Špaček: Lopatou nehážu, pivo nenosím

Jaroslav Špaček má prostě i o prázdninách napilno. A to mu svědčí. "Jsem teď zdravý, tak můžu dělat všechno naplno," říká čtyřiatřicetiletý obránce.

Takovýhle optimismus a pohodu ale olympijský vítěz z Nagana v průběhu minulé sezony rozhodně nesdílel. Nepříjemné zranění žeber jej vyřadilo na dva měsíce ze hry.

"Když nic nedělám, tak nic nebolí. Jakmile se ale pohnu, je to hrůza. Třeba kýchnutí, to je pro mě utrpení," říkal v březnovém rozhovoru pro Sport.

Jardo, teď už se vám kýchá dobře?
"Jo, už je to lepší." (směje se)

Takže zdravotní stav je v normě?
"Žebra už jsou v pohodě, i zranění ruky, co jsem si prodělal v sezoně. Teď se zotavuji z úplně jiného problému."

Ještě něco dalšího? Povídejte...
"Hned po sezoně jsem byl u specialisty v Montrealu na operaci s tříselnou kýlou. Dávali mi tam takovou síťku na zpevnění."

Po nepříjemném zranění žeber jste se vrátil do hry, když zbývala dvě utkání do konce základní části. A hned zase tohle.
"To je pravda. Bolelo mě to delší dobu. Dalo se s tím hrát, akorát se to vždycky muselo zahřát. Po sezoně jsem ale uznal, že bude lepší operace."

Obyčejně se v létě zúčastňujete golfových turnajů i dalších akcí s bývalými spoluhráči. Letos vás moc není vidět. Proč?
"Dostavuji dům doma u Rokycan. Místo golfu mám teď jiného koníčka. Zahraju si občas, ale jen s kamarády. Na turnaje nezbývá moc času."

Takže místo golfovými holemi se oháníte lopatou?
(směje se) "To ne. Ani neohřívám párky a nechladím pivo. Spíš dohlížím a všechny ostatní honím do práce. Stavba se už blíží ke konečné fázi.
Teď mi budou napouštět bazén a vevnitř dodělávat osazení a malovat. Čeká nás klasická poslední fáze, která trvá vždycky nejdéle." (usmívá se)

Smlouva vám skončí po následujícím ročníku. Co tedy plánujete potom?
"Mluvili jsme s agentem a shodli jsme se, že chceme jednat o jejím prodloužení ještě teď před novou sezonou. Nějaká jednání už probíhají a agent mi má brzy dát vědět, jaká je situace. Jsem v Buffalu spokojený, syn tam půjde v září do školy, takže setrvat tam je moje priorita."

Takže chcete zůstat další rok navíc?
„Rád bych podepsal minimálně dva roky. Jeden rok je trochu hazard a už se mi nechce v Americe nikam stěhovat s celou rodinou. Kromě kluka, co půjde do školy, máme ještě šestiměsíčního syna, takže bych opravdu rád zůstal na jednom místě.“

S gáží 3,3 milionu dolarů patříte v klubu k lépe placeným hráčům. Nebojíte se, že smolná sezona vám může do budoucna po sportovní stránce uškodit?
„Snad ne.“

Ani váš vztah s koučem Ruffem? Proslýchá se, že si zrovna moc nesedíte. „To bylo v první sezoně. Moc jsem nehrál, ale od začátku to bylo férové jednání. Řekl jsem na rovinu, že je škoda pro klub i pro mě, abych za takové peníze, co beru, seděl. Byl jsem ochotný jít jinam, ale nakonec k tomu nemuselo dojít a teď je všechno v pořádku. Vyříkali jsme si to a letos vyloženě dodrželi, co slíbili.“

Přesto, nemáte laso z Plzně? Martin Straka by vás určitě rád přetáhl do svého týmu...
„Řekl jsem mu, že mě ještě baví hrát v Americe a rád bych tam zůstal. Na žádné přemlouvání nedošlo, protože jsem mu to hned řekl. On mě pochopil a bylo jasno.“

Když už jsme u těch návratů – co vy a reprezentace, které jste dal nedávno sbohem?
„Ještě jsem o tom s Vláďou nemluvil, ale myslím si, že máme dost mladých hráčů, kteří chtějí hrát za národní tým. Já si za svým rozhodnutím stojím.“

A co když před mistrovstvím světa budou v sestavě národního týmu Jágr, Ručinský, třeba i Straka, a měl by se tam objevit i Jaroslav Špaček?
„No dobrá. Tak to teda zatím necháme otevřené a uvidíme, co bude.“ (směje se)