Prusek: Bágly mi kluci nenosí!

Na začátku týdne se Prusek dokonce blýsknul nulou.

„Není to špatné,“ říká 32letý brankář, který se do Ruska nečekaně stěhoval těsně před startem ligy. Spartaku se totiž zranili dva brankáři a trenér Miloš Říha si z Vítkovic vyžádal na výpomoc právě Pruska.

„Nejhorší byl začátek, protože v přípravě jsem za Vítkovice odchytal jen necelé čtyři zápasy. Proti Kometě, Olomouci, Francouzům a část zápasu proti Popradu. Nechci tyhle kluby snižovat, ale v porovnání s Rusy to je trošku rozdíl. Pořádný test přišel až tady.“

V Rusku jste chytal před dvěma lety za Petrohrad. Je znát, že je nová liga s hvězdami v čele s Jaromírem Jágrem kvalitnější?
„Myslím, že jo. Předtím byla špičkových pár klubů – šest, sedm. Teď je to mnohem vyrovnanější. Všechny týmy mají krajánky a všichni Rusové jsou s pukem hodně šikovní. Pořád se hodně bruslí a hodně kombinuje, to se nezměnilo.“

Poznal jste to i na vlastní kůži, už vás v bráně někdo vyloženě „vykoupal“?
„Nó, vykoupal… Třeba když jsme hráli proti CSKA Moskva, to byl pořádný frmol… (Spartak vyhrál 6:5 po nájezdech) Ti hráli fakt dobře. Před zápasem měli tři nebo čtyři dny volno, vletěli na to neskutečně. Tam jsem si opravdu zachytal.“

Jaký je váš nový tým?
„Je hodně mladý. Vždyť já jsem tady nejstarší, to jsem ještě nikde nezažil.“

Plynou vám z toho nějaké výhody?
„Ne, ne. (usmívá se) Bágly mi tady kluci nenosí. To ani náhodou.“

Jak vás přijali?
„V tom není problém. Nejsme žádní velcí kamarádi, ale pozdravíme se, nestěžuju si. Nemám problémy.“

A ti dva zranění brankáři, kvůli kterým vás klub angažoval? Jak na vás nahlížejí?
„Jednoho jsem ještě neviděl. Původem je myslím Kazach, ale je to naturalizovaný Němec. Kotschnew. Dlouho žije v Německu, toho jsem po operaci neviděl. A ten druhý má nějaké problémy s přitahovačem na noze, nehraje už měsíc a půl. Toho jen potkávám na chodbě stadionu. Bavit jsme se spolu ještě nezačali, ale že by se na mě nějak mračil, to ne. Nedává nic najevo. Já ty kluky tady ani pořádně neznám jménem.“

Jak si tedy před sebou dirigujete obranu?
„Jmény na ně křičet nemusím, stačí pár základních pokynů.“

V ruštině?
„Jasně, ruština mi problémy nedělá.“

Takže jste si přečetl chválu, jakou vás po prvních zápasech ze Spartak počastoval Sovětskij Sport?
„Ne. Tohle nečtu a nevnímám. Vím, jak to ve sportu chodí, otočit se to může hodně rychle.“

Určitě se to k vám alespoň doneslo, ne?
„Říkali mi o tom kluci z Česka, že se to objevilo i u nás. Že tam něco takového proběhlo. Ale jinak se o to nestarám.“

Na začátku týdne jste v Minsku udržel čisté konto. Mělo to v šatně odezvu?
„Ani ne. Po zápase přijde manažer nebo trenéři, podají ruce a tím to končí. Víc se o tom nepovídá.“

Ve Spartaku jste zatím na dvouměsíční výpomoc. Nenaznačili šéfové klubu nebo trenér Říha, že by vás chtěli udržet déle?
„Nic takového se neděje, je to ještě předčasné. Pořád mi tady zbývá měsíc a půl, nestarám se o to.“

Už jste se díval do rozpisu, kdy narazíte na svého známého, trenéra Vůjtka a jeho Dynamo?
„Na stadionu máme obrovský plakát, kde jsou všechny zápasy vypsané. Viděl jsem, že to bude teď někdy. Máme tři Dynama za sebou - Minsk, Riga a pak Moskva. Ale s panem Vůjtkem jsem nemluvil, nebyl čas shánět telefon nebo se potkat ve městě. Navíc mají bázu někde za městem.“

Vy už jste si bydlení v Moskvě našel?
„Mám pěkně zařízený byt přímo na stadionu. To je pohoda, nemusím nikam dojíždět a nervovat se s autem. Na zázemí si rozhodně nemůžu stěžovat. Navíc je kolem Moskvy hodně mančaftů, takže cestování není tak náročné, jako když jsem byl v Petrohradu. Tam bylo všude daleko.“