Hudler: Rusko? Chci si zpestřit kariéru

V něm bude lídrem číslo jedna. A nevylučuje, že se potom do Detroitu vrátí. „Možné je všechno,“ dodává vítěz Stanley Cupu z roku 2008.

Když včera vpodvečer před novináři o svém kroku vyprávěl, několikrát zdůraznil: „Vím, že se leckdo bude divit. Ale přece nemůžu každému zvlášť vysvětlovat, v jaké jsem byl situaci. Všechno jsem důkladně zvážil.“

A proč jste se tedy nakonec tak rozhodl?
„S Detroitem jsme se nedohodli, chtěl jsem dlouhodobější kontrakt. Ale ten byl v současných podmínkách velmi složitý. Do toho přišlo Dynamo se skvělou nabídkou, takže jsem o ní začal přemýšlet. Bylo to opravdu těžké rozhodování.“

Potvrzeno! Hudler jde do Dynama Moskva »

Výměnu z klubu Red Wings jinam byste neuvítal?
„Vedení mě trejdovat nechtělo. A já se na to ani neptal, protože pokud budu ještě někdy v NHL hrát, rád bych, aby to byl znovu právě Detroit.“

Hrálo roli i to, že jste celkově za pět sezon nedostal takový prostor, jaký byste si zasloužil?
„Ono se to blbě říká, když jsme v předešlé sezoně vyhráli Stanley Cup. Když ho člověk zvedne nad hlavu, tak zapomene i na horší věci než na to, že moc nehrál. Ale naposledy jsme prohráli ve finále... (přemýšlí) Já miluju hrát v situacích, které jsou na hraně. Když o něco jde. A já chci dělat velké věci, rozhodovat ty zápasy. Vím, že to nebude v Detroitu, ale teď v Dynamu.“

Detroitský Jiří Hudler se raduje ze svého gólu, přihlíží Mikael Samuelsson. • ČTK/AP

Takže jste čekal větší zájem ze strany Red Wings, aby vás udrželi?
„No... Určitě jsem čekal něco jiného, protože jinak tady nesedíme a nebavíme se o Dynamu. Jenže neberu to jako tragédii, je to pro mě nová zkušenost. Není umění zůstat na jednom místě dvacet let.“

Hokejově neuvadnete?
„KHL je výborná liga, a když tam v týmu budu hrát jednoho z lídrů, tak si myslím, že herně nic neztratím. Akorát by mi to mohlo ještě více pomoct. Víte, opravdu dobře jsem všechno zvážil, dělal jsem si plusy a mínusy. Do Dynama jdu nadšený, bude to nová zkušenost. Pořád jdu hrát hokej, není to žádné životní drama.“

Měl byste v mužstvu být klíčovým tahounem. I to vás láká?
„Bude na mě tlak, což mám rád. Těším se, že mě někdo postaví do situace, v nímž budu muset hrát. Chci rozhodovat zápasy.“

Jak reagovala vaše přítelkyně Simona Krainová?
„Samozřejmě jsme o tom mluvili, zatím jsem od ní dostal gratulaci. A možná později dostanu i něco jiného.“ (smích)

Jiří Hudler • Archív Sportu

Jedná se o nevídaně štědrou smlouvu, kterou vám ruský klub nabídl. Byl jste až šokovaný?
(dlouho přemýšlí) „Určitě mě to překvapilo, protože takovou nabídku nedostává člověk každý rok. Tím mi klub ukázal, jak mě chce. Mám hrát jednu z hlavních rolí, což mi moc lichotí a chci si to zase zkusit.“

Výši platu neprozradíte?
„Ne. (usměje se) Pánové z vedení klubu si to nepřejí.“

Ale je to nejlepší smlouva, jakou jste zatím v životě podepsal?
„To můžu potvrdit.“

Ale je to nejlepší smlouva, jakou jste zatím v životě podepsal?
„To můžu potvrdit.“

