ROZHOVOR | Trenérskou kariéru nekončí, zároveň se nehrne do pokračování. Uznávaný kouč Marek Sýkora nejprve podstoupí operaci kolene, navštíví milánskou La Scalu a pak se rozhodne, co dál. Přistály k němu totiž nové nabídky z KHL i české extraligy. A on je nemíní šmahem smést ze stolu.
„Nechávám to otevřené,“ říká 63letý úspěšný odborník. V neděli mu skončila sezona, jeho Minsk nestačil v dynamovském derby na moskevské a Sýkorova družina vypadla v play off o Gagarinův pohár v prvním kole.
Na tiskové konferenci jste prohlásil, že končíte s trenéřinou. Jaká je tedy skutečnost?
„Uvidíme. Nyní mě čeká vážná operace kolene, to je to hlavní, co musím podstoupit. Ostatní jde stranou. Na začátku května mě čeká zákrok, zhruba čtyři měsíce budu rehabilitovat, závěrem léta bych mohl být fit. Ale jde o zdraví a to nikdy dopředu nevíte.“
Váš odchod do penze není potvrzen, proč jste se tedy novinářům zmínil o definitivním konci?
„Chtěl jsem to říct, protože se ve mně mísily různé pocity a já si potřeboval trochu ulevit. Tím spíš, že jsme prohráli.“
Zmínil jste se, že stejně jako za sovětských časů jste nesplnil úkol, takže nezbývá, než odejít...
„To je pravda. Slovo zadáča se může přeložit i jako cíl, nezní to tak hrozně jako úkol. Ale schválně jsem zmínil ty sovětské časy, protože já ve sportu hrozně nemám rád, když se mluví o úkolech. Nikdy předem nevíte, jak to dopadne a mně ta slova o nutnosti splnit zadání jdou na nervy.“
Mizíte rychle z Minsku, anebo se chcete se všemi řádně rozloučit?
„Ve středu jdu do arény, s vedením se domluvíme, co zbývá odpracovat. Vypadá to ještě na čtrnáct dnů u týmu. Hráči podstoupí testování, mě čeká další tiskovka a zřejmě rozlučkový večírek. V Dynamu se domnívali, že se seberu a hned odletím, tak jsem je ubezpečil, že to nechystám. Přiletí manželka, chceme se tu rozloučit, jak se sluší a patří. Přece jen jsem tu prožil dva dobré roky.“
Učit se žít doma
A co vás čeká dál před operací?
„Pak se budu učit žít doma, to mi vždycky nějakou dobu trvá. Je to úplně jiný život. Hlavně mě doma čeká táta, v květnu mu bude devadesát, chceme to oslavit. Slíbil jsem mu, že minimálně obden za ním zajdu. Taky mě čekají vnučky, které mě zatím moc neznají. Já to s nimi neumím a rád bych se to naučil. No a … (přemýšlí) Já prostě nevím, jak s tím hokejem. Neumím odpovědět, jestli bych ještě chtěl něco dělat, nebo ne. Pořád se to ve mně hárá, přemýšlím o tom. Ale asi tomu nechám volnej průběh. Především musím být zdravej.“
| Sýkora a Rusko |
|
V letě roku 2003 po angažmá v Karlových Varech bere nabídku Magnitogorsku. A hned v první sezoně hraje finále Superligy proti Omsku. Sýkorův tým vede 2:0 na zápasy, ale prohraje v pátém po nájezdu Jaroslava Bednáře. Rok poté Sýkorovi zatarasí cestu znovu Omsk v čele s Jaromírem Jágrem. Metallurg ve čtvrtfinále play off opět vyhrává první dva souboje, v rozhodujícím duelu trefí vítězný gól Jágr. „Omsk a čeští hráči jsou mým osudem,“ hlesne pak Marek Sykora po utkání. Po nevydařene štaci v Plzni (2005/06) a naopak velmi dobré práci u juniorských reprezentací (do 18 a 20 let) se v létě 2009 vrací do KHL. Vede skromného outsidera z Jekatěrinburku, který senzačně dotáhne do vyřazovací části. Poté přebírá běloruský Minsk, s nimž také proplul do play off , na zápasy Dynama chodilo okolo 15 tisíc lidí. V tomto ročníku odehrál základní část KHL na 13. místě a v osmifinále play off prohrál s Dynamem Moskva 0:4 na zápasy. V nejvyšší tuzemské lize Marek Sýkora stál na lavičce Plzně, Slavie, Pardubic a Karlových Varů. |
Co říkají vaši kamarádi nebo kolegové?
„Zkušení mi radí, ať trenéřiny nechám postupně. Skončit ze dne na den je prý hodně nebezpečný. Asi se v tom musím chvíli vykoupat, než na to sám přijdu.“
Zkrátka se nebráníte konci kariéry, ale přitom se vám úplně končit nechce...
„To jste řekl přesně.“
Jak vás znám, po pár měsících odpočinku by vás to táhlo zpátky na zimák. Nebo ne?
„Je to tak. Je těžký se toho vzdát. Pořád žijete ve stresu, po chvilkové radosti zase prožíváte nervy, ale když to všechno pomine, najednou vám to chybí.“
Do La Scaly na Tosku
Tak si představme, že zvolíte konec. Stane se z vás cestovatel?
