Špaček: Alešovi jsme srovnali hlavu

Na svých hodinkách měl už jednu hodinu ráno, se Sabres se zrovna přesouval na další zápasovou štaci do Calgary. A v hlavě si pořád přehrával ten nevšední film. Takový nikdy nezažil. „Pro kluky z Edmontonu je to teď těžký. Dostat doma desítku, to fakt není bůhvíco,“ litoval poníženého soka.

Vám se však ten „gólostroj“ musel líbit, ne?
„Hlavně jsem rád, že na mě lidi jako na svého bývalého hráče nebučeli. Naštěstí jsem stál na té správné straně (usmívá se). Jinak si totiž nedovedu představit, co by s námi trenér vyváděl. Ale kdo ten zápas viděl, asi by se shodl se mnou, že nám tam napadalo úplně všechno. Oni měli podobné množství šancí jako my, jenže z toho nevyužili skoro nic. Buď trefovali nás, nebo tyčky.“

Takže Oilers nebyli tak příšerní, jak ukazuje výsledek?
„Tak hrozné to z jejich strany nebylo. Vážně ne. My jsme na ně naběhli, dali jim tři rychlé góly, skvěle nám chytal Miller. Zkrátka se to všechno sešlo. Hráli jsme dobře, ale tuhle výhru rozhodně nepřeceňuju. Zato Edmontonu jsme to zošklivili tak, že se kluci mohli chystat na hodně dlouhý video s koučem…“

To vám kamarád Aleš Hemský asi poděkoval…
„Jo, pokecali jsme spolu. Den před zápasem jsme šli spolu na večeři. Upřímně jsem mu popřál dobrej zápas, po tom zranění hrál v excelentní formě. Bohužel…“

A teď se mu začne zase točit hlava, nemyslíte?
„Spíš si myslím, že jsme mu tu hlavu definitivně srovnali. (směje se) Ale hlava se nejdřív točila nám, protože jsme před zápasem kvůli Hemákovi měli speciální mítinky. Jenom kvůli němu!“

Jak taková schůzka Buffalo versus Hemský probíhá?
„Kouč všem ukazoval, co Aleš umí, jak zakládá akce, jak vytváří šance a jeho způsob zakončení. Alešovy přesilovky a tak.“

Nevzal jste si slovo jako největší znalec Hemského parádiček?
„Ne, ne. Ale hrál jsem na něj hodně. Častokrát jsme se střetli. Vůbec jsem se jim nedivil, že pak v závěru psychicky odpadli. Při takovém vývoji skóre ani nejde zůstat nad věcí. Desítku si určitě nepřáli, ale dostali ji.“

A při zápase jste si stihli s Hemským něco povědět?
„Jo, asi dvě minuty před koncem jsme stáli vedle sebe. A Hemák povídá: ´Tak tohle je zlej sen´. To se holt nedá nic dělat. Takový zápas je jeden z tisíce.“

Nepamatujete podobný?
„Ne. Vůbec.“

V kolonce plusových a minusových bodů máte +4, to je skvělá bilance. Ani tu si možná nevybavíte v minulosti, že?
„To máte pravdu. Byl jsem skoro u všech klasických gólů, pár dalších jsme dali z přesilovek. Jo, bavilo mě to. Dal jsem si i gól. Konečně v zápase, který jsme vyhráli. Do téhle doby jsem snad dával branky, jen když se prohrálo.“

Parťák Aleš Kotalík neskóroval, připsal si dvě asistence. Nebylo mu líto, že se netrefil?
„Kotel je v pohodě, on si to šetří na důležitější chvíle! (usmívá se) Třeba na nájezdy, v nich je perfektní.“

Zdá se, že se Sabres celkově zvedají po menším útlumu. Je to tak?
„Doufejme. Od Vánoc hrajeme dobrej hokej. Vrátili jsme se na pozice pro play off , což je podstatné. Sám osobně jsem taky spokojenej. Hlavně proto, že mi drží zdraví. A trenér mi taky dává dost prostoru, teď je to fajn.“

Fajn asi byly i krátké prázdniny během All Star Game. Kam jste si s rodinou vyrazili?
„Na Floridu do Orlanda. Já tam na ně čekal, protože jsme předtím hráli v Tampě. A teď tam zase zůstali u Dvořákových, protože jsme na desetidenním tripu. Ale ta zima v Orlandu! Ráno kolem nuly, zmrzlá zem, to jsem tedy koukal. Vyrazili jsme na golf a museli jsme čekat dvě hodiny, než rozmrzne hřiště. Já už vážně nevím, kam se mám jet ohřát.“ (usmívá se)