VIDEO PŘÍMO Z RUSKA | Vyvrátíte si krk, abyste viděli do obličeje možná nejlepšího hokejového obránce současnosti. A Zdeno Chára se dost pravděpodobně směje. Nebo jí. Na ledě je to drtič, v soukromí pohodář. Pro svůj tým pražského Lva morální vůdce i kumpán pro kdejakou zábavu.
Probírá se snídaní, vytáhne rozinku a dlouze ji pozoruje. „Tohle bys měl fotit, ne na mě zkoušet nějaké rozhovory,“ udeří na klubového manažera komunikace. Zdeno Chára právě našel v ruském müsli prvotřídního červa.
Žádná scéna, žádné předvolání ředitele hotelu. Tahle hvězda s příjmem šest milionů dolarů ročně prostě červa odloží a pokračuje v jídle. Kapitán Bostonu zažívá v Rusku trochu jiný servis, než na který je zvyklý z NHL. Ale ani slůvkem si nepostěžuje. Na krátké postele, na časté cestování. Na nic.
Každý by si ho chtěl vyfotit, nechat podepsat. A každý ho pozná. Ono taky 206 centimetrů vysokou postavu jen tak neminete. Rozdává autogramy ve tři ráno na letišti v Ufě, pózuje s rodinkou na stadionu v Kazani. Směrem k fanouškům je ochota sama.
V úzkých byl během současného tripu Lva snad jen jednou. „Já jim vůbec nerozumím,“ bědoval nad rozhovorem pro ruskou televizi. Nešťastný Tatar to zkoušel mateřským jazykem, pak přešel do angličtiny. Ale co vlastně toužil zjistit, to bylo záhadou.
Člověk by skoro čekal, že interview ukončí. Ale ne. Slovák si dotaz nechá trpělivě natřikrát vysvětlit a pak se rozpovídá o kvalitách KHL. Reportéři jsou nadšeni, pokud by dosáhli, poplácali by majitele prstenu pro vítěze Stanley Cupu po ramenou.
Mě čeká NHL
Tuhle osobnost respektují i spoluhráči, to je jasné. Ale že by museli našlapovat po špičkách, to vůbec. I mladíci si dovolí popíchnout lídra lehkým žertem. A on jim to mnohonásobně větší kadencí vrátí.
„Zdeno, tys byl cvičit? Spíš nějaká masáž, co?“ směje se v recepci nižněkamského hotelu duo Jiří Sekáč, Lukáš Cingel. Dvacetiletí borci. „Chlapci, já musím. Mě čeká NHL,“ utře je Chára oblečený do sportovního úboru.
Často od něj parťáci vyzvídají, jak to vlastně v té NHL chodí, jak funguje honosná organizace Boston Bruins. A on vypráví, nebo dává povzbuzení. „Hlavně to nevzdávej, pořád máš času dost,“ zní jeho rada.
V jídelně sedává mezi prvními a téměř zaručeně odchází jako poslední. Takové tělo už potřebuje nějakou porci živin... Škoda jen, že v reglementu KHL je zřejmě předepsáno střídání kombinace – slepené špagety, rýže, losos, kuřecí stehno. Ale Chára si nestěžuje.
Když mu zbude na stole džus ve džbánku a odchází, nabídne ho jinému stolu. Nebo upozorní na zapomenuté klíče na vnější straně zámku hotelového pokoje. Ne, opravdu mu sláva nezměnila svět. V běžném životě je to vážně příjemný chlap.
Asi si to nemyslí soupeř, protože na ledě je z Cháry drtič. Těla soupeřů od něj odlétávají jako od golema, pustit ho ke střele si snad žádný sok nedovolí. Na tohohle beka se hraje prakticky osobní obrana.
„Vidíte, jak zvedne celé mužstvo. Je to osobnost, nikdy by člověk takového hráče neodmítl,“ tvrdí o něm trenér Josef Jandač. „Takových hokejistů je pár. Ilja Kovalčuk přišel do Petrohradu a dal dohromady kabinu. Jevgenij Malkin o sto procent zvedl Magnitogorsk...“
V Nižněkamsku se Pražané utkali s jedničkou posledního draftu. Útočník Nail Jakupov bude s největší pravděpodobností jednou velkou personou světového hokeje. A na Lvy si toho také troufal dost. Dokud si ho nevzal do parády Chára... S ním na zádech byl najedou bezmocný.
Právě po tomhle utkání jsem po cestě na letiště uplácel hladového obra pizzou. Odměnou pro vás snad bude rozhovor v některém příštím Sport Magazínu...
