Adam Sušovský
11. ledna 2017 • 15:28

Nestrašilův konec v Carolině je šok. Nebudu se litovat, říká

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Čtyřiadvacet hodin čekal marně, vše dopadlo nejhůře, jak mohlo. Andrej Nestrašil musí na farmu, z listiny volných hráčů ho žádný jiný tým v NHL nechtěl. Jeho konec v Carolině je šok, Hurricanes s ním v létě počítali do prvních dvou formací. Český útočník však po vážném zranění, zlomenině dvou obratlů, nedokázal zářit jako v předchozí sezoně. Dvaadvacet zápasů sledoval z tribuny, sešup do AHL má být konec trápení. „Nechci sedět na prdeli,“ říká v rozhovoru pro Sport.



Kolonie se rozpadla, v Carolině nezbyl jediný ze tří Čechů a to se sezona sotva přehoupla do druhé poloviny. Martin Frk i Jakub Nakládal jsou pryč dávno, teď se Hurricanes zbavili i toho, na koho chtěli v sezoně sázet. I když zbavili… Andreje Nestrašila (25) si z listiny volných hráčů (waiver) nevzal žádný jiný klub, Carolina ho dál musí platit. Útočník ale míří na farmu. „Říkal jsem si, že je to možná i dobře. Hráč má hrát hokej, ne sedět na tribuně,“ říká.

Tušil jste, že se vás Carolina bude chtít zbavit?
„Víceméně jsem to věděl. Dvaadvacet zápasů jsem seděl na tribuně, to něco znamená. Když se naposledy zranil Lindholm a já konečně měl šanci si zahrát více zápasů v řadě, vzali hráče z waiveru a já šel zpátky na tribunu. V ten den už přitom bylo jasné, že se Lindholm brzy uzdraví, bude nás moc a někdo bude muset pryč.“

Že to budete vy…
„Hned mě to napadlo. A vlastně jsem si říkal, že je to možná i dobře. Poslední čtyři měsíce tady pro mě byly psychicky hodně náročné. Hráč má hrát hokej, ne sedět na tribuně. A já po svém zranění potřebuju hrát. Vždycky když jsem se do toho dostával, posadili mě. Byl to začarovaný kruh, tohle nakonec pro mě možná bude dobré.“

Opravdu se snažíte brát převelení do AHL pozitivně?
„Je to těžký, ale chci být pozitivní. Jsou dvě možnosti, jak to brát. Buď budu sedět na prdeli a litovat se, že si to nezasloužím. Anebo se na to můžu koukat jako příležitost se někam posunout a jít dál, něco s tím udělat. Já tady na prdeli fakt sedět nechci. Pojedu tam a udělám maximum pro to, abych se zlepšoval a abych hrál. A abych se z téhle situace vyhrabal a bylo mi zase fajn. Budu hrát hodně. Rozehraju se, získám sebevědomí. To přece pro mě taky není špatné.“

Upřímně, cítíte, že jste schopný hrát NHL a být v ní tak platný jako před zraněním? Několikrát jste během podzimu zdůraznil, že jste v pořádku. Ale zlomené obratle vaši kariéru i pozici v týmu evidentně přibrzdily.
„Můžu NHL hrát a být prospěšný, věřím tomu! Akorát potřebuju, aby mi někdo tu šanci dal. Když tři týdny sedím, dva hraju a pak zase tři týdny sedím, tak to není žádná šance. To je jen záskok. Postupem času jsem si uvědomil, že nejsem chtěný a dělám jen komparz, pak je těžké hrát dobře. Chcete hrát pro tým, pro lidi kolem. Jenže ti vám dávají najevo, že vás nechtějí.“

Nenapadlo vás kolem Vánoc, když jste dlouho nehrál, jestli by nebylo lepší jít se rozehrát na farmu dobrovolně?
„V jednu chvíli mi to nabídli. Jenže to bylo na začátku sezony a já se cítil dobře. Připadal jsem si v klidu, myslel jsem si, že se rozehrávat nepotřebuju. Dával jsem tenkrát gól New Jersey, měl jsem v tom zápase osm střel. Bral jsem to jako důkaz, že jsem zpátky. Hodně blízko svým sto procentům.“

