S českou reprezentací bojoval na dvou mistrovstvích Evropy a jednom světovém šampionátu. Ligové góly střílel ve Spartě, v Kaiserslauternu i v Salcburku. Pražský půlmaraton však už v sobotu absolvoval po boku Pavla Nedvěda jako fotbalový penzista. Vratislav Lokvenc, dvoumetrový habán a kanonýr, totiž loni v létě ukončil vrcholovou kariéru. Obnovit už ji nehodlá, ale hýbat se bude. Kvůli tomu, aby mu nenarostl pupek.
Žije v Salcburku a ještě před rokem odtud pravidelně vyrážel do německého Ingolstadtu k utkáním druhé bundesligy. Od loňských prázdnin už platí jen to první. „Profesionální kariéru jsem už ukončil,“ řekl Vratislav Lokvenc v cíli sobotní běžecké poutě ulicemi české metropole.
Kdy přesně jste skončil s vrcholovým fotbalem?
„Loni v létě. S Ingolstadtem jsme spadli a třetí liga se mi už nechtěla hrát. Tak jsem jim řekl, že na to kašlu, že to nemá cenu.“
Zapíchl jste profesionální kariéru nadobro?
„Asi jo. Ještě bydlím v Salcburku, protože tam malá chodí do školy. Ale jakmile ji v létě dodělá, tak se stěhujeme sem.“
Do Prahy?
„Jo, mám tu postavený barák.“
A budete ještě hrát někde jen tak pro radost?
„Možná někde divizi.“
Co Dolní Chabry, kde válí Vladimír Šmicer?
„Nevím. Ale člověk musí něco dělat.“
Proto jste se dal na běhání? Vždyť jste nebyl zrovna milovník běhů.
„Nebyl. Ale mám doma sedět? To bych měl brzy pupek. Jako Ivan Hašek. To nejde, to není můj cíl. Když je člověk trochu zdraví, tak musí něco dělat. S věkem každý něco přibere, to je jasný, ale musí to mít hranice.“
Vy jste ale zatím vůbec nepřibral.
„Ne, nic.“
Bodejť by ne, když jste se pustil do půlmaratonu. Kdo to vůbec vyhecoval? Pavel Nedvěd?
„Ne, tak nějak to vyplynulo od nás všech, tedy od Pavla, od Tomáše Votavy a ode mě. Chodili jsme běhat, běhat, běhat, tak jsme si řekli: Zkusíme půlmaraton. Pavel chtěl zkusit maraton, to jsme mu rozmluvili, protože to je nesmysl. A zůstali jsme u půlmaratonu. Chtěli jsme si něco splnit, to jsme si splnili, tak je to dobrý. Přežili jsme to ve zdraví.“
Jak často jste se připravovali?
„Třikrát do týdne jsme chodili běhat.“
S Nedvědem asi ne? Bydliště má v Itálii, vy v Salcburku.
„Vždycky jsme si poslali esemesky, kolik jsme toho uběhli a v jakém čase. Podle toho jsme se řídili. Poslední půlrok jsme poctivě trénovali. Bez toho by to nešlo.“
Měli jste i společné tréninky?
„Měli. Sešli jsme se třeba v Praze, kde jsme chodili na výběhy do Šárky. Dokonce jsme dvakrát byli i za Pavlem v Itálii.“
Jak jste si užil první půlmaraton v životě?
„Dobrý to bylo. Až na poslední tři kilometry. To byla brutalita. Zbytečně se zrychlilo. Hrozně moc. Skoro jsme sprintovali.“
To zavelel k finiši Nedvěd, prototyp vítěze?
„Ne. Lidi nás táhli. Kolem nás to zrychlovalo, tak jsem zrychlovali taky. Zbytečně. Měli jsme to rozvržené v klidu do dvou hodin a my jsme to udělali o deset minuty rychleji. To je docela dost.
Zkusíte maraton?
„Ne, na maraton si netroufnu.“
A co vlastně budete po kariéře dělat? Jaké máte plány?
„Teď je hlavní plán, aby malá dokončila školu. Pak se přestěhujeme a uvidíme, co bude.“
