Stejné město, stejná hala. Přesto jiný tým. Místo nejslavnější ligy farmářský klub. Gólman Ondřej Pavelec z toho ale nedělá tragédii a věří, že návrat mezi elitu je otázkou času. „Vím, že na NHL pořád mám,“ říká 29letý mistr světa z roku 2010, kterého Winnipeg poslal do Manitoby v AHL. S motivací nemá problém, o odchodu do Evropy vůbec neuvažoval.
Mládí vpřed! Další obětí jasného trendu je i gólman, který byl v NHL sedm let jedničkou, odchytal 371 zápasů, což je z Čechů po Dominikovi Haškovi a Tomášovi Vokounovi třetí největší počet. V klubu Jets ale dostali přednost Michael Hutchinson (26) a Connor Hellebuyck (23). „Tušil jsem, že se to může stát,“ říká brankář, jenž byl součástí českého týmu na nedávném Světovém poháru.
Už jste přesun do AHL stihl vstřebat?
„V zámoří se pohybuju dlouho, takže abych řekl pravdu, věděl jsem, že se to může stát. Když se člověk podívá kolem, děje se to všude.“
Myslíte trend omlazování?
„Ano. I ve Winnipegu si řekli, že půjdou cestou mladých kluků, nejde jenom o brankáře, ale i v poli máme čtyři pět hráčů, kteří v NHL nikdy nebyli. Takový je trend, postupně to budou odnášet i další starší kluci. Takže jsem to tušil, i když to přišlo v trochu nevhodnou dobu, chvíli před startem ligy.“
V přípravě jste nastoupil v jediném zápase, ale zrovna jste se předvedl vychytanou nulou.
„To mě jenom utvrdilo v tom, že už s tím dopředu museli počítat. Myslel jsem, že každý odchytáme určitý počet zápasů, ale když jsem viděl, jaký mám prostor, věděl jsem, že něco může přijít. Zvlášť, když jsem se do branky nedostal v poslední přípravě.“
Nemohlo vám malinko uškodit, že jste byl s českým týmem na Světovém poháru.
„To ne. Tím, že jsme v Torontu nepostoupili do semifinále, tak jsem ve Winnipegu prakticky nic nezmeškal. Takže to si nemyslím, naopak jsem se na ledě cítil malinko líp.“
Účast na prestižní akci vám musela dodat elán, ne?
„Jako třetí brankář se člověk do branky při trénincích až tolik nedostane, ale Mráza (Petr Mrázek) i Neuvi (Michal Neuvirth) byli skvělí v tom, že jsme se při nich střídali, takže to nebylo tak, že by si někdo stoupnul do branky a nikoho tam nepustil. V tom to pro mě bylo super, zůstával jsem v zápřahu, přidával jsem si potom i sám. Takže si nemyslím, že by mi to uškodilo, necítil jsem se při kempu hůř než roky předtím. Naopak jsem si moc vážil toho, že jsem mohl s reprezentací být.“
Dalo se něco vycítit i podle reakcí kouče Paula Mauriceho?
„Z toho, co říkal, tak ne, protože on s námi ani v normální sezoně moc nemluví. Natož teď. Ale bylo nám všem jasné, že se to může dotknout hráčů v poli, ale i brankářů.“
A co vám říkal generální manažer Kevin Cheveldayoff?
„Nepotřebuju, aby mi to někdo dlouze vysvětloval. Ani jsem po tom netoužil. Vím, o co jde, nejsem hloupej. Trvalo to asi třicet vteřin, kdy mi řekli, že mě posílají na waivers (listinu nechráněných hráčů). Víc to potom on i trenér vysvětlili v rozhovorech v novinách.“
Neříkal jste si, že po vás sáhne během 24 hodin jiný klub?
„Šance byla vlastně nulová.“
Kvůli vysoké smlouvě na téměř pět milionů dolarů?
„Ano. Navíc takhle chvíli před sezonou jsou posty obsazené, týmy si vyberou pouze brankáře, kteří berou tak 700 tisíc. Ale můj kontrakt byl proti… Takže jsem na 99,9 procent věděl, že přejdu chodbu a čeká mě farma. Kdyby to přišlo v listopadu, mohlo to být jiné, ale nedá se nic dělat. Nedělám z toho tragédii.“
Je ve vaší situaci alespoň výhoda, že farmářský klub sídlí ve stejné hale?
