Ondřej Pavelec v rozhovoru pro páteční Sport upřímně vykládá o svých dojmech z umístění na farmu. O svém odchodu z NHL, zatím dočasném. Má pravdu v tom, že výkonnostně určitě patří mezi stávajících šedesát gólmanů, kteří se na scéně pohybují, a tudíž v sobě nosí oprávněný důvod čekat na novou šanci.
O lecčems vypovídá i jeho plat – mizerný gólman, rozklepaný z přejezdu soupeře útočnou modrou – by těžko docílil roční odměny bezmála 5 milionů dolarů. V Americe (a nejen tam) se razí heslo, že o peníze jde až v prvé řadě. Aktuální případ o tom úplně nesvědčí. Minimálně v současné NHL víc než kdy jindy platí: kupředu, zelená-či. Ačkoli je Pavelcovi teprve 29 roků, pro mnohé je veteránem blízko odepsání.
Když poměrně nedávno, v létě roku 2012, generální manažer Jets Kevin Cheveldayoff uzavřel s Čechem čtyřletý kontrakt na necelých 20 milionů dolarů, pravil: „Je to v současnosti jeden z nejlepších mladých brankářů.“
Vida, po čtyřech letech je všechno jinak. Přitom nejde říci, že by Pavelec razantně ztratil na výkonnosti, naopak, po celou dobu zámořské kariéry si ji udržuje stabilní. Překážkou je do značné míry věk (konkurentům Hutchinsonovi a Hellebuyckovi je 26 resp. 23 let) a názor vedení klubu, že ti dva jsou schopni Pavelce zastoupit.
Uvažují-li tak, že Čechovi po sezoně stejně končí smlouva a je tedy na čase mladší dvojku pořádně obouchat, odsun mazáka z Evropy nemá daleko k logice. Nota bene, pokud v klubu věří tomu, že od pravidelnější účasti v play off dělí Jets především výraznější výkon brankáře.
Je jisté, že Ondřej Pavelec vidí za hojnějším umístěním týmu pod postupovou čarou dlouhodobě nanicovatou, marnou skladbu kádru Winnipegu, mnozí experti zase upozorňují na to, že zrovna on se měl víc vytáhnout. Kde je pravda, o tom můžeme dlouze polemizovat, odpověď stejně nedostaneme dříve než v následujících měsících.
Pokud se Pavelcovi nepodaří z farmářské Manitoby co nejrychleji zvednout zpět na první scénu, NHL se mu začne neúprosně ztrácet v dáli. Liga, celoplošně zamilovaná do hráčů o dekádu mladší, se na osobní přání neohlíží. Takže i prokazatelně (zatím) slabší hráči pro mají pro kluby větší půvab, hlavně když jim tolik nerostou fousy jako dědkům-třicátníkům.