Nebojíte se, že jste si zabouchl dveře do NHL?
„Vůbec ne. V téhle době si myslím, že hráč, který na NHL má, si ty dveře nezavře. Stát se může cokoliv. Tohle je skok do něčeho jiného, spousta lidí bude nad tím mým rozhodnutím kroutit hlavou. Ale nemůžu každému vysvětlovat, jak všechno přesně probíhalo. Kdo znal mou situaci, pochopí mě. Měl jsem i spoustu gratulací. Je jasné, že je hrozně těžké opouštět takový mančaft, jako je Detroit. Mluvil jsem s některými spoluhráči, s trenérem, s generálním manažerem. Věděli, jaká je situace, věděli o Dynamu. Byl jsem až překvapený, jak to vzali. Třeba útočník Kris Draper mi říkal: Cokoliv uděláš, hlavně buď šťastný. Tím, že odcházím jinam, naše kamarádství v žádném případě nekončí. Uvidíme se třeba za dva roky.“

Jak reagoval kouč Mike Babcock?
„Byl zrovna v Londýně, když jsem s ním mluvil. Nejdřív mi vykládal, že byl u Big Benu, potom mi pověděl, že už jsem velký chlap a jakkoliv se rozhodnu, bude stát za mnou. A pověděl, abych udělal to nejlepší, co cítím. Bylo to pro mě opravdu jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě, probíral jsem to se všemi blízkými i známými.“

Nemáte přeci jenom pocit, že odcházíte pryč z NHL příliš mladý? Do Ruska se vracejí ze zámoří většinou spíš veteráni...
„Toho se právě nebojím. Protože mám před sebou ještě patnáct nebo třináct let hraní. A já si tu kariéru chci udělat trochu pestřejší.“ (usměje se)

Vy jste ve hvězdami nabitém Detroitu trpělivě čekal na šanci. Nemáte pocit, že prcháte zrovna v době, kdy se všechno mohlo otočit, pokud byste se přeci jenom dohodli na kontraktu?
(váhá) „To já ale právě nevím, jak by to vypadalo. Už poslední tři roky jsem si říkal, že to bude lepší... Budu mít větší roli? Budu více hrát? Takhle jsem se ptal pořád. A to bych se takhle sám sebe mohl ptát na milion věcí.“

Je pro vás snazší odcházet poté, co jste loni vyhráli Stanley Cup?
„Už před dvěma lety mě kontaktovali z Dynama, to jsem v Detroitu také dlouho čekal v létě na smlouvu. Tehdy mě Rusové chtěli, ale řekl jsem: Nezlobte se, ale já přece nemůžu odcházet z Detroitu bez Stanley Cupu. Takže teď je to pro mě trochu jednodušší.“

V NHL se i přesto chystáte na arbitráž. Povězte, na kolik sám sebe ceníte?
„Nerad bych tady házel čísla. O tom rozhodne právě soud.“

Prý by vám mohl přiřknout 3,5 až 4 miliony dolarů.
„Myslím, že tohle číslo je reálné. Ale nevím... Nechci říkat, na kolik se cením. Já bych si nejradši dal deset milionů ročně. Ale to je blbost.“ (usměje se)

Jak je vůbec v poslední době KHL v zámoří vnímána?
„Neměli jsme možnost sledovat zápasy, ale já jsem neslyšel moc negativ. Nevím, jaká je liga, ale doufám, že v ní udělám osmdesát bodů! (směje se) Ne ne, to smažte. Pište padesát! Abych ale neudělal jenom třicet...“ (smích)

Budete se jmenovat Gudler, nebo Chudler?
„Nechám si svoje H. Takže Hudler.“

Oni „H“ ale nemají.
„Tak se ho naučí!“ (usměje se)

Věříte, že i z KHL máte šanci probojovat se na olympiádu?
„To je na panu Růžičkovi. Na tomhle turnaji každopádně toužím hrát a nevidím rozdíl v tom, jestli o nominaci budu bojovat jako vůdčí osoba Dynama, nebo hráč ze třetí pětky v Detroitu.“