„To jo, popošel jsem deset metrů… Nemusím se ani stěhovat, což je dobrý.“
Nebudete mít problémy s motivací?
„Přiznávám, že vůbec nevím, co od toho čekat, AHL jsem naposledy chytal někdy před sedmi lety, navíc to byl jenom jeden zápas. Nedokážu posoudit, jak se liga změnila. Ale s motivací není žádný problém, mám před sebou jasný cíl. Vím, že na NHL pořád mám, jsem dost dobrý na to, abych se tam vrátil. Takže to ani moc neberu tak, že jdu na farmu… Spíš to vnímám pozitivně v tom, že aspoň můžu chytat, protože v jednu chvíli byla i varianta, že si Winnipeg nechá tři brankáře. Což by ale byla naprostá blbost.“
Návrat do NHL je tedy vidina, která vás žene dopředu.
„Momentálně se to prostě takhle vyvinulo, nezbývá mi než čekat, co se stane. Nikomu nepřeju nic špatného, ale když se rozjede sezona, může se stát cokoliv. Budu čekat na šanci.“
O motivaci tedy máte postaráno.
„S tím opravdu nemám problém. Nebudu chytat proto, abych někomu něco dokazoval, to už jsem dokázal za několik posledních let. Chci odehrát to nejlepší hlavně kvůli sobě, abych byl nachystaný se do NHL vrátit.“
Sedm let jste byl jedničkou, je i tohle pocit, který vám dodává sebevědomí?
„Určitě bych to bral jinak, kdybych těch sedm let byl pořád na hraně a nikdy bych jako první brankář nechytal. Nebo kdyby mě dolů poslali ve dvaadvaceti… Teď se s tím vyrovnávám v pohodě, odneslo to více hráčů než jenom já. Nejen náš klub se vydává cestou mládí. Nechci, aby to vyznělo nějak povýšeně, ale dobře vím, jaké jsou moje schopnosti, na NHL mám.“
O odchodu do Evropy jste tedy vůbec neuvažoval?
„Ne, to byla absolutně nulová varianta, protože mám smlouvu na skoro pět milionů dolarů, a kdybych šel pryč, znamenalo by to, že to tady nechám… Což jsem nechtěl. Navíc si myslím, že právě v Evropě bych hůř hledal motivaci. Protože kdybych to tady zabalil, vím, že je to na sto procent můj zámořský konec a v NHL už bych si nikdy nezachytal. Na 95 procent jsem navíc přesvědčený o tom, že až nebudu moct chytat v NHL, s hokejem skončím.“
VIDEO: Pavelcův rozhovor po prvním tréninku s Manitobou
Opravdu?
„Nikdy neříkej nikdy, člověk ví, jaké jsou podmínky v Rusku, ale teď to mám nastavené tak, že v době, kdy vycítím, že nebudu mít šanci se dostat do NHL, tak to zabalím. Hrozně těžko bych totiž hledal motivaci v situaci, kdybych věděl, že není šance se vrátit do nejlepší ligy světa. Takže současný stav beru jenom jako přechodnou situaci. A uvidíme.“
Co jste říkal na reakci Dominika Haška, který za současnou situací vidí i to, že jste s Winnipegem za celou dobu postoupili jenom jednou do play off , v němž jste hned v prvním kole prohráli?
„Nechci komentovat názory jiných lidí… K tomu řeknu jenom to, že kdybych šestkrát za sebou vyhrál Vezina Trophy (pro nejlepšího brankáře), taky bych si mohl vybrat tým, který by měl v poli dvacet hráčů z All Star týmu… (usměje se) Jenže já jsem v téhle situaci nikdy nebyl. Pro nás byl vůbec úspěch, že jsme se do play off dostali.“
Nemrzí vás, že vám osud nedopřál si zachytat za nějaký věhlasnější tým?
„Takhle nad tím vůbec nepřemýšlím, jsem rád, že jsem NHL mohl chytat, ať za jakýkoliv tým. Někdo má štěstí, že se dostane do výborného týmu, třeba Matt Murray, kterého si vytáhl Pittsburgh, udělali šňůru a hned vyhrál Stanley Cup. Ale nestěžuju si. Nikdy jsem nebyl v pozici, že bych si mohl vybírat. To může jenom nějaká superstar… Pořád pevně věřím, že si NHL ještě zachytám.“
