Místo konce Stanley Cup? Špaček je zpátky

Náladu měl pod psa. V pondělí však přišla spása, veterán se vrátil na led a jeho gól Pittsburghu posunul Canadiens ve Stanley Cupu do zápasu číslo 7. Do bitvy o všechno.

Vynechal devět utkání play off, v klubu už se na něj podivně dívali. Aniž by tušili, že naganský šampion bojuje s nevšedním virem, který kdysi zničil kariéru gólmanovi Jeff u Hackettovi. „Já ale tímhle způsobem nechtěl skončit,“ říká Špaček v rozhovoru pro Sport.

Kdy naposledy vám gól udělal takovou radost?
„Asi tak před padesáti zápasy! (směje se) Ale vážně, radost byla veliká. Pro mě je to bonus, však víte, že moc gólů nedávám. Podstatné je, že jsem konečně naskočil. Vyhráli jsme a jdeme parádně naladěný na game seven.“



Klub i vy sám jste tajili záhadnou nemoc. Povídejte, o co přesně šlo?
„Hlavně se mi honily hlavou myšlenky, že skončím s hokejem. To čekání na zlepšení bylo hrozně dlouhý. Měl jsem v pytli balanc a nikdo pořádně nevěděl, kdy se mi vrátí do normálu. Vím, že třeba gólman Hackett kvůli stejnýmu problému odešel z hokeje. Já ale tímhle způsobem nechtěl skončit… Jenže, ono se to čtrnáct dní nelepšilo. Ale vůbec.“

A kdy jste poprvé zaznamenal zlepšení?
„Asi před týdnem. To jsem po čtvrtým zápase v Pittsburghu vyrazil na další vyšetření ke specialistovi, kde mi zjistili poškozené centrum rovnováhy. Dostal jsem konečně prášky, které zabraly. V tu chvíli jsem začal být pozitivnější.“

Hlava se přestávala motat, začínal jste poznávat parťáky a na tréninku střílel správným směrem…
(usmívá se) „Zhruba tak. A když jsem doma vstal, musel jsem se držet zdi, abych někam došel. Ulička v domě se mi motala jako na lodi při bouři… Sotva jsem slezl schody, nemohl jsem se udržet na nohách. Bylo mi špatně, pocitově mi bylo v jednom kuse na zvracení.“

Jaroslav Špaček je prvním hokejistou, který v NHL může doplatit na nové pravidlo o úderech na hlavu. • Reuters

Tušíte, jak jste k té újmě přišel?
„Asi před šesti týdny jsem přechodil chřipku, vir se mi vrátil, dostal jsem zánět středního ucha a dostalo se to až do nervového centra. Jsem holt zvláštní případ. Prý se to stane jednomu ze čtvrt milionu lidí. Ten chřipkový vir byl prostě silnější, než jsem si myslel. Pár dní odpočinku tentokrát nestačilo. Přitom si dost lidí myslelo, že simuluju.“

Jak to?
„V klubu si mysleli, že jsem to dostal od dětí, že mám jen nějakou dětskou nemoc. Chtěli mě dát od dětí pryč, ale hned jsem jim vysvětlil, že mám děcka naprosto zdravé. Špatně jsem si to načasoval, v půlce sezony by můj stav asi nikdo neřešil.“

Play off je odměna. Neříkejte mi, že si v Canadiens mysleli, že se vám o Stanley Cup nechce hrát…
„Nejsem hráč, který by rád seděl. Ale v klubu asi byli trochu nervózní, že jsem pořád mimo, do toho se zranil další bek Markov. Pro mě to bylo hrozný období. Naše zápasy jsem sledoval ze všech možných pozic, z tribuny, od ledu, z kabiny. Už jsem nevěděl, kam jít, jak mě to deptalo.“