Nikdo by se nemohl divit, kdyby teď vyhledal psychologa. David Krejčí, hokejová kometa z Bostonu, za poslední rok soupeří s těžkými protivníky. Jeho zdravotní kartu si předávají přední specialisté. Nejprve operace kyčle, poté prasečí chřipka, nyní vykloubené zápěstí a neschopenka do srpna…
Nadržení Bruins se valí do semifi nále Stanley Cupu, ničí Philadelphii. Ale už bez Davida Krejčího, který nepřešel bez újmy tvrdý střet s Mikem Richardsem ve středečním utkání číslo 3. Sezona mu skončila. Opora týmu to logicky nesnáší zrovna ideálně. „Nic moc to není… Žádná sranda,“ povzdechne si v rozhovoru pro Sport.
Co se vám honí hlavou?
„Mrzí mě, že nebudu přímo u toho, když máme velikou šanci jít mezi poslední čtyři ve Stanley Cupu. A určitě máme i na finále. Pro mě ale sezona skončila. A náladu mám spíš horší a horší.“
David Krejčí odnesl tvrdou hru Philadelphie zraněním zápěstí. • Foto ČTK/AP
Vím, je už pozdě, ale přemítáte si v hlavě, zda nešlo v souboji s Richardsem ucuknout?
„Hlavou se mi honí, co jsem mohl trošku udělat jinak. Nemuselo to tak možná dopadnout, ale to se těžko teď říká a radí. Prvních tři sta zápasů v NHL se mi nestalo vůbec nic, ale to už dávno neplatí. Nemá cenu si nic vyčítat, stalo se. A já to tak beru.“
Z Philadelphie vás odvezli na operaci až do Baltimore. Proč?
„Měl jsem kliku, že zrovna na tom zápase se byl podívat vyhlášený specialista, expert na operace rukou. Byl tak hodnej, že mě vzal s sebou zpátky k sobě do nemocnice a hned operoval. Nasedl jsem k němu do auta a s jeho rodinou jsme jeli do Baltimore. Akorát že po zápase byla zácpa, cesta trvala hrozně dlouho.“
Vykloubené zápěstí je hodně nepříjemná diagnóza. Nakolik komplikovaná zlomenina byla?
„Zápěstí mi vyjelo z místa, kde normálně bývá. Řeknu vám, že bych měl radši zlomenou ruku a klidně i zápěstí než tohle… Ale začátek příští sezony stihnu. Za tři měsíce bych měl být v pořádku.“
Poslední dobou docela trpíte. Loni na jaře jste léčil operovanou kyčel, v zimě přišla prasečí chřipka, teď zdemolované zápěstí.
„To je život… Minulé léto jsem si moc neužil a vypadá to, že ani letos to nebude jiné. Takže budu doma, s kamarády a rodinou. Nebudu lítat po dovolených v cizině, strávím klidné léto u nás.“
Než se tak stane, můžete prožít velké události s Bruins. Mohli jste rozhodnout už ve čtvrtém utkání, ale Flyers oddálili vyřazení gólem v 75. minutě…
„No a já ten zápas pořádně ani neviděl. Protože jsem na práškách, skoro celý den spím a na tohle utkání jsem dorazil do haly až na třetí třetinu. Padlo to tam, nevadí, jedeme dál.“
Uklidňují vás parťáci z týmu, že to zvládnou i za vás?
„Jasně, povzbuzují mě. Kluci jsou super, říkají, že jim moc chybím a že to vyhrají pro mě. A já jim na oplátku strašně fandím. Loni jsme šli do play off z prvního místa, ale vůbec nám to nevyšlo. Teď je jiná situace, hrajeme jako tým, který se těžko poráží. A my naopak věříme, že jsme schopni porazit kohokoliv. Když vydržíme, můžeme jít do finále.“
David Krejčí slaví svůj gól s Michaelem Ryderem (vlevo) a Blakem Wheelerem (vpravo) • Foto ČTK/AP
Jak dlouho jste vstřebával zklamání z neúspěchu na olympiádě ve Vancouveru?
„Pořád mám ještě noci, kdy usnu a v hlavě se mi přehrává zápas s Finskem a šance, které jsem v něm měl. Nečekal jsem, že se mi to bude pořád takhle vracet, ale je to tak. Je stále těžký se s tím smířit. Musím o to víc makat, abych vyhrál něco v budoucnu. Snad se na několik olympiád ještě dostanu. Ale to nikdy nevíte, teď mám zničené zápěstí, příště to zase může být něco jiného. Každou akci za nároďák musím brát tak, jako by byla mojí poslední.“
To zní povzbudivě. Když jsme u toho, co jste říkal hromadě českých omluvenek z NHL?
„Nechci se k tomu moc vracet ani nikoho shazovat, řeknu jen tohle. Pokud mají kluci problém s trenérem, tak je to smutný. Reprezentace není jen o vztazích mezi hráči a koučem. Každý přeci hraje za svoji zemi. Ale pokud to kluci vidí jinak, bohužel… Já ale nevím, jaké důvody za vším byly. Kdybych ale byl mimo hru s Bostonem a byl zdravý, na mistrovství bych určitě přijel.“
