Pět prstenců, stříbrný podstavec, nahoře mísa. Na každém z prstenců najdete vyrytá velká jména, Wayne Gretzky, Mario Lemieux, Jaromír Jágr, ale taky ta, která vám nic neřeknou. Tom Blanden, Collin Fraser, Blake Sloan. Ten stejný kus plechu je ale spojuje. Uspěli, něco dokázali. Za každým vyrytým písmenem se nese nějaký příběh, jak k němu jednotlivý hráč došel. Teď do slavné skupiny patří i Michal Kempný.
Sám viděl pohár naživo poprvé v roce 2002, když ho do Uherského Hradiště přivezl Ladislav Kohn. Mladému obránci bylo tenkrát 11 let. Přesně na tenhle moment si vzpomněl, když stál se Stanley Cupem doma, na zimáku v Hodoníně. „Třeba je mezi vámi taky někdo takový, kdo ho vyhraje. Bylo by to super,“ vyprávěl. Ano, třeba ano. Klidně mezi kluky, kteří stáli dlouhatánskou frontu na společnou fotku s jejich hrdinou, mohl být někdo, kdo bude za 15 let vykládat o Stanley Cupu v Hodoníně.
Tohle je to největší kouzlo NHL. Vysoká smlouva, sláva a velká auta, to je důležitá položka, ale ne ta hlavní. Tou je příběh. Plus extrémní dřina. Vyhrát Stanley Cup je nejtěžší úkol, jaký hokejista může dostat. Musíte přežít 82 zápasů základní části, zdolat čtyři soupeře v sériích na čtyři vítězná utkání. Náhoda se minimalizuje. Nemůžete mít jeden den D, potřebujete jich šestnáct. Kdo pak zvedne stříbrný pohár nad hlavu, je v danou chvíli nejlepší. Tečka.
A ten příběh? U Michala Kempného je hodně silný. Na jeho cesty nebyly zatáčky, spíš kruhové objezdy a on musel najít ten správný výjezd. Stačilo se jen trochu seknout a žádná sláva se v Hodoníně a v Brně v úterý nekonala. Třeba? Kdyby zpohodlněl, když na začátku kariéry nastupoval na Slovensku za Skalici, mohlo mu to stačit, klidně se dalo vsadit na pohodovou linku, že si zahrajete hokej, užijete život. A po kariéře se uvidí, něco se pak najde.
Další zlom: Nebál se ruského dobrodružství, když se stal hvězdou extraligy v Kometě. Pak taky nevsadil na jistotu a miliony na kontě v dresu Omsku. Místo toho ve 26 letech vyrazil zase všechno budovat od nuly do Ameriky.
Třeba ho mohl semlet kiks při Světovém poháru, po kterém byl pro většinu hokejového národa jen přeceňovaným hráčem, který se z Chicaga vrátí rychle zpátky. Nevrátil. Vydržel i, že se po něm chtěla jiná práce, než kterou dovede být týmu platný a prodal ji až ve Washingtonu, kde vyhrál Stanley Cup.
Na světě je hodně skvělých hráčů, kterým se povedlo dát v NHL přes 100 gólů, vydělali si velké peníze, zajistili si tím luxusní život. Ale když skončili s hokejem, věděli, že jim něco chybí. Dvě slova. Stanley Cup. Michal Kempný se k němu díky své vytrvalosti i vůli vydrápal. A ty bonusy, které mu teď zajistí čtyřletá smlouva s Washingtonem, si zaslouží do posledního centu.
Tím, že uspěl za mořem jako no-name z Evropy a Chicago ho neposadilo na letadlo zpátky do Prahy, dokázal ještě dvě věci. Klubům ukázal, že se vyplatí vsadit na levnou variantu nedraftovaného obránce z Česka. A jeho příklad taky dodal odvahu ostatním do nejisté akce jít. Jsem si přesvědčen, že kdyby Kempný v Chicagu vyhořel, neměli by smlouvy za mořem Jan Rutta, Radim Šimek, Jakub Jeřánek, Jakub Sklenička nebo Michal Moravčík.
Témata:
NHL, blog, stanley cup, sport, hokej, Pavel Ryšavý, Michal Kempný, Washington Capitals, Hokej na Heureka.cz
Související články
