V Edenu se na ledě projížděl v dresu prvoligového Havířova David Pastrňák • Barbora Reichová / Sport
Peníze ho nezmění, tlak zvládne. Hlavu má dobře nastavenou. Řeč je o 21letém útočníkovi Davidovi Pastrňákovi a jeho šestileté smlouvě na 40 milionů dolarů (v přepočtu asi 890 milionů korun). Tohle o útočné kometě z Bostonu tvrdí jeho dlouholetý agent Aleš Volek, který popisuje i náročná jednání s Bruins. „Řešil se opravdu každý dolar,“ přiznává.
Současnou zámořskou hvězdu zastupuje od čtrnácti let. Finančně ve složité situaci vypomáhal mamince, poradil, že správná cesta vede přes to, aby se syn zocelil ve Švédsku. Teď spolu prožili dosavadní vrchol. „Věřím, že za šest let budeme řešit další kontrakt, který opět bude hodný jeho jména. Měl by být na vrcholu sil,“ říká Aleš Volek ze společnosti ALVO Sports Management.
Zaregistroval jste i názory, že jste nakonec z Bostonu mohli „vymáčknout“ ještě o něco víc?
„Každé takové vyjednávání s sebou nese i kritiku, to je přirozené.“
A jaký je váš názor?
„Není to tak, že by se mělo říkat, že je David nějak málo zaplacený. To v žádném případě. Nemyslím si, že by někdo z českých hráčů ve 21 letech uzavřel podobný kontrakt... Ano, pokud to budeme srovnávat s tím, co podepsal Leon Draisaitl v Edmontonu (8 let za 68 milionů dolarů), tak musíme připustit, že je to jiné, ale tak to prostě je. Klub Oilers byl v tomto ohledu vstřícnější, my jsme opravdu udělali všechno. Dostali jsme to do maxima možného.“
Je pravda, že Boston byl skutečně silný protivník, klub je známý tým, že rád šetří…
„Na tohle se těžko odpovídá, nevíme, jak by to dopadlo jinde. Pravdou je, že v prvopočátku to ze strany klubu nebylo zdaleka tak, jak to nakonec dopadlo. Bylo to těžké vyjednávání. Opravdu… Nakonec jsme se bavili o každém dolaru. Celkově jsme spokojení, dostali jsme se na samou hranici toho, co se dalo.“
Bylo to tak, že jste to byl vy, potažmo váš zámořský spolupracovník J. P. Barry, kdo útočníkovi řekl: Hele, tohle podepiš, lepší už to nebude?
„David už sám má spoustu zkušeností, informací, takže jsme k tomu dospěli společně. Není to tak, že bych jakémukoliv hráči říkal něco ve stylu: Hele, tohle musíš podepsat. Nikomu nic nediktuju. Bylo to po vzájemné dohodě, David dobře věděl, co chceme. A co jsme dostali. Jsme spokojení. Je to smlouva, která mu ve 21 letech nějakým způsobem zajišťuje budoucnost, příštích pár let se může soustředit jenom na to, aby mohl podávat ty nejlepší výkony. Má čas a prostor na to, abychom za šest let znovu řešili smlouvu. Navíc to bude v době, kdy by měl být na vrcholu sil.“
Peníze ho nezmění
Je nastavený tak, aby s ním peníze nezacloumaly?
„Jak ho znám, tak jsem přesvědčený, že to zvládne. V Bostonu už funguje nějakou dobu, vidí kolem sebe kluky, kteří podobné peníze vydělávají. Takže to vnímá, učí se od nich, může se i v něčem poučit. Může se jich zeptat. Navíc má kolem sebe i lidi, jako jsme my, kteří mu rovněž mohou poradit, čeho se má vyvarovat. Nemyslím si, že se změní, protože už doteď měl k dispozici finance, které nejsou v běžném životě úplně standardní. Takže se u něj toho moc nezmění. Bude žít pořád stejně.“
Čeho by se podle vás měl vyvarovat?
„Každý mladý kluk, který se ocitne v této situaci, najednou pozná, že se kolem něj začnou motat rádoby rádci, kteří vždycky nejlíp vědí, jakým směrem se vydat. Od toho má lidi kolem sebe, které zná spoustu let. Aby věděl, že má být opatrný.“
Mluvíte i o finančních rádcích?
„Určitě o něj tihle lidé bojují. Ale on má svého, je o něj skvěle postaráno. Pokud by ho mělo něco vést k tomu, že by uvažoval o změně, předpokládám, že se o tom všichni poradíme. A on si to pak sám vyhodnotí.“
Kromě nejrůznějších rádců se na něj jistě budou lepit i slečny. I tohle zvládne?
