Zlatý kapitán hlásí nástup. K národnímu týmu se včera připojil Tomáš Rolinek, šéf loňských mistrů světa. Příprava na vyvrcholení sezony začíná pomalu finišovat… „Doufám, že se na mistrovství dostanu, taky bojuju o nominaci,“ překvapuje opora Magnitogorsku.
Počkejte, není to přehnaná pokora kapitána šampionů?
„Vůbec ne. Vždyť kdo tady z toho týmu to má jistý? Možná tak Jarda Jágr, dejme tomu. Ale to je všechno.“
Co je pravda, tým se určitě bude tvořit jinak než loni, kdy zůstala většina hráčů dlouho pohromadě, že?
„Jasně. Při vší úctě k mužstvu, s kterým jsme loni vyhráli, letos přijedou větší jména z NHL a tým se postupně doplní. Kluci ze současného kádru ale vědí, zvlášť po loňské zkušenosti, že když jim vyjdou přípravné zápasy a chytí formu, na mistrovství můžou jet. I když hráči z NHL každopádně přijedou ve větším počtu než minulý rok. Bude to tentokrát větší tlačenice.“
Takže už je to lepší s onou národní hrdostí?
(zasměje se) „Co na to mám říct? (zvážní) Víte sami, že minulý rok něco podobného řekl i Jarda Jágr, i když jinak, než já. Už nemá cenu se k tomu vracet, letos je úplně jiná situace.“ (Rolinek loni před MS v reakci na velký počet omluvenek z NHL prohlásil, že se vytrácí vlastenectví. Tím řadu zámořských hráčů naštval.)
Myslíte, že ještě budete muset svá slova vysvětlovat, až se v kabině objeví spoluhráči z NHL?
„Jestli jim to bude vadit, tak za mnou můžou přijít a můžou se na to znovu zeptat. Rád jim to vysvětlím. Ale už jsem řekl, že to nebylo mířené třeba na Patrika Eliáše, tomu bych něco takového nemohl v životě říct. Šlo o ty mladší hráče.“
Dobrá. Co vaše noha, nastřelená ve čtvrtfinále KHL?
„Teď už jsem fit. Prospělo mi, že jsem v play off vynechal pár zápasů. Naraženina a hematom potřebují jen klid, nic víc. Tím jsem to doléčil. Teď jsem taky zase týden netrénoval. I proto je dobré, že jsem se s trenérem Hadamczikem domluvil, že teď ještě nebudu hrát proti Švýcarsku. Bude prostor na to, abych se do toho zase dostal.“
Už přebolelo kruté vyřazení od Ufy?
„Mrzí to pořád. Musím uznat, že Ufa má nejsilnější tým z KHL a i před finále bych tipoval, že vyhraje, tak nás to opravdu mrzí. Prohrát sedmý zápas nula jedna, to je smutný. Já to zažil už ve kdysi finále proti Slavii. Samozřejmě, když nedáte gól, nevyhrajete. My v tom zápase kromě jednoho nájezdu ani neměli nějaké šance. Ufa si vyhrát přece jen zasloužila.“
Taky proti vám Ufu tlačili sudí jako proti Atlantu ve finále?
(usměje se) „To jsem slyšel až teď tady od kluků, že si Mytišči stěžují na rozhodčí. V naší sérii bylo všechno v pohodě. My jsme se cítili ukřivdění každý zápas, ať to bylo s Ufou nebo s Omskem, takže nám to bylo jedno. Nemyslím, že by proti nám Ufu extra tlačili.“
Jak se šéfové tvářili na konečné čtvrté místo?
„To mě úplně překvapilo. Myslel jsem, že budou hodně zklamaní a budou to brát jako neúspěch, když jsme skončili bez medaile. Ale poděkovali nám, což v Rusku opravdu nebývá zvykem. Pochválili nás za to, jak jsme se dokázalo zvednout za stavu jedna tři a dotáhnout sérii do sedmého zápasu.“
Asi klubové vedení obměkčilo setnutí Omsku, vítěze základní části, nemyslíte?
„Samozřejmě, tam už byli strašně spokojení, když jsme je vyřadili v semifinále konference. My chtěli jít i dál, jenže Ufa byla zkrátka silnější.“
Co myslíte, s čím na vás přijde Jaromír Jágr, až se objeví na srazu reprezentace?
„To by vám řekl spíš on. (usměje se) Ne, tak je to sport, on to určitě bere. Už jsem dřív říkal, že proti nám hrál výborně. Drželi jsme na něj osobní obranu, snažili jsme se ho zdvojovat, trenér nás každý zápas upozorňoval jen na něj. Přesto se nám podařilo Omsk vyřadit.“
