A zklamaný Jaromír Jágr po prohře znovu říkal: Já to tady balím...
Dalo se tušit, jak bude reagovat. Když jsem ho uviděl po zpackaném utkání v kabině, byl rozmrzelý, zamračený. Jen rychle proběhnul, popadnul věci a chvátal do sprchy. Věděl jsem, že se žádostí o krátký rozhovor neuspěju, ale moje profese mi zavelela to aspoň zkusit. Marně. Nebylo se čemu divit. Omluvil se, že dnes určitě ne. Pak se Jaromír Jágr krátce zastavil u dveří a jen potichu podle očekávání prohodil: Já to tady balím...
Po zápasech, které mu nevyjdou, ho přepadají vždycky podobné pocity. Myslí to napůl z legrace. Podobně jsem ho slyšel mluvit už kolikrát. Pro hokej dýchá. Nic nemiluje víc. Proto ho takové utkání dokáže zdeptat.
Má chuť se na všechno vykašlat. Stejně jako teď. Ale vždycky se z toho rychle oklepe, právě v tom je jeho síla. Předpokládám, že teď to bude podobné.
V Devils ho každopádně nečeká nic jednoduchého, bude to prostě vojna. Ale co mě překvapilo, byl velký počet fanoušků v jeho dresech před utkáním i během něj.
Byl jsem u toho, když slavná osmašedesátka hrála po návratu do NHL ve Philadelphii, Dallasu i Bostonu. Ale nikde jsem takovou záplavu úborů s jeho cifrou neviděl.
Třeba mu i tahle pozitivní energie, kterou od fanoušků vždycky čerpá, pomůže, aby se z té hořké domácí premiéry rychle oklepal. Sezona je dlouhá. A jedno klišé praví: Stanley Cup se rozhoduje na jaře. Ne v říjnu.
