Jeho tým v nové sezoně trápí zranění, důsledek nahuštěného programu. Je však jedna jistota, na kterou se generální sportovní manažer Sparty může spolehnout. A Jozef Chovanec dobře ví, jakou hodnotu pro jeho tým má Bony Wilfried.
Dva ligové zápasy a tři góly. Takovou bilanci má v této sezoně útočník, jehož nohy připomínají vzrostlé stromy. „Jeho role v týmu je v době, kdy jsme rozbití zraněními, klíčová,“ mne si nad výkony Bonyho Wilfrieda spokojeně ruce Jozef Chovanec. Jeho v současnosti nejlepší útočník naposledy dvěma góly zdemoloval Baník Ostrava.
Jak byste ohodnotil posun, jaký udělal Wilfried za dobu, co je ve Spartě?
„Když přišel, nebyl v jednoduché situaci. Každý si představuje, že přijde a hned zapadne, že to nebude problém. My jsme mu ale dali čas na adaptaci v juniorce, učil se česky... Teď z toho těží, vyplatilo se nám, že jsme se mu věnovali. Na druhou stranu musel ukázat, že v něm je potenciál – on tu zůstal a spousta dalších odešla. Pro nás je taky důležité, že nepřemýšlí o tom, že je pro něj Sparta odrazovým můstkem do nějakého zahraničního klubu. Byla jen otázka času, kdy se začne prosazovat.“
Nikdy jste o něm nepochyboval?
„Přemýšleli jsme, jakou cestou jít. Jestli spoléhat na mladé útočníky, nebo na ty zkušené, které jsme tady měli. A byli to dobří hráči jako Libor Došek. Rozhodli jsme se, že vsadíme na mládí a dáme jim čas. Věřím, že vydrží – a tím nemyslím jen jeho, ale i Václava Kadlece, Jeslínka, Třešňáka... Snad se nám to vrátí. Bony ale měl cestu daleko těžší.“
Pomáhali jste mu nějak v adaptaci? Zahraniční kluby na tohle mívají vyčleněného zaměstnance...
„To jsme neměli. V té době byl v juniorce Martin Hašek s Honzou Kmochem, ti se mu věnovali. A když Bony postupem času přišel sem, dostal se zase mezi lidi, které znal. Já mám radši, když je kolem hráčů tým lidí, a ne jen jeden člověk.“
Jak byste ho v tomto ohledu srovnal s jinými cizinci v týmu? Třeba Niklas Hoheneder přiznal, že po roce v Praze ještě česky neumí.
„To je složitější. Já se s nimi bavím jenom česky, jen v kritických a konkrétních situacích jim to překládáme. Musí ale být větší ochota učit se. Konkrétně Niklasovi jsem v zimě říkal, že pokud se nenaučí, nebudeme s ním počítat. Má ještě půlrok. U Bonyho... Někdo má prostě větší talent. On je inteligentní hráč, umí víc jazyků. To je vidět i na jeho vystupování a vyjadřování, má to hlavu a patu. Je přemýšlivý a ví, čeho chce v životě dosáhnout.“
Kdy vás přesvědčil, že by si zasloužil šanci v A–týmu?
„To souviselo s rozhodnutím, jestli půjdeme cestou mladých kluků, nebo zkušených útočníků. Rozhodli jsme se takhle a počítali jsme s tím, že budou potřebovat čas. Ani v tenhle moment to ještě není hotový hráč. Já jsem je viděl, jaký mají přístup k tréninku, jestli je u nich vidět progres... Tohle všechno u něj naznačovalo, že si šanci zaslouží.“
Jak je na tom psychicky? Stane se, že zazáří, pak se mu ale několik zápasů nedaří. Nestoupá mu úspěch do hlavy? Ostatně, i vy dovolujete větší rozhovory s ním spíš výjimečně.
„Snažím se o to, ale nejen u něj. I u ostatních. Vím, co to na začátku udělalo s Vencou Kadlecem. Kluky to v tomhle věku dost ovlivní. Je potřeba najít vhodný okamžik, já budu jen rád, když se budou naši hráči prezentovat. Nesmějí ale ztrácet koncentraci.“
A přímo na Wilfriedovi je to znát?
„U něj ani ne. U něj je důležitý zdravotní stav. V minulosti nám i zamlčel nějaký zdravotní problém, potom jeho výkony i pohled na něj byly poznamenané. Potřebuje tvrdou ruku – jako každý jiný hráč.“
Berete ho jako klíčového hráče?
„V současné době, když jsme nebo jsme byli takhle rozbití, je pro nás jeho role klíčová. Máme tady už i další hráče, konkurence mu pomůže ke zlepšení.“
Přijde podle vás brzy čas, kdy přeroste Spartu a půjde dál?
„Byli bychom rádi, ale myslím, že ještě má hodně nedostatků, které musí zlepšovat. Až bude opravdu dobrý, někdo přijde. Zatím nikdo zájem neoznámil. Zase to není až tak žhavé. I v minulosti byl hodně kritizovaný, třeba i ze strany spoluhráčů. Jeho čas teprve přijde, tohle jsou jenom záblesky.“
