Stanley Cup už vlastní, teď by mu slušela Art Ross Trophy… Ne, od Davida Krejčího (29) nečekejte ramenaté řeči o útoku na triumf v bodování NHL. Vyplatí se však sledovat, jak na uvelebení se v elitní desítce produktivity skromný centr pracuje. „Je to příjemný, nebudu tvrdit, že ne,“ říká v rozhovoru pro čtvrteční deník Sport s 11 body (4+7) lídr produktivity NHL.
Gratuluji vám k povedenému nástupu. Jak ho přijímáte vy sám?
„Je to příjemný, nebudu tvrdit, že ne. A je to o to lepší, že po třech úvodních porážkách jsme poslední dva zápasy vyhráli (v šestém Boston doma padl s Flyers 4:5p). Protože, když se daří vám a ne týmu, není to ono. Ideální je, pokud to jde vám i mužstvu. Doufám, že jsme se z nepovedeného začátku probrali a budeme pokračovat v lepších výkonech.“
Měl jste tušení, že sezonu rozjedete na výbornou, anebo to dopředu nikdy neodhadnete?
„Vytušit to dopředu nejde, na druhou stranu jsem věřil tomu, že mi dlouhá příprava pomůže. Po dlouhé době jsme nehráli s Bruins play off, navíc jsem celé léto strávil v Americe. Měl jsem jistotu, že budu dobře připravený. To vám ale stejně nic nezaručí. Ono to zdánlivě přichází samo. Hrajete a najednou vám dochází, že jde tak, jak má.“
Letošní léto jste strávil víc času na ledě, mohla tahle odchylka oproti minulosti pomoci?
„Pravda, šel jsem o pár týdnů na led dřív. Celá ta změna oproti běžné rutině měla ale jediný důvod – narození naší malé. Proto jsme s manželkou trávili celé léto tady. Nečekat v srpnu dítě, prázdniny by měly stejnou podobu jako dřív.“
Mimochodem, jak si užíváte první měsíce otcovství?
„Je to fajn. A co se pocitů týká, je toho od všeho trochu. Samozřejmě prožívám velkou radost, zároveň mám o malou starost. Člověk se taky vyspí míň než dřív. Ale teď za námi přijela na měsíc moje mamka, tak nám pomáhá, když je třeba.“
Hokejista potřebuje v den zápasu odpolední spánek. Dostává se vám?
„To ano. Pokud se hraje, nechávají mě spát a manželka s mamkou se o malou celý den starají. Já si jdu normálně lehnout po obědě a na zápas jsem ready.“
Přelívá se vám rodinná pohoda i do hokeje, anebo to s výborným startem do sezony nemá nic do činění?
„Já myslím, že to s tím nesouvisí. Pro mě je příjemné přijít po tréninku nebo po zápase domů, kde na mě holky čekají. To si vyloženě užívám. Ale že by se tyhle věci promítaly do mojí hry, to asi ne.“
Přesto máte našlápnuto na překonání stobodové hranice. Samozřejmě, že postupně přijdou i všední dny, ale přece. Není to úplně nereálné, co myslíte?
„Matematicky to reálné je, ale jinak… Nevím, nevím. Navíc tohle není má hlavní motivace, rozhodně na ni nechci myslet.“
Počkejte, stovka je přeci magická…
„To je pravda, ale kdybych na ni začal pomýšlet, akorát by mě to svazovalo. Já mám hlavně týmové sny, pak teprve osobní. Každý rok chci samozřejmě udělat co nejvíc bodů, ale kolik jich na konci bude, to nechávám být.“
Nosíte v sobě právě teď ten pocit, že všechno jde skoro samo? Prostě lauf?
„Je to tak. Hlavně v přesilovkách nám to zatím funguje bezvadně. Všichni ovšem víme, že současných čtyřicet procent úspěšnosti neudržíme, že to časem půjde dolů. Body z přesilovek mi budou postupně ubývat. Když mi tam z nich občas něco spadne, budu spokojenej.“
Co říkáte tomu, jak slibně začal podzim v NHL z českého pohledu?
„Je to hezký. Podíváte se do čísel a vidíte spoustu Čechů. Jsme malá země, hrajeme nejlepší ligu na světě a zatím se nám celkem daří. Není to ale jen o těchto pár zápasech, historie českého hokeje v NHL je obrovská. A i teď máme pořád co nabídnout. Jardovi Jágrovi to pořád střílí, zpátky nahoře je Hemák (Aleš Hemský), skvělou práci odvádí Martin Hanzal, výborně chytá Ondra Pavelec, přidal se Neuvirth.“
Dokážete se naopak vžít do pocitů Radima Vrbaty, osvědčeného kanonýra, kterému tam nepadl jediný gól z pětadvaceti střel? A do úterka se děsně trápil i Sidney Crosby…
„Takhle to bývá. Taky jsem si prošel obdobím, kdy jsem se řadu zápasů po sobě nemohl trefit. Hluché stadium jednou za čas přijde na každého. Sezona trvá 82 zápasů, nesmíte se tomu poddat. A že má Crosby méně bodů než já, ještě neznamená, že jsem mnohem lepší hokejista. Někdo chytne lepší začátek a rozjede se, ale ke konci už to takové není, zatímco jiný se po slabším startu nakopne a pak je k nezastavení v nejdůležitější čas.“
Neříkal jste si po třech úvodních porážkách, že Boston čeká druhá slabá sezona v řadě? Zvlášť po dalším oslabení týmu?
„Chvílemi mě to napadalo. Faktem ale je, že jsme ve všech prohraných zápasech soupeře přehrávali, zhruba dvě třetiny ze tří jsme byli lepší. Ale v té mezeře nám soupeř utekl, pokaždé jsme něco zkonili a to nás stálo zápas. V dalších dvou utkáních už jsme po šedesát minut hráli výborně. Aspoň díky tomu všichni naši hráči vědí, hlavně ti mladší, že je třeba hrát na maximum po celou dobu.“
Kádr vítěze Stanley Cupu z roku 2011 každým rokem přichází o opory. Přičítáte to nastavenému režimu NHL, kdy platové stropy zrovnoprávňují šance všem týmů na zisk velkých hráčů a úspěch v lize?
„Je to tak. Mladým hráčům skončí nováčkovské smlouvy, a protože hrají výborně, musíte jim několikanásobně zvýšit plat. A tím pádem na někoho jiného nezbude a bohužel musí odejít. Takhle to je ve všech týmech NHL. Někde vybudují vítězný mančaft, ale po pěti letech jsou zase na začátku, protože by se se stejnými hráči nevešli pod strop. A tak staví nový kádr.“
Váš nový šestiletý kontrakt na 43,5 milionu dolarů patří v rozpočtu Bruins k největším položkám. Jak moc je pro váš klid důležité, že se vám v prvním roce čerstvé smlouvě daří?
„Je to v tomhle ohledu určitě pozitivní, rázem máte k řešení o problém míň. Protože v NHL se pořád řeší, jestli tenhle musí brát zrovna tolik, zda si ty peníze zaslouží, velké smlouvy se pořád rozebírají. Já tyhle řeči okolo moc nechápu, nemusím je. Když se týkají vás, není moc příjemné to poslouchat. Já to měl lepší v tom, že jsem tenhle kontrakt podepsal už loni, vším tím rozebíráním jsem si už prošel a teď mám o něco větší klid na hokej.“
Celý rozhovor čtěte v deníku Sport
