Léto strávil v Americe, teď se na skok objevil v Praze a příští týden už zase bude v Turíně, kde ho čeká schůzka s prezidentem Juventusu. Že by velký návrat Pavla Nedvěda do profesionálního fotbalového světa? „Uvidíme,“ řekl včera nejlepší fotbalista Evropy za rok 2003 a jeho nejbližším přáním je úspěšný vstup české reprezentace do kvalifikace EURO 2012.
Už více než rok si užívá fotbalové penze. Splácí dluh rodině, zaběhl si půlmaraton, holduje golfu. V nadcházejícím týdnu se však leccos může změnit.
Prezident Juventusu Andrea Agnelli ho pozval na schůzku. „Ale nic mě ke změně netlačí,“ usmíval se včera před autogramiádou v jednom pražském obchodním centru Pavel Nedvěd, čerstvý „osmatřicátník“.
Chystáte se tedy po roce z penze na návrat do fotbalu?
„Abych řekl pravdu, zatím jsem o tom nepřemýšlel. Teď jsem byl dlouho v Americe. Juventus jsem sledoval jen z dálky. A byl jsem v kontaktu i s nároďákem (českou reprezentací). Ale do ničeho většího jsem se nepouštěl.“
A rýsuje se něco?
„Jsem v kontaktu s prezidentem Juventusu, který čeká, až se vrátím do Itálie. Příští týden se máme sejít v Turíně.“
Co může tahle schůzka přinést?
„Nevím. Čekal jsem na to, až se uzavře mercato (letní přestupový trh) a situace v Juventusu se trošku uklidní. Protože léto bylo v klubu docela hektické. Proběhly velké změny, přišel nový trenér i noví hráči. Teď už to bude klidnější a všichni budeme mít chladnější hlavu.“
Platí, že byste se do Juventusu vrátil v nějaké manažerské pozici?
„Nabídka pořád platí. A kdybych ji chtěl využít, tak jsem to už mohl udělat. Já jsem ale zatím nic takového udělat nechtěl. Chtěl jsem se věnovat rodině a to stále dělám. Jen ten časový posun mezi Amerikou a Evropou mi dal trošku zabrat. Jinak všechno v pohodě.“
Nepohnulo se nic ani ohledně vaší případné spolupráce s českým národním týmem? Když jste byl naposledy v Praze, říkal jste, že jste v kontaktu s Ivanem Haškem.
„Já jsem se do Evropy teď vrátil po dlouhé době. Ale telefonů bylo dost. S Vláďou Šmicrem, s Karlem Poborským, s Ivanem Haškem jsme všechno probírali. Oni také jezdí z jedné akce na druhou, snaží se fotbalu pomoci. Uvidíme, jestli ta cesta někam povede.“
Zkuste být konkrétnější. V čem by vaše spolupráce s reprezentací spočívala?
„Je těžké teď mluvit o nějaké roli, když bydlíte strašně kilometrů odtud a nejste tady ve fotbalovém dění. Samozřejmě se ale dá pomoci i jiným způsobem na dálku. A právě to probíhá.“
To znamená?
„Je těžké být konkrétní. Jak jsem řekl, momentálně jsem trošku mimo české dění a bude záležet, kde se vlastně usadím s rodinou.“
V současnosti žijete v Turíně. Lze tedy spíš očekávat, že se v nejbližší době zapojíte do práce v Juventusu?
„Nedokážu na to odpovědět, protože sám jsem se ještě nerozhodl. V kontaktu s Juventusem jsem a není důležité, jestli jsem tam v nějaké funkci nebo ne. Zatím mě nic netlačí k rozhodnutí o budoucnosti.“
Možná vás tlačí vztah ke „staré dámě“. Je to asi přece jen vaše srdeční záležitost.
„Jo, to určitě. Juventus byl, je a vždycky bude moje srdeční záležitost. Pojí mě velké kamarádství nejen s prezidentem, ale i s ostatními lidmi z klubu. Cítím se tam dobře a uvidím, jak to půjde dál.“
Ptalo se vás během léta hodně lidí, proč nejsou Češi na šampionátu?
