PŘÍMO Z HELSINEK | Píše si s ruským tankem Tarasenkem, svět NHL se mu zažral pod kůži, nejde z něj jen tak vyskočit. Dost možná za rok bude zpět. „Mám to v hlavě, přemýšlel jsem o tom,“ říká reprezentační kapitán Vladimír Sobotka.
Před rokem udělal Vladimír Sobotka, co považoval za nutné. Postavil si hlavu, necítil ze strany St. Louis Blues adekvátní a upřímný zájem. Vzal tučnější peníze a bohatší vytížení v Omsku. Tam, kde mu vytvořili luxusní podmínky k práci. Nejen finanční. „Pro mě je důležité, že se to tam kolem mé lajny všechno točí,“ vypráví 28letý důrazný forvard.
Kdy se jméno Sobotka vrátí na dres NHL?
„ Přemýšlel jsem o tom, ale teď v rozjeté sezoně už ne. Soustředím se jenom na sezonu v Omsku.“
Aby se však na vás v Americe nezapomnělo.
„Měl jsem to přes léto v hlavě, po téhle sezoně si sedneme s agentem a vyřešíme to. Určitě jsem nad návratem do NHL přemýšlel, ale závěr uděláme až příští rok. Odchod mi přinesl plusy i minusy. V Rusku je větší hřiště, jiný styl hokeje, musel jsem se přizpůsobit. Nemůžu tolik dohrávat souboje, čímž jsem se v NHL vždycky dostával do hry. Můj současný hokej tím pádem není tak agresivní jako dřív.“
Neztratíte v Rusku svoji hokejovou identitu?
„O to se nebojím. Můj kondiční kouč Lukáš Stránský mě vždycky výborně připraví. Ať už na sezonu v Evropě, nebo na rok v Americe. Nemám vůbec obavy.“
Hrát hokej v New Yorku, Bostonu a v Los Angeles, nebo v Novokuzněcku je obrovský rozdíl. Po tomhle se vám nestýská?
„Já ale nemůžu řešit, jestli mi chybí New York a další města, nebo nechybí. Moje práce je nyní v Omsku, pro který se snažím odvádět tu nejlepší práci. Rozhodnutí opustit NHL určitě nelituju. Zkraje to pro mě určitě byl veliký skok, ale s tímhle já problém nikdy neměl. Snad jen se zimou a adaptací na jiný hokej. Už dávno ale vím, co si kde koupit, aby mi nebyla zima, kde se dobře najím. Teď mi potřebnou domácí pohodu pomáhá vytvářet přítelkyně.“
A vy zase Martinu Eratovi. Ten musí být po patnácti letech strávených v NHL poněkud vyplesknutý z ruských reálií, ne?
„Pravda, Martin je trochu vykulenej… Ale zvyká si úspěšně, přizpůsobuje se. Musí. Jako každý z nás. Receptem je snažit se nemyslet na okolí a věnovat se plně práci, kvůli níž tam všichni jsme.“
Nakolik zůstáváte v kontaktu s bývalými parťáky z Blues?
„Sem tam si napíšu s Vladimirem Tarasenkem, jak se má, nebo s Romanem Polákem. Dívám se na highlighty zápasů St. Louis, pořád mě zajímá, jak se jim daří. Víc tomu nedávám, v Rusku to kvůli posunu ani nejde. Ale Tarasenko mě hodně baví. Neviděl jsem silnějšího hráče na puku a s tak neuvěřitelnou střelou. Krásně se na jeho hokej dívá.“
Bude z něj nový Ovečkin?
„Těžko říct. Nejvíc na něm ale obdivuju, jak na sobě usilovně pracuje. Nesmírně zesílil, zrychlil, vylepšil střelu. Už teď je v top 10 nejlepších hráčů NHL. Kam až to dotáhne, kdo ví.“
Čili za rok spolu?
(usmívá se) „Teď vážně nejde říct nic jiného, než že se ukáže po sezoně.“
CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V SOBOTNÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT
