Chtěl něco z té své radosti dopřát i ostatním. Michal Kempný vzal Stanley Cup v poledne do Hodonína a odpoledne ho představil Brnu. „Užil jsem si to moc, bylo to až trošku šílené. Ani jsem nečekal, že přijde tolik lidí. Snažil jsem se vyhovět co nejvíc fanouškům, co to šlo. Je logické, že na některé se bohužel nedostalo. Ale věřím, že to všechno dopadlo dobře a lidi měli radost,“ usmíval se spokojený vítěz nejslavnější hokejové trofeje.
Jak k vám pohár vlastně dorazil?
„Je tady štáb z Washingtonu, který to má celé na starosti, celkem sedm lidí. S pohárem jezdí dva lidi ze Síně slávy, kteří pohár hlídají. V pondělí odpoledne přiletěl do Prahy a pak rovnou ke mně domů. V úterý ho mám na celý den do půlnoci a hotovo.“
Vybavíte si, kdy jste vlastně poprvé zaregistroval, že existuje nějaký Stanley Cup?
„Vnímal jsem ho už odmala. Sbíral jsem kartičky, kupoval si časopis Pro Hockey, když byla možnost se podívat na NHL, což byl svátek, tak jsem to strašně rád sledoval. Znal jsem hráče, lepil si plakáty na stěny. Můj první kontakt se Stanley Cupem byl, když vyhrál Detroit a Láďa Kohn ho dovezl v roce 2002 do Uherského Hradiště, byl jsem tam s taťkou a viděl ho poprvé. Pak jsem ho viděl ještě na hokejovém kempu v Písku, kam ho dovezl, myslím, Jarda Modrý.“
A teď jste ho měl doma na zahradě. Pilo se v Hodoníně z poháru víno?
„Moravské, už v pondělí večer se z poháru něco vypilo. Z jídel mám rád jahodové gule (knedlíky), ale uvidím, jestli to vyjde časově, abych si je z něj dal.“ (směje se)
Přišlo nám, že jste byl na zimáku v Hodoníně docela dojatý. Trefa?
„Překvapilo mě, kolik přišlo lidí. Stanley Cup byl na Jižní Moravě poprvé a já jsem si to moc užil. Když jsem se díval na záběry z mého dětství, které běžely na kostce, tak jsem měl slzy na krajíčku.“
Byl jste se Stanley Cupem i někde v klidu a sám, aby na vás všechno dolehlo?
„V pondělí jsem měl soukromý program jenom s rodinou, takže jsem si pohár užil v rodinném kruhu a musím říct, že jsem si chtěl najít chvilku, kdy budu s pohárem sám a trošku si uvědomím, co jsme dokázali. A v úterý už to probíhalo celé s fanoušky.“
Přemítal jste o celé kariéře, která byla docela klikatá?
„Je pravda, že já jsem měl tu cestu jinou než kluci, kteří byli draftovaní. Ale já tu cestu, kterou jsem si ušel, nelituju. Asi to tak mělo být. Můj sen byl vždycky dostat se do zahraničí. Nikdy jsem si nedával nějaké dlouhodobé cíle, vždycky jsem šel sezonu od sezony a každý rok jsem se dostal postupně o kousek víc nahoru. Když se to začalo vyvíjet správným směrem a první zahraniční angažmá v Rusku se povedlo, byla možnost jít do Ameriky a určitě jsem to chtěl zkusit. Odehrál jsem tam dvě sezony a stalo se tohle. (ukazuje na pohár) Ohromně si toho vážím.“
Alexandr Ovečkin s pohárem spal, vy taky?
„Já ne. Pohár na noc vždycky odvážejí, akorát možná Saša má nějaké výjimky.“
Vzkazoval vám, abyste si pohár užil. Jaký Ovečkin vlastně je?
„Vtipný chlapík, pohodový. Takový klasický Rus, je hrdý na to, odkud pochází, a dává to najevo. Musím říct, že je to ten správný lídr, který nás táhl do toho cíle za Stanley Cupem.“
Měl jsem více nabídek
Prohlédl jste si ho už pořádně, než odevzdáte poklad zase jeho strážcům?
„Dokonce jsem poprosil kluky, co hlídají pohár, aby nám o něm řekli všechno možné. Nevěděl jsem, že jsou prstence vyjímatelné a Washington bude první tým, který bude napsaný na novém prstenci a budeme tam dalších 65 let. To jsem netušil. Je tam spousta velkých jmen a samozřejmě jsem se na ně podíval.“
A některá právě Washington vymaže...
„Shodou okolností Gordie Howe je na tom prstenci, který půjde letos dolů. Pro mě je neskutečná čest, že jsme ten pohár vyhráli, že ho můžu držet, že na něm bude moje jméno. To je něco pro mě neskutečná věc a pořád si to jen těžko uvědomuju. Jestli ten pohár ještě někdy budu držet, tak své jméno uvidím na vlastní oči.“
A nebude líto, až se ho budete muset večer vzdát?
„Je to na domluvě s klukama z ochranky. Jsou velmi tolerantní a chápou, co to pro nás znamená, takže když chcete mít pohár trošku dýl, dá se s nimi o tom mluvit a vyjdou nám vstříc.“
Spí u vás doma?
„Nene, mají zařízený hotel. V pondělí jsme je samozřejmě pohostili, protože za sebou měli cestu z Moskvy a ještě tři hodiny v autě z Prahy k nám. Dostali český guláš a velmi jim chutnalo.“
Ve Washingtonu skončil trenér Trotz. Znamená to pro vás něco?
„Ve Washingtonu jsem byl tři měsíce a snažil jsem se ho nějak poznat. Musím říct, že je to pohodový chlapík, výborný trenér a na našem úspěchu má obrovský podíl. Dobrý chlap. Ale člověk to nemůže brát tak, že mu to je líto. Tohle je hokejový život, je to business a bohužel se nedohodl na podmínkách ve Washingtonu, tak z vlastní iniciativy odešel. Musím říct, že hlavní trenér Todd Reirden je výborný chlap a moc mi pomohl. Minulou sezonu byl trenérem obránců a připravovali ho do této pozice, už taky ve Washingtonu strávil nějaký rok. Já se na to těším a věřím, že všechno bude v pohodě.“
Je čtyřletá smlouva oceněním té práce, kterou jste hokeji do teď věnoval?
„Znamená to pro mě moc. Hokeji dávám maximum času, dávám do toho všechno a jsem moc rád, že se podařilo domluvit dlouhodobý kontrakt, který mi zaručí nějaké peníze. Samozřejmě dělám sport z lásky, ale na druhou stranu se tím i živím, takže je to pro mě důležité a moc si toho vážím.“
A že zůstáváte ve Washingtonu, je všechno ještě sladší?
„Měl jsem víc nabídek, ale my jsme řešili víceméně jen podmínky s Washingtonem. Nechtěl jsem měnit něco, co fungovalo, a zaplaťpánbůh jsme se dohodli. Poznal jsem tam lidi, cítím se tam dobře. Jsem rád, že jsem zůstal.“