„Ne, já byl daleko. Byl jsem trošku mimo dění. V Americe mistrovství světa moc neběželo. Jen zápasy amerického týmu a ty jsem sledoval. Byl jsem tam v klidu a to jsem chtěl.“
Zaznamenal jste i další marný pokus Sparty o dobytí Ligy mistrů?
„Samozřejmě.“
Co jste říkal krachu letenského mužstva v dvojzápase se Žilinou?
„Strašně mě to mrzelo, protože jsem si myslel, že teď je ten správný čas a správný soupeř pro to, aby se to povedlo. Ale bohužel.“
Proč zůstal sen na další rok jen snem?
„Sparta doplatila na to, že nemohla nastoupit v plné sestavě. Kdy by mohla hrát v plné síle, do Ligy mistrů by podle mě prošla. To by český fotbal moc potřeboval, strašně by mu to pomohlo. Škoda že to nedopadlo. Proto bych chtěl popřát hodně štěstí klukům z nároďáku.“
Budete jejich vstup do kvalifikace EURO 2012 sledovat přímo z hlediště stadionu v Olomouci?
„To ještě nevím. Mluvil jsem o tom s Karlem Poborským. Uvidíme. Ale není důležité, jestli budu já na tribuně, důležité je, aby to vyšlo klukům. Moc bych si přál, aby začali dobře.“
Co si představujete pod pojmem dobrý začátek?
„Vyhrát první tři zápasy. Ty budou hrozně důležité.“
Má na to Bílkův tým, aby tenhle plán naplnil?
„Já jsem vždycky optimista.“
Jak dlouho jste vůbec pobýval v Americe?
„Byl jsem tam přes dva měsíce.“
Co všechno jste ve Spojených státech stihl?
„Hlavně jsem se stihnul věnovat rodině. Byli jsme v Americe dlouho a snažil jsem se věnovat nejbližším. Taky si zlepšit jazyk, hrál jsem hodně golfu a trošku jsem se i zakoukal do tenisu.“
Jak tomu rozumět?
„Navštívil jsem Petra Kordu a Radka Štěpánka.“
Vzal jste do ruky raketu a zahrál jste si s nimi?
„Ne. Na to bych neměl. To nemělo cenu pokoušet. Spíš jsem se držel golfu. Ten mi jde přece jen o něco líp.“
Nelákalo vás si pobyt prodloužit, abyste mohl navštívit začátek US Open?
„Nemohl jsem to udělat. Protože už jsem měl v Itálii a tady v Praze nějaké povinnosti. Takže jsem bohužel v Americe nemohl zůstat déle a jít se podívat na Radka Štěpánka, jak si povede přímo v akci.“
Díval jste se na něj aspoň v televizi?
„Jo, v noci jsem jeho zápas sledoval. Bohužel mu to nevyšlo (Štěpánek prohrál v úvodním kole s Francouzem Benneteauem ve čtyřech setech). Ale myslím si, že se zvedne. A přeji mu samozřejmě, aby to bylo co nejdřív.“
Co vaše angličtina? Už je super?
„Super není. Spíš jsem chtěl, aby se do angličtiny trochu dostaly děti, protože italština už jim nestačí.“
Nicméně jste se asi i vy jazykově zlepšil.
„Zlepšil, ale není to nic zvláštního.“
Golfový handicap šel nahoru?
„No, hrál jsem golf. Prohrál jsem spoustu dolarů s malou Nely Kordovou. Ale ona je hodně dobrá golfistka, takže to beru.“
Láká vás tenhle sport, abyste se mu věnoval nejen rekreačně? Například Ivan Lendl se po skončení tenisové kariéry pustil do golfu zostra. Nemáte podobné myšlenky?
„Nemám.“
Proč?
„Protože vím, že špičková golfová úroveň je úplně někde jinde než ta moje. Prostě bych neměl na to se dostat na úroveň, abych mohl hrát s nejlepšími.“
Vaše maratonská dráha bude pokračovat?
„Určitě. Běhám denně. A v budoucnu si stoprocentně po půlmaratonu zaběhnu i maraton. Teď však musím vyřešit spoustu jiných věcí. Ale běhám dál a udržuji se v kondici.“
Takže příští rok v Praze na maratonu?
„Může být.“
