Všude. Všude tam, odkud pocházely oběti středeční letecké katastrofy u Jaroslavle, se teď chodí v černém. Nezměrný smutek spojil jednotlivé osudy tragicky zemřelých hokejistů do jediné záplavy slz kdekoliv po světě. I Jönköping, domov švédského olympijského vítěze Stefana Liva, jako by zůstal oněmělý. Studentské město, zvyklé léta díky hokeji slavit, poznává něco naprosto jiného.

Velkolepě vzdává hold snědému, usměvavému chlapíkovi, kterého tu všichni bez rozdílu milovali. I když se ani nenarodil ve Švédsku. Získal si je skvostným uměním i bezprostředností a vtipem. Vyrůstal tady na předměstí. Byl jejich…

Setmělá Kinnarps Arena je naplněná tichem. Uprostřed září čtyři velké fotografi e Stefana Liva. Muže, jehož příjmení znamenalo v překladu Život. Jaký drsný, krutý paradox. Zástupy truchlících přicházejí uctít památku Života.

Jsou tu Livovi bývalí spoluhráči z místního týmu, i příbuzní. Dokonce i dva maličcí synové Herman a Harry, oblečení do dresu HV71. „Táta,“ vykřikne do zlověstného ticha jeden z nich, ten dvouletý, když uvidí nasvícené fotky. Jeho věk mu nedovoluje pochopit, co se s otcem stalo. V ten okamžik začínají neskrývaně brečet i ti nejotrlejší.

„Je to neuvěřitelně smutné. Pořád na Stefana myslím, nevěřím tomu. On byl největší postava, jakou HV kdy mělo, bez debat,“ pronesl kapitán týmu a velký Livův přítel Johan Davidsson. Nikdo mu to nevymlouvá. Proč by měl? Liv měl doma zlatou olympijskou medaili, kompletní sbírku medailí z mistrovství světa, třikrát HV dovedl k mistrovskému titulu, sbíral individuální ocenění a ligové rekordy. Ale jen o hokej tu nejde.

„Vždyť se letos ženil…“ byla prý první reakce Henrika Lundqvista, švédského brankáře New York Rangers, když se o smrti spoluhráče z reprezentace dozvěděl. Schoval hlavu do dlaní a nevěřil. Právě Livova manželka Anna cestovala se svým otcem v sobotu i na pietu do Jaroslavle. Potom manželovy ostatky převezla domů. Sám brankář otce neměl. Toho pravého nikdy nepoznal, protože se narodil v polské Gdyni matce, která jeho výchovu nezvládala, a skončil v dětském domově. Odtud si jej vzali švédští manželé, jenže adoptivní otec Jens zemřel na rakovinu, když bylo Stefanovi dvanáct.

Proto hrál jednu sezonu s šedesátkou na zádech. Odkazovala na věk, jehož se měl otec tehdy dožít. Na masce taky nosil vyobrazenou svou adoptivní matku Anitu, která sama vychovala jeho a mladšího bratra Christiana, jinak velkého životního parťáka. Přitom si stále nechával jako prostřední jméno své původní, Patryk. Jednou chtěl vyhledat svou pravou matku.

Už to nedokáže. A dresy hokejistů HV71 teď naopak budou připomínat jeho. Jedničku, s níž chytával, už nikdo nesmí nosit. Zároveň ji budou mít hráči na sobě coby vzpomínkovou nášivku celou sezonu. A i když si teď nikdo v Jönköpingu, který zrušil veškeré zápasy před čtvrtečním startem sezony, neumí představit, že bude zase řešit hokej, život časem půjde dál.

I když Život zemřel…