, kdy jsem u nás byla trochu v pozadí, jsem si uvědomila spoustu věcí, že pro mě není fotbal úplně nejvýš, že existují i jiné věci, které mě baví. (Damková učí na jazykové škole angličtinu – pozn. aut.) Vždy byl pro mě fotbal koníčkem, ale vždy s totální prioritou. Sama si teď srovnávám v hlavě, co bude dál.“
Mám to chápat tak, že zvažujete, že jako profesionální sudí v Česku skončíte?
„Uvidíme, všechno souvisí se vším. Ale řeknu to na rovinu. Absolutně nepočítám s tím, že bych na jaře dostala šanci na ligu. Nevěřím tomu. Když jsem ji nedostala za dva roky, nevěřím, že ji teď najednou dostanu.“
Dagmar Damková • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Jen proto, že jste žena?
„Já jsem se snažila pískat, jak nejlépe jsem uměla, chyby samozřejmě udělá každý, to je logické. Dělali je i rozhodčí, kteří tam jsou doteď. Pískala jsem pod třemi komisemi a nevadila jsem. Pak jsem po půl sezony nepřesvědčila.
Nevím.“
Přitom na mezinárodní úrovni jste velmi úspěšná.
„Těžko se to chápe. Finále olympijských her, to je v ženským fotbale úplně to nejvíc, já už výš nemůžu. Ale tady to nikdo neakceptuje, skoro vám za to ani nepoblahopřejí, nevím, co si o tom mám myslet.“
Říkáte, že už výš nemůžete. Máte ještě motivaci?
„Po tom, co to svazu trochu trvalo, než se vůbec rozhoupal s tím, aby mi pogratuloval, tak mě to, nechci říct naštvalo, ale jen mi to ukázalo situaci, jak to tady je. Jenom mě to o tom přesvědčilo a zklamalo. Motivace tady u nás mi asi trochu schází. Říkám, zda tady mám někomu dělat šaška, když vás všude venku berou a tady ne.“
Máte vůbec chuť se do první ligy vrátit?
„Určitě ano, ráda bych si ještě pískla. Ale je pravda, že jsem z toho otrávená. I z těch vztahů, co tam jsou. Když slyším, jak mě pomlouvají, chce se mi z toho zvracet. Je to strašné, chci si to teď všechno v klidu nechat projít hlavou, co vůbec chci a s jakými lidma chci pracovat.“
Dagmar Damková • Foto Jan Hrouda
Jak vidíte své šance na návrat?
„Za půl roku může být všechno jinak. Budou fotbalové volby a může přijít někdo, kdo v tom naopak uvidí světlý bod, kdo si řekne, že to může i zužitkovat, kdo řekne hele, u nás píská ta, co pískala finále olympiády. Taky se mi může nebo nemusí dařit, můžu se zranit, to nedokážete předvídat. Fotbal se tady pořád točí jako ten míč.“
Řekla jste, že vás tady neberou. Proč myslíte, že to tak je?
„Je spousta chlapů, kteří se pořád nesmířili s tím, že se žena dostala do jejich mužského sportu. Pronikla tam a ještě je navíc úspěšná, to je pro hodně chlapů vražedná kombinace. Myslím, že takových jich tam je hodně. Tím ale neříkám, že všichni.“
Je to podle vás diskriminace?
„Tak když tohle tvrdím, tak to tak asi pojmenovat jde. Mně se ten název akorát moc nelíbí, přijde mi strašně tvrdý.“
A jak byste to pojmenovala?
„Prostě tak, že je to tím, že jsem žena. Nebudu tvrdit, že jsem diskriminovaná.“
Je Damková feministka? Čtěte ve středečním deníku Sport...