Ten zápas s New Jersey si moc dobře pamatuju. V deníku Sport o něm tehdy vyšel článek s titulkem „Nesty je zpět“. Takhle o tom totiž mluvili i zámořští reportéři, v Carolině z vás byli nadšení. Jenže od té doby jste tak ani jednou nezahrál, proč?
„Cítil jsem se dobře a doteď si myslím, že jsem zpátky. Jenže týmu se nedařilo, nevyhrávalo se. Trenér chtěl udělat změny a já byl hodně jednoduchý kandidát na vyndání z lajny. Mám nízkou smlouvu, na poměry v NHL nic moc peníze, takže by na něj management klubu nebyl naštvaný. Nejsem Jordan Staal, co bere šest milionů dolarů. Nejsem hráč, co si ho nikdo nedovolí posadit.“

Jak jste to prožíval, když jste po dobrých výkonech skončil na tribuně?
„Po tom zranění jsem si myslel, že půjdeme pomalu. Říkal jsem si: Dobře, tak si sednu, brzy budu zase hrát, pak si třeba zase odpočinu. Že mi pomůžou se dostat zpátky. To jsem se bohužel zmýlil.“ (usměje se)

Všechno pro mě bylo špatně

Proč myslíte, že vám v klubu více nepomohli?
„Vypadl jsem ze sestavy a oni vyhráli pět zápasů. Až pak jsem se vrátil, hrál jsem nějaká čtyři utkání, měl dvě asistence. To jsem si říkal: Teď už to bude dobrý! No… A zase mě ze sestavy vyndali. Všechno, co v tu chvíli pro mě mohlo být špatně, špatně bylo. Já měl bod, kluci, co přišli z farmy v ten stejný zápas, dva. Anebo teď ty poslední zápasy, tým vyhrává, zraní se hráč, já se vrátím do sestavy a dvakrát se prohraje.“

Jak moc bylo vůbec těžké se do zápasů NHL vracet, když jste předtím třeba tři týdny seděl?
„Není to ono. Děláte všechno možné, abyste tu šanci pak chytil za pačesy, ale taky potřebujete, aby hrál tým dobře, trošku se s ním svézt, zvednout si sebevědomí. Ale když se objevíte v sestavě, tým nehraje dobře, prohraje se, moc vám to nepomůže.“

Mluvil jste o tom s generálním manažerem? Navzdory zranění o vás hodně stáli. V létě Carolina mluvila o tom, že jste hráč do prvních dvou formací, nepustila vás na Světový pohár. Hodně jim záleželo na tom, abyste se vyléčil a byl připravený. Najednou od vás dali ruce pryč.
„Je to úplně naopak než loni (směje se). Měli jsme den volna, já šel na zimák, chtěl jsem na led, abych se udržel v kondici. Najednou za mnou přišel manažer, jestli si můžeme promluvit. Hned jsem věděl, která bije…“

Jak vám konec oznámil?
„Řekl mi, že se Lindholm vrací, bude nás moc a někdo musí pryč. Vzhledem k tomu, že jsem moc šancí nedostal a vypadá to, že už ani nedostanu, tak mě dává na waiver a doufá, že si mě někdo vezme, abych jinde hrál. Taky mi děkoval, že jsem to tady posledních pár měsíců zvládal a pořád se choval jako dobrý spoluhráč. Naštěstí na stadionu v tu chvíli nebylo moc kluků, v den volna jsme tam byli čtyři. To bylo dobré. Já nemám rád loučení, nejsem fanoušek těch věcí okolo. Jen jsem si zacvičil v posilovně, sbalil si všechny věci a jel jsem domů.“

Bohužel si vás z waiveru nikdo nevzal. Měl jste během dne nějaké indicie?
„Netuším o ničem, to ví jenom týmy, jestli nade mnou spekulovaly, nebo ne. Když jsem přes waiver šel před dvěma lety do Caroliny, indicie jsem měl, a v poslední minutě se ukázalo, že to dopadlo jinak, než jsme všichni očekávali.“

Po sezoně vám v Carolině končí smlouva, v NHL vás teď nikdo nechtěl. V boji o nový kontrakt za oceánem je to pořádná komplikace, že?
„Jasně, já jsem realista. Buď se ještě třeba výměnou dostanu do jiného týmu, dostanu šanci a chytím ji, nebo ne. V tom případě bych asi skončil příští rok v Evropě. To je realita, netřeba si nic nalhávat. Moc dobře vím, že to tak je. Nic moc jiného s tím neudělám, ale nechci panikařit. Jediné, co můžu dělat, je makat, a zkusit si tu smlouvu ještě nějak vybojovat.“

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud