Eliáš: Lidé nemohou od naší spolupráce hned čekat zázraky
PŘÍMO Z NEWARKU | Pro české příznivce to měla být lahůdka. Spojení Jágr-Eliáš. Konečně! Ale realita byla chmurná. „Tak to někdy chodí. Ne vždycky si k sobě hned hráči sednou. Ale to neznamená, že to nemůže přijít,“ reagoval po prohře s Islanders útočník Patrik Eliáš.
Dva zápasy, dvě porážky. „Ale aspoň bod,“ ulevil si 37letý symbol New Jersey, který v klubu působí už od roku 1995. Seděl v kabině, ale i přes porážku se občas pousmál. Jako zkušený mazák ví, že zkraje sezony nemá cenu panikařit. A to i po neúspěšné spolupráci se slavným krajanem.
Celkově jste si zápas představovali jinak.
„To ano. Každý tým má soupeře, proti nimž se mu hraje dobře, ale i naopak. No, a my z nějakého důvodu hrajeme vždycky s Islanders takový otevřený hokej, což není náš styl. Dělali jsme něco dobře ofenzivně, ale v obraně jsme propadali. Čtyřikrát nebo pětkrát jeli skoro sami na gólmana. To je pro nás nezvyklé a to se nemůže stávat.“
Je to tím, že je v týmu hodně nových hráčů?
„Určitě, máme jich celkem asi pět, většinou prožívají úplně jiný styl hokeje. A když jeden nebo dva hráči v pětce přesně nevědí, co mají dělat nebo to provádějí špatně, úplně to rozhodí celou formaci.“
Nešlapalo to ani vaší lajně s Jágrem. Proč?
„Měli jsme první tři čtyři střídání dobrá, ale pak už tolik ne. Člověk musí být trpělivý, ale Pete (trenér DeBoer) je známý tím, že rychle reaguje na hru, což je v pořádku. Podle toho, jestli to té pětce sedlo, nebo ne. Pak se to hned snaží proměnit, stejně jako teď. Takže si z toho, že nás roztrhl, nedělám hlavu. Takové změny nejsou poprvé ani naposledy.“
Hlavně ve druhé části jste se dostávali hodně pod tlak.
„Ano, u nás ve třetině. To je hlavně tím naším napadáním, pro Clowa a Jardu je to velká změna, děláme věci jinak, než na co byli zvyklí. Takže já jsem kolikrát spoléhal, že mě zajistí, ale neklaplo to. Prostě chvíli potrvá, než si to sedne. Není lehké takhle naskočit do nového týmu.“
Myslíte si, že kouč vás dá s Jágrem i přesto znovu do jedné lajny?
„Nevím, ale myslím si, že to bude spíš ještě jinak prohazovat a hledat další ideální řešení.“
Jak dlouho může trvat, než si všichni přivyknou na herní styl Devils?
„Těžko říct, pro ty nové kluky je důležité, aby se koukali na videa. Aby si každý nechtěl dělat, co chce. To pak vypadáme na ledě všichni špatně. Hrajeme trochu jiný styl, není to o tom, že hodně kontrolujeme puk. Spíše se snažíme rychle se dostat do pásma a tam něco uhrát, máme na to silné útočníky, tedy kromě mě, kteří to umějí. Tohle je třeba dostat do krve, ostatní byli zvyklí na něco jiného, chtějí se pohybovat všude, ale pak se stane, že jsme všichni tři na jednom místě. Ale to je v pořádku. Chvíli potrvá, než si to sedne. To je normální.“
V Česku je vaše spolupráce s Jágrem hodně sledovaná. Mrzí vás o to víc, že to napoprvé neklaplo?
„Chápu, že lidé mají velká očekávání, od toho jsou fanoušci. A vytvářejí tlak. Ale ono je to někdy těžké, může se stát, že se mi bude lépe hrát s někým ze čtvrté pětky, nebo Jardovi taky. Ne vždycky si dva spolu na ledě hned sednou, ale to neznamená, že to nemůže přijít. Je to o tom, abychom se sehráli, zvykli si na sebe. Lidi ale musejí být opatrní v tom, co od nás mohou očekávat. V NHL už jsou všichni dobří, je to hrozně vyrovnané. Takže i když si všichni v Česku myslí, že budeme dělat zázraky, tak ono to tak nejde. Bude to dřina. Jsem zvyklý hrát trochu jiný styl, takový ten upocený hokej, dá se říct. Ale myslím si, že si to nakonec sedne a bude to v pohodě. Ať už spolu budeme hrát, nebo ne.“
Jágr končil ve čtvrté pětce, to pro něj nebylo určitě příjemné.
„Asi ne. Zase na druhou stranu my hrajeme na všechny formace, není to tak, že by ta čtvrtá seděla. Ale v nastavení už šel na led, na penaltu pak taky. Každý trenér nějak reaguje na vývoj, příště to můžu být já, kdo nedohraje.“
Ani vám se nepodařilo proměnit penaltu. Přitom to vypadalo tak nadějně.
„To mě mrzí. Gólmana už jsem měl, položil jsem si ho v klidu. Ale nevím, proč to nejsem pak schopný dotáhnout, co mi v hlavě klikne, že ho vždycky nepřehodím. Nestalo se mi to poprvé. Byla prázdná branka, on (Nabokov) ležel na břichu. A nic. To je škoda, měl jsem to na hokejce.“
Dvakrát jste prohráli. V jakém rozpoložení jste celkově jako tým?
„Hlavně že máme aspoň bod. Každý je důležitý. Jak už jsem říkal – chvíli potrvá, než si to sedne. Nejsme tým jako Los Angeles, který má pořád stejné hráče. A lehce se jim naběhne do sezony. My musíme být trpěliví.“
Jak si užíváte početnou českou kolonii v týmu?
„Je to určitě fajn. Hodně spolu komunikujeme, vídáme se, navštěvujeme se, chodíme na večeře. Pro mě je to příjemné, a i když jsme všichni rozdílné povahy, zatím si to sedlo. Teď ještě aby si to sedlo na ledě.“