„Trefa. To bych rád. Po Evropě je pár míst, které bychom s manželkou rádi navštívili. Chtěli jsme vyjet do milánské La Scaly na Tosku. Nebo do Rigy, to je nádherné město. Na pár dní stojí za to do Rigy vyrazit. To samé Petrohrad. A až bych to s tou nohou měl dobrý, napadlo nás se ženou a ještě s jednou dvojicí vyrazit do Francie. Manželka umí dobře francouzsky a na jihu jsme si našli takový pěkný domeček. Na září ideální dovolená. Víno, pohoda, na tohle je Francie naprosto ideální. Na druhou stranu, tohle všechno není program na zbytek života, že jo. Spíš zpestření.“
V červnu má v Praze koncert Sting, na něj asi vyrazíte, že?
„Může být. Sice jsem na něm byl loni v Minsku, koncertoval se symfonickým orchestrem, ale bylo to výborný. Tohle asi bude stejná šňůra. Nemělo to chybu, ale kdyby hrál fláky jako kdysi s Police, bylo by to taky perfektní. On se o to Sting pokouší i s těmi symfoniky, ale není to úplně ono. To je spíš pro starší, ne pro mě...“ (směje se)
A teď z druhé strany, kariéru si prodloužíte. Kam vás to táhne, do ciziny, anebo spíš domů?
„Mám nabídky z KHL i z české extraligy. Musím se s tím poprat. Najít sílu a říct rozhodné slovo. Sice se teď víc kloním k tomu, že nebudu dělat nic, ale ještě si nechávám uličku otevřenou. Mohl bych třeba pracovat část sezony.“
Až by někoho někde vymetli, tak byste nastoupil...
„To už mi před dvěma lety říkal Vláďa Vůjtek. Povídá mi, jak mě obdivuje, že v Rusku vydržím celou sezonu. Že v jeho případě je lepší počkat, zda někoho někde nepropustí a pak že to vezme na půlku sezony. To je samozřejmě taky varianta. Anebo i jiná. Nějakému českém klubu bych v KHL mapoval situaci. Znám mužstva, hráče, lidi, znám místa, prostředí. To se mi honí hlavou. Uvidíme, necháme to po té operaci.“
Nejlepší obrana v KHL
Ještě se vraťme k ruskému play off. Nešlo moskevskému týmu více vzdorovat?
„Mně už se dlouho před play off ptali novináři, na koho bych nechtěl narazit. A já jim řekl, že rozhodně ne na Dynamo Moskva. Oni se divili, ale já jim to hned vysvětlil. Když si přečtete jejich sestavu, nenajdete tam moc hvězd, ale o to líp jsou jako tým připravení. Dynamo považuju za nejlíp bránící mužstvo v KHL. Strašně těžko se proti nim prosazujete. Jejich jména českým fanouškům moc neříkají, ale každý hráč má vysokou kvalitu. My tu potřebnou sílu na prolomení obrany nenašli. Částečně i kvůli zranění Fina Laineho a Kanaďan Corsa, kteří nemohli být k dispozici.“
V Minsku však tak rychlý konec nečekali, viďte?
„Samozřejmě panuje zklamání, na druhou stranu to tu neberou tak katastroficky. My jsme si v průběhu sezony nasadili laťku až nezdravě vysoko, naše umístění neodpovídalo realitě. Do toho se začaly šířit hlasy, že bychom mohli hrát dokonce o Gagarinův pohár. A to mi hned došlo, že je konec... Šance byla první zápas, vedli jsme, ovšem šest minut před koncem jsme od Filipa Nováka dostali nešťastnej gól a prohráli v prodloužení. Sice nás ani jednou nepřestříleli, ale byli lepší.“
Kouč Moskvanů Oleg Znarok evidentně odvádí skvělou práci. Sedí vám jako trenér?
„Musím říct, že jeho práci hodně oceňuju. V neděli se mě na tiskovce dokonce zastal. Novináři už po mě začali trochu jít a v tom se Oleg ozval a povídá: Místo toho, abyste trenérovi poděkovali za dva roky dobré práce, tak ho tu kritizujete... To bylo velmi kolegiální a na ruské poměry nebývalé gesto. To tu jinak nebývá vůbec zvykem. V tomto směru je to spíš hrůza.“
V průběhu sezony jste mocně lákali do Minsku Petra Nedvěda, kterého Liberec nepustil. S ním by vše asi vypadalo jinak, co myslíte?
„Věřím, že ano. Já si přál pořádného centra od loňského srpna, bohužel jsem se ho nedočkal. S Petrem jsme jednali, sám jsem s ním mluvil. Zamítavý postoj Liberce ovšem absolutně chápu. Když jsme se bavili hodně konkrétně, Liberec zrovna procházel výsledkovou krizí, nemohl odejít. Byl bych naivní, kdybych si myslel, že ho majitel pustí. Z mého pohledu velká škoda, protože Petr prožívá fantastickou sezonu a jako parťák ke Zbyňkovi Irglovi by dobře seděl. Takhle ho Dynamo dobře střežilo a on se moc neprosadil. A přiznám se, že i já osobně bych se na spolupráci s takovým borcem jako je Nedvěd hodně těšil.“