(usměje se) „Také v tomto ohledu vím, že si jednou jistě vybere správně.“
Zastupujete ho od mládí, je to velká výhoda? Že jste si spolu prošli i těžké chvíle, tím pádem máte k sobě blíž?
„Určitě ano. Ať je to David nebo i jiní kluci, myslím si, že máme velmi blízké vztahy. Kamarádské. Když s někým začnete ve čtrnácti, jsou chvíle, kdy se sblížíte, víte, co od sebe očekávat. Takže to je hrozně důležité. Není to jenom o tom, že potom člověk podepíše takový kontrakt, který je teď vidět. Ale je za tím spousta další mravenčí práce. Komunikujeme s rodiči, řešíme mraky rozhodnutí, řešíme, kudy se vydat, abychom mohli společně všichni dojít do cíle.“
Pastrňák nevyrůstal v luxusu, maminka přiznala, že musela mít dvě práce, aby jeho i bratra uživila… O to víc si bude peněz vážit, ne?
„Určitě ano. David si plně uvědomuje, jak těžké to v životě může být, viděl to doma. Maminka je fantastický člověk, obětovala se nejenom pro něj, ale i pro bráchu. Mají parádně nastavený vztah. Od patnácti let byl ve Švédsku, musel se o sebe postarat, je samostatný, takže dobře ví, co je dobře, a co ne. Co si může dovolit. Nemám o něj obavy.“
O mamince vždycky moc rád mluví, vnímáte, že mají až výjimečný vztah?
„Vždycky to tak bylo. Není to tak, že se z Davida stal slavný hokejista a najednou má mámu tak rád. Ne, to bylo pořád. Moc si váží toho, co pro něj dělala.“
Ona přiznala, že v době, kdy na tom finančně nebyla nejlíp, jste jim výrazně pomáhal právě vy…
„Měla dvě práce, přitom obnos, kterým disponovala, nestačil na to, aby mohla oba kluky udržet u sportu. Třeba jenom jedna hokejka stála pět tisíc. Nejenom Davidovi, ale i dalším hráčům, které zastupujeme, se snažíme materiálně pomáhat. Jsou to správně vložené investice.“
Padla v souvislosti s pohádkovým kontraktem i vzpomínka na tátu, který mu zemřel, když mu bylo sedmnáct?
„Ano, ale je to věc, která je pro něj bolestivá, takže to není nic, o čem by člověk veřejně rád mluvil. Probíhá to uvnitř.“
Jak podle vás zvládne tlak, který na něj logicky v Bostonu stoupne?
„On je od přírody nastavený tak, že si ho nikdy nebude připouštět. Prostě miluje hru. Jakoukoliv. Když mu zavolají ze Sparty, jestli by si nechtěl zítra za ni zahrát fotbal, tak se sebere a půjde. A bude hrát nejlíp, jak umí. Tlak si nepřipouští, sport bere jako zábavu. Něco, co miluje.“
Jenže přeci jenom bude v pozici, na kterou nebyl zvyklý.
„Ale nemyslím si, že to na něj dolehne. Věřím, že zůstane pořád tím hráčem, kterým je. A ještě se bude zdokonalovat.“
Když mluví o hokeji, vždycky říká, že si to potřebuje užít. Přesně to vystihuje jeho povahu?
„Ano. To je pro něj klíčové. Nikdy nebude jednoduché ho dát do nějaké škatulky.“
Trenéři si někdy povzdychnou, že je jako neřízená střela…
„Kdyby ho nějak moc sešněrovali, byl by nešťastný a nemohl by fungovat. Jeho síla je právě v té volnosti. Hodně se mluví o jeho defenzivě, ale když si otevřete jeho statistiky, tak v bilanci plus/minus bodů je na tom vždycky dobře. A i líp než někteří hráči, u kterých si myslíte, že jsou defenzivní. Takže to svědčí o tom, že ani jeho obranná hra nemůže být špatná. Je to spíš takové klišé, které se kolem něj rozmohlo… Vychází to z toho, že on si v těch klíčových okamžicích dovolí udělat kličku navíc, která sice může vypadat riskantně, ale nakonec z toho může být přečíslení, z kterého padají góly.“
A když ne?
„Tak je schopný si svého hráče dozadu dobruslit a pohlídat. Když přijde o puk, udělá vždycky všechno pro to, aby byl první zpátky.“
Teď už má parádní smlouvu na stole, ale na posledním mistrovství hrál i bez ní. Nevnímáte zpětně, že to od něj byl velký risk?
„Ale to jenom potvrzuje, že je to kluk, který hokej miluje. Když může pomoct nároďáku, nekouká vlevo, vpravo, ale jde hrát. Riziko nevnímá. Je mu jedno, jestli je to mistrovství světa, nebo si jde zahrát fotbal někde na vesnici.“
