Francouz popsal své zranění: Kotník povolil. A pak šílená bolest

Místo aby prorážel v KHL, zavítal opět na extraligový zápas. Pavel Francouz se v neděli objevil v Litvínově na utkání s Brnem. Jelikož jeho Traktor Čeljabinsk vyrazil na několikadenní trip, raději se vrátil domů. K týmu se připojí za týden, do té doby bude léčit pochroumaný kotník.

Jak probíhá léčba?
„Chodím na procedury, které mohou hojení urychlit, ale nejvíc se to léčí klidovým režimem. Už chodím bez holí a teď už se dávám celkem rychle do kupy, tak věřím, že se co nejrychleji vrátím na led. Už mi chybí.“

Jak jste si vazy poškodil? Vypadalo to jako rutinní zákrok.
„Sám jsem byl překvapený, co se stalo. Klouby jsou při takových situacích pod velkým zatížením, na druhou stranu nastanou několikrát za zápas. Najednou jsem cítil, jak kotník povolil, a bolest byla šílená. V první chvíli jsem se bál, jestli jsem si nezlomil nohu, protože jsem netušil, co se děje. Během tří dnů bolest odezněla a vyšetření naštěstí prokázalo, že to jsou jenom vazy a není to nic fatálního. Protože mám operovaná obě kolena, jsem rád, že se to obejde bez zákroku. Saša Salák mi ale říkal, že ho podobné zranění trápilo dlouho, kotník je totiž v bráně hodně namáhaný. Doufám, že se dám do kupy a bude to bez problémů.“

Z ledu vás odváželi na nosítkách a vypadalo to hodně vážně.
„Nemohl jsem se postavit. Snažil jsem se alespoň odkulhat mimo led, ale vůbec to nešlo. Raději jsem se nechal odvézt a v šatně mi doktor dal nějaké injekce na uklidnění bolesti. Cestou domů už jsem byl celkem v klidu.“

Nemůže být na vině pro vás neobvykle náročná letní příprava?
„Tělo bylo trochu unavené a asi to mělo svůj podíl. Neříkám jednoznačně, že to tak je, ale když nad tím člověk přemýšlí, tak to pro mě vyplývá jako jeden z důvodů, protože takové zranění se z ničeho nic asi nestane. Na ruské poměry sice příprava byla asi standardní, ale pro mě to byl ze začátku nezvyk.“

Začátek angažmá jste si představoval jinak, že?
„Člověk si v životě často něco naplánuje, ale málokdy se stane, že to podle představ vyjde. Hrozně moc mě mrzí, že tři týdny strávím na marodce a návrat bude těžší, ale stalo se. Člověk s tím nemůže nic jiného dělat.“

Navíc jste předešlé utkání s Omskem nedochytal, když vás trenér po 11 minutách a dvou inkasovaných gólech střídal. Jak jste to vstřebával, když na něco takového nejste z Litvínova zvyklý?
„Beru to tak, že trenér je šéf a že hráč jeho rozhodnutí musí respektovat, ať se mu líbí, nebo ne. Samozřejmě to člověka mrzí a štve, ale je to jediné, co s tím může dělat.“

Cítíte, že jste u obou branek mohl zasáhnout lépe?
„Každý gól je brankáře, protože ten je tam od toho, aby jim zabránil. Spíš si myslím, že bych takové střídání v Česku nezažil. Poprvé jsem inkasoval v oslabení a pak zůstal protihráč sám před bránou, kde puk tečoval. Vnímal jsem to jako těžké rozhodnutí, ale respektoval jsem ho. Trenér chtěl dát impulz týmu a musím říct, že to zafungovalo. Tak jsem to bral.“

Premiéra se vám povedla, měl jste úspěšnost zákroků 96,4 % a vyhráli jste, ale do dalšího duelu nastoupil druhý brankář. Překvapilo vás to?
„Docela ano. Zápas se nám opravdu povedl, ale před dalším přišel trenér, že chytat bude parťák. Překvapený jsem byl, ale jak jsem řekl, trenér týmu šéfuje, my jsme jeho podřízení a je to on, kdo nese veškerou zodpovědnost.“

Že v Čeljabinsku začínáte od nuly, se tak potvrdilo hned po prvním utkání.
„Samozřejmě, je to jiná soutěž a myslím, že se s tím setkávají sportovci ve všech odvětvích, kteří přijdou do nového prostředí, kde zajeté věci najednou nefungují.“

Jak jste jako gólman obrněný proti tomu, abyste se po nepovedeném utkání, neužíral?
„Snažím se vzít si z každého utkání poučení, ale zase tolik nad tím nepřemýšlím. To, co se stalo, člověk už nezmění, ani kdyby chtěl, a nemá smysl se tím užírat.“

Jak vnímáte hodnocení médií a fanoušků? To ve vás stopu nezanechá?
„Nepřipouštím si to. A že bych si něco četl, to také ne. V dnešní době internetu je to strašně ošemetné, protože se každý může vyjádřit k čemukoli a někdy lidé mohou být až nepřiměřeně zlí.“