Sny o vládě v Evropě. Jak se Lize mistrů (ne)daří: hráči ji berou, ale...
Až se 1. června odehraje finále fotbalové Ligy mistrů, svět bude na nohou, aby ještě týden poté opěvoval hrdiny kolosální show. U výrazně mladší hokejové sestřičky totéž nečekejte. Již uplynulý ročník Champions Hockey League vyvrcholil v úterý střetem Ženevy a Skelleftey (3:2) – bez výrazného zásahu v Evropě, natož napříč kontinenty. Čeští fanoušci, kteří ho sledovali, se mohou považovat za nadšence. Velkolepé plány soutěže dosud nedoznaly naplnění.
Už je tomu deset let, co vznikl projekt CHL. Po premiérové sezoně 2014/15 si výkonný ředitel Martin Baumann maloval, jak liga na Starém kontinentu probudí hokejovou horečku a stane se stejně atraktivní jako domácí soutěže.
„Fanoušci, kteří své týmy pravidelně sledují na národní úrovni, je budou podporovat i v Evropě. Prorazíme jako soutěž, po které budou kluby toužit. Moje křišťálová koule taky říká, že budeme mít plodnou spolupráci s NHL a s jejími mužstvy se pravidelně potkají naše nejlepší týmy,“ mluvil Baumann o pětileté vizi.
Ta se ovšem nenaplnila. Lépe snad tvrdit, že byla úplně vedle, a to i po výrazně delším časovém oknu. Ano, CHL už není pouhým formátem, kam si celky chodí zahrát, aby se lépe nachystaly na svou sezonu. Těší se respektu, mančafty se v ní snaží vyhrávat. Dobrým příkladem je Třinec, což potvrzuje jeho kapitán Petr Vrána, který počítá v Lize mistrů už 33 startů.
