Derby místo formule. Baráž? Zbitej tým proti odpočatému, ví Kucharczyk
Měl v plánu věnovat se manažersky Romanu Staňkovi, českému super talentovanému formulovému jezdci, s nímž dlouhodobě spolupracuje. „Teď jsem mohl být v Austrálii,“ zasní se Radim Kucharczyk (43), jenž se místo toho chystá u ledu na finálovou sérii hokejové Chance ligy s rivalským Zlínem. Už do ní nepůjde jako aktivní hráč, ale v roli asistenta vsetínského kouče Jiřího Weintritta. V rozhovoru pro iSport.cz vysvětluje, proč dal (zatím) přednost trenérské kariéře či jak mizivé šance má podle něj vítěz první ligy v baráži s Kladnem.
Přeskočme nyní finále Chance ligy a pojďme rovnou k baráži. Myslíte, že se mají Jágrovi Rytíři čeho obávat?
„Co si budeme namlouvat, za mě je celý systém postavený nesmyslně. Prvoligový tým přijde na baráž doslova zbitej, po sotva pár dnech odpočinku. Nastoupí na něj odpočatý klub z vyrovnané extraligy, na kterého padl Černý Petr. Ano, my anebo Zlín budeme rozehraní, výhoda to bude v prvním, možná i ve druhém utkání. Ale pak už se to překlápí na druhou stranu.“
Takže bez šance postoupit?
„Nějaká šance je. Ten druhý tým musíte na začátku nachytat, abyste ho trošku psychicky rozhodili. Ale fyzicky na tom oni budou určitě líp. Vím, jak to chodí, baráž jsem hrál xkrát.“
Jak dobrý je Vsetín ve srovnání s předchozími lety?
„Kádr máme ještě širší než minulý rok, plus dva nadstandardní gólmany. Ale musíte prostě aspoň jeden z prvních dvou zápasů zvládnout. Prohrávat 0:2 v sérii, kdy soupeř půjde víc a víc do fyzična? To je pak těžké otočit. My jsme tento tým neskládali, přišli jsme k němu v říjnu. Poskládali bychom ho trošku jinak. Je zhruba stejně silný jako loni. Dřív tak dobrý zřejmě nebyl. Teď se do něho nacpalo víc peněz. Na extraligu by bylo samozřejmě potřeba další navýšení. To všichni víme.“
Na co se můžou fanoušci těšit při vyvrcholení prvoligového ročníku?
„Oba týmy hrály v základní části ofenzivní hokej, na který se dalo dívat. Ale play off je specifické. Pokud si chcete sáhnout na pohár, musíte hru trošku pozměnit. To vidíme i v extralize. Zlín šel nahoru, bude to otevřená série. Nikdo není favorit. Navíc je to derby. Rozhodnou maličkosti. Vidím to pade na pade.“
Přijal by váš klub nabídku hrát po šestnácti letech nejvyšší soutěž?
„Určitě ano. Že nemáme zájem, to jsou takové řeči okolo. Chceme to a Zlín určitě taky. Zažil jsem to v Olomouci, kde se tehdy všechno sešlo. První rok po postupu se přes čtyřčlennou baráž zvládl a pak se klub zbrchal. Dneska je Olmik nepříjemný, nikdo s ním nechce v play off hrát. V extralize se zabydlel. I lidé ve Vsetíně to už nějaký pátek chtějí. Rádi bychom jim přání splnili. Ale ještě to může rok, dva trvat.“
Pokud vím, museli byste pro extraligu vyměnit mantinely, což není malá investice. Nebyl by to problém?
„Co víme, je to v plánu na tento rok. Extraliga na to nemá žádný vliv. Stejně by se to dělalo.“
Po minulé sezoně jste ukončil kariéru. Cítíte se dneska jako plnohodnotný trenér?
„Už loni v srpnu jsem přeskočil na druhý břeh. Někteří kamarádi a spoluhráči se ptali, jestli bych se ještě nevrátil. Ale nedával jsem tomu za sebe ani jedno procento. Myslím, že jsem kariéru protahoval až až. Hokej je každý rok rychlejší. Už je to na mladých. Chci šetřit tělo, jezdit na kole, hrát tenis, chodit se psem. Mám dvouletého prcka, potřebuju se mu věnovat.“
Teoreticky. Jak by to vypadalo, kdybyste najednou skočil do ostrého zápasu?
„Fyzicky bych to určitě zvládl. Ale už jsem vyplej přes hlavu. Nedával bych týmu to, co bych chtěl. Je to za mnou.“
Jaký máte vlastně vztah k sousednímu Zlínu?
„Líbí se mi jako město, jezdil jsem tam na veterinu. Ale už se přestěhovala. Necítím ke Zlínu nějakou nevraživost. Beru ho jako rivala, který je blízko. Když jsem proti němu hrál, líbilo se mi, že byly stadiony vyprodané a zápasy měly náboj. Lidi, ať se vyřvou a hráči, ať se mezi sebou štěkají. To k play off patří. Díky tomu, že jde o finále, je to celé vyšperkované. Jsem rád, že to dopadlo takhle a hrajeme proti sobě.“
Jaká je vaše role v realizačním týmu?
„Jirka Weintritt je head coach, řeší si tréninky, mentální stránku. Trénuje už asi patnáct let. Pro mě je to neuvěřitelná škola. Patří mu dík za to, že mi umožnil do toho hned naskočit. Já mám na starosti různé aspekty hry, věnuju se přesilovkám. Kluky znám trošku líp, ještě loni jsem s nimi hrál.“
Jste dál jejich kamarád anebo spíš autorita?
„Určitě nechci, aby mi tu někdo vykal. Ale určitě vyžaduju přípravu mimo led. Na fyzičku, odpočinek a životosprávu jsem dost vysazený, kór v play off. Na tohle jsem pes a chlapci to ví. Pokud chtějí jít pro pohár, musí tohle dodržovat. Bez toho to nejde.“
Původně jste měl jiné plány než stát na střídačce a vést seniory, co?
„Měl jsem představu, že budu dva tři roky u mládeže a pomáhat prckům se skills tréninky. Mám kamaráda ve formuli (Tomáše Kostku), kterému jsem pomáhal a měl jsem v jeho týmu původně pracovat na plný úvazek. To teď muselo jít stranou. Kdybych zůstal u mládeže, možná bych teď byl s ním v Austrálii, kde o víkendu jede závod. Zkombinovat by to šlo. Samozřejmě si píšeme, ale situace, která nastala v říjnu, moje plány změnila. U áčka už obojí zvládat nejde.“
Přemýšlel jste v říjnu o nabídce nahradit odvolaného Romana Stantiena?
„V neděli ráno nás s Jirkou zavolalo vedení. Myslel jsem si, že jdeme na nějakou poradu. Místo toho nám bylo řečeno, že k tomu jdeme na dva týdny a pak se uvidí, co dál. Tým začal šlapat. Furt to šlo a šlo a nakonec přišel návrh, jestli bychom u toho nezůstali. Dali jsme si s Jirkou jídlo, pokecali jsme a rozhodli se, že do toho jdeme.“